Věda o klimatu je v nezáviděníhodné situaci. Proplouvá mezi Skyllou bezohledné touhy po zisku za každou cenu a Charybdou svatého boje za lepší svět, i když létají třísky. Pro každý vědní obor je velkou zátěží vládnoucí paradigma, ovšem v případě klimatu je to jako vléct na zádech dvě obrovské hory. Proto je velmi osvěžující, když se objeví výzkum, který se vymaní z předem narýsovaných mantinelů a přinese nečekané novinky o vývoji klimatu v minulosti. Lidé to intuitivně vycítí a takový výzkum si hned získá ohromnou pozornost.
Přesně to se teď povedlo týmu, který vedl Paul Bierman z americké University of Vermont. Prozkoumali sediment, který se nacházel úplně vespod v ledových jádrech, vyvrtaných v rámci projektu GISP2 na základně Summit Camp zhruba uprostřed Grónského ledovce, původně v hloubce asi 3,2 kilometru. Tento materiál pochází z roku 1993 a od té doby ležel v mrazácích v Coloradu.
Našli tam úžasné věci. Sediment obsahoval pěkně zachovalé kousky vrb, části těl hmyzu, mechy a také semena máků. Jde o první přímý doklad toho, že nejen okrajové části, ale přímo samotný střed Grónska v relativně nedávné době roztál, pokud tedy byl předtím zamrzlý. Z toho lze vyvodit, že Grónsko bylo prakticky bez ledu, namísto kterého tam panovala (oproti kilometrům ledu) velmi přívětivá tundra.
Došlo k tomu během posledních 1,1 milionů let. Stejně jako tropické pralesy, původně považované za neměnné snad od konce druhohor, je i Grónský ledový příkrov, jehož rozloha byla v nedávné době 1,7 milionů kilometrů čtverečních a představuje druhou největší zaledněnou plochu na Zemi hned po Antarktidě, ve skutečnosti mladý. Původní představy, že Grónsko je zmrzlé dlouhé miliony let, byly jenom noční můry.
Není to poprvé, co se objevují takové zprávy. Například zhruba před rokem ve Science zveřejnili podobné výsledky výzkumného týmu, jehož členem byl i Bierman, které se týkaly ledovcových jader z Camp Century, dávno nepoužívané americké vojenské výzkumné základny na severozápadě Grónska, vzdálené asi 100 kilometrů od nejbližšího pobřeží. Vzhledem k vysněnému miliony let zcela zamrzlému Grónsku se ale setkávají s nedůvěrou.
Nový Biermanův výzkum představuje, jak se zdá, velmi pádný argument. Kdy tedy bylo Grónsko naposledy bez ledu? To je, bohužel, kvůli technickým záležitostem, obtížné určit přesně. Uvedený věk 1,1 milionů let vyplývá z datování hornin pomocí izotopů hliník-26 a beryllium-10. Představuje horní hranici odhadu. Spodní hranici určují analýzy argonu v ledu, který je starý 250 tisíc let. Dnes tedy můžeme říct, že Grónsko bylo bez ledu někdy mezi 1,1 miliony a 250 tisíci let.
##seznam_reklama##
Na celé této záležitosti je nanejvýš pikantní, že, jak tvrdí odborníci na atmosféru, v té době byl obsah oxidu uhličitého podstatně nižší než dnes. Pokud to tak bylo, plynou z toho dva pozoruhodné závěry. 1. Nevíme, proč tehdy vlastně bylo Grónsko bez ledu. 2. Dnešní masivní ledovce, které považujeme za prakticky věčné, takové vůbec nejsou. Bierman s kolegy to poněkud úsměvně rámují jako „větší hrozbu.“ Ve skutečnosti je moc dobře, že o tom víme a můžeme těmto novým poznatkům přizpůsobit naše plány do budoucna. Je už například jasné, že lidé na pobřeží musí být připraveni na stěhování.
Video: Paul Bierman | The Landscape Change Program
Video: Summit Station Greenland 2019
Literatura