Nedávno jsme na vlastní kůži zažili změnu na premiérském postu, kdy byl poněkud tuhý dětský úsměv nahrazen stejně tuhým mafiánským kukučem. Většina z nás je už zřejmě docela ráda, že to máme na nějakou dobu za sebou. Kupodivu byl ale podle všeho pád premiéra železničáře docela v souladu se zajímavým trendem, který lze odhalit analýzou voleb ve Spojených státech.
Tým badatelů Princeton University pod vedením A. Todorova v rámci pozoruhodného výzkumu studoval význam vzhledu tváře jednotlivých kandidátů pro úspěch ve volbách. Během výzkumu vytipovali dvojice vzhledově nepříliš odlišných kandidátů, kteří proti sobě v poslední době skutečně ve volbách bojovali o křeslo v Senátu nebo ve Sněmovně Reprezentantů. Fotografie těchto dvojic kandidátů předložili více než 800 dobrovolníkům. Ti viděli každou tvář méně než vteřinu a poté odhadovali různé vlastnosti dotyčných, včetně inteligence, sympatie, věku, schopnosti, důvěryhodnosti, osobního kouzla, přitažlivosti a důvěrnosti. Na dobrovolníky mohly působit i některé podružné detaily, například volební programy. Proto, když dobrovolník některého z kandidátů poznal, vyřadili jeho odpověď pro danou dvojici z analýzy.
Ukázalo se, že volby vítězí ti, které účastníci výzkumu hodnotili jako „schopné“. Kritérium lepší „schopnosti“ samo o sobě správně určilo skutečného vítěze voleb ve zhruba 70 procentech případů.
Podle autorů studie hraje „schopnost“ kandidátů roli především u nerozhodnutých voličů, kteří se na poslední chvíli řídí intuicí.
A jak takový „schopný“ kandidát vlastně vypadá? Stručně řečeno, méně dětsky. Právě tvář je jedním z nejdůležitějších parametrů. Dětské rysy zahrnují kulatou tvář, velké oči, malý nos, vysoké čelo a malou bradu. Dospělé tváře vypadají přesně opačně. Od autorů se nedozvíte, co to ta „schopnost“ vlastně přesně je. Je to komplexní vlastnost zahrnující fyzickou sílu, sociální dominanci a vychytralost. Zdá se, že podle obecného názoru lidem s dětskou tváří tyto vlastnosti scházejí, bez ohledu na pohlaví a etnikum. Obvykle je vnímáme jako naivní, submisivní a slabé.
Pikantní je, že to vůbec není pravda, například podle studia L. Zebrowitzové z Brandies University, Massachusetts. Lidé s dětským zjevem jsou průkazně inteligentnější, vzdělanější a průbojnější než jejich protějšky. Nemusí to být až tak divné, lidé je podceňují a tak se musí ve všech ohledech víc snažit. Ve volbách mají ale prostě smůlu. Vzhledem k tomu, že naše psychika vznikla v malých tlupách kdesi v Africe, je docela v pořádku, že „schopné“ vůdce nevybíráme podle univerzitního diplomu, ale podle hranaté brady čili podle vyšší hladiny testosteronu. Tehdy šlo o to, kdo dá větší ránu do zubů. To, že v digitálním věku jde o něco jiného, naše vlastní geny bohužel vůbec nezajímá. Přírodní výběr se tu vysmívá naší „svobodné“ vůli.
Pramen: Science 308(5728): 1623-1626 a 308 (5728): 1565-1566.