Počínaje ústavou a zákony, až k dodatkům ke smlouvám, právní dokumenty jsou nechvalně proslulé tím, že jsou nestravitelné. Nejen pro laiky, ale někdy i pro samotné právníky. V angličtině pro to existuje pěkný výraz legalese, který sice vypadá nevinně, ale má dost hanlivý podtext. Česky bychom řekli třeba „právní hatmatilka.“ Je to takové decentní upozornění právníkům, že jejich jazyk se jaksi vzpírá běžnému chápání.
Otázkou je, proč právníci používají legalese. Proč je jejich hatmatilka tak nesrozumitelná, přímo neproniknutelná. Ačkoliv by jazyk měl sloužit především ke komunikaci, legalese spíš komunikaci brání. Lidé ji nemají rádi a vlastně ani právníci ji nemají v lásce. Odpověď nedávno se svými kolegy hledal specialista na kognitivní původ práva Eric Martínez z MIT, později University of Chicago.
Složitost legalese je daná především tím, že praktikuje vkládání dlouhých definic dovnitř vět, čili postup v angličtině označovaný jako central embedding. Samotní právníci přitom preferují, když pracují s textem, v němž jsou věty bez těchto šíleností. Vědci zvažují řadu hypotéz, proč je legalese taková, jaká je. Podle hypotézy Copy & Edit je na počátku jednoduchá právní věta, do které se postupně noří další informace a definice, považované za nezbytné.
Martínez a spol. ale dospěli v předešlém výzkumu k tomu, že legalese právních textů funguje spíše podle hypotézy Magic Spell. Podle nich neslouží ke komunikaci, tedy alespoň ne primárně. Jsou to zaklínadla, jejichž účelem je projekce moci a autority práva. Když v anglofonní kultuře někoho požádáte, aby napsal zaříkadlo, dotyčný obvykle použije starobyle znějící verše. Martínezův tým věří, že s právnickou hatmatilkou je to podobné. Je to právnická „magie.“
Hypotézu Magic Spell prověřili v novém výzkumu, pro který sehnali přes platformu Prolific 200 dobrovolníků neprávníků, rodilých mluvčích s angličtinou. Dobrovolníci měli napsat dva typy textů. Jednak zákony, které zakážou zločiny jako řízení v opilosti, loupeže, žhářství nebo obchodování s drogami – a pak měli napsat příběhy o těchto zločinech. Aby badatelé otestovali i hypotézu Copy & Edit, měli dobrovolníci po sepsání zákonů i příběhů přidat k textům další informace. V navazujícím experimentu mělo 80 dobrovolníků sepsat zákony a společně s nimi vysvětlivky pro cizince.
Výsledky experimentů přesvědčivě hovoří ve prospěch hypotézy Magic Spell. Dobrovolníci, naprostí laici v oblasti práva, sami od sebe sepisují zákony v legalese a používají vkládání textů do vět. Když ale píší příběhy o zločinech anebo vysvětlují zákony cizincům, zcela automaticky používají normální, srozumitelný jazyk.
Jak potvrzuje vedoucí laboratoře Edward Gibson z MIT, jsme svědky fascinující situace, kdy ve společnosti existuje pevně zažitý model pro právnický jazyk, který, aby byl „správný“ a „účinný,“ musí být kostrbatý a nesrozumitelný. Je to k zešílení, pro všechny zúčastněné, ale není zbytí, jinak by právní dokumenty či výroky nebyly věrohodné. Evoluce právní řeči dospěla k pavímu ocasu v podobě právnické hatmatilky a nejspíš s tím nic nepohne, kromě rozsáhlé katastrofy, která by otřásla strukturou společnosti.
##seznam_reklama##
Badatelé pokračují ve výzkumu. Zamířili směrem do historie, kde hledají původ právnické hatmatilky, s vkládáním textu doprostřed vět. Hodlají analyzovat britské právo, z něhož vychází to americké, a také legendární babylonský Chammurapiho zákoník cca z let 1700 až 1800 před naším letopočtem, jeden z nejstarších zákoníků historie.
Video: MIT linguist explains the structure of language | Edward Gibson and Lex Fridman
Video: MIT linguist: Do LLM understand language? | Edward Gibson and Lex Fridman
Video: Disagreement with Noam Chomsky on human language | Edward Gibson and Lex Fridman
Literatura