Vědci z více než půl tuctu významných výzkumných pracovišť si položili otázku: Je za naší nutkavostí dát si šálek černého moku životní styl a vlivy vnější, nebo v tom má prsty ještě něco co není v naší moci ovlivnit? Tým 41 výzkumníků z Kanady, Ameriky, Španělska, Nizozemska, Číny a Izralele si posvítil na geny, které nám rodiče dávají do vínku. Výsledkem je celogenomová asociační studie (GWAS). Celým jménem „Genome-Wide Association Study" hledá spojitosti mezi genovými variantami a rizikem vzniku různých chorob a nemocí. V tomto případě dává dohromady genomové sekvence s tím, jak u lékaře odpovídáme na otázku: pijete kávu? A kolik šálků denně?
V našem případě vědci čerpali z rozsáhlé americké databáze „23andMe“ a ještě větší ve Spojeném království (UK). Tím se v lidském genomu nejprve dobrali oblastí spojených s větší či menší pravděpodobností konzumace kávy, a poté i konkrétních genů a jakými metabolickými dráhami nám zasahují do náklonnosti k pití kávy.
Výsledky nepřekvapily. Geny nás činí náchylné k řadě neřestí, tak proč by tomu u kofeinu mělo být jinak. Vliv genů na potřebu a spotřebu kávy, se potvrdil. Jinými slovy – zděděné genové varianty, které máme již v době našeho narození mají do značné míry pod palcem, kolik kávy pravděpodobně budeme v pozdějším věku konzumovat. Podrobně to je popsáno ve studii, která v tomto týdnu vyšla v odborném lékařském časopisu Neuropsychopharmacology. Nadšenci do genetiky z přiloženého obrázku získají představu, co všechno studie pokrývá. Mne na zmíněné publikaci zaujalo něco jiného, a ne zrovna zdůrazňovaného. Porovnání výsledků obou souborů. Proč? Protože v obou případech jde o studie na stovkách tisíc osob a tak by podle selského rozumu měly na podstatných záležitostech víceméně shodovat. Pravdou je, že si notují co do genetické souvislosti mezi kávou a škodlivými zdravotními následky jakými jsou obezita a užívání návykových látek. To sice neznamená, že z každého pijáka kávy bude tlustý narkoman, ale že někdo k tomu má genetické predispozice a že mezi pijáky kávy takto postižených je víc. U obou skupin a na obou kontinentech to vyšlo zhruba stejně.
U dalších sledovaných parametrů se podle vyjádření vědců, vše zkomplikovalo. Převedeno do lidštiny - řada z toho vyšla zcela opačně. Tak třeba co se týče genetické predispozice k úzkostným stavům nebo bipolární poruše anebo depresi. Američané holdující kávě mají ke zmíněným patáliím nakročeno víc, než kávoví abstinenti. U Britů vyšly korelace záporné, tudíž je tomu přesně naopak.
##seznam_reklama##
Stejně tak se studie rozešly v korelaci na psychiatrické poruchy. Laicky řečeno, mezi milovníky kávy je v Americe více těch, kteří dochází, nebo jsou zralí na Dr. Chocholouška. V zemích anglické koruny je tomu také přesně naopak. Zřejmě z čirého zoufalství vědci uvedli domněnku, že by na vině disproporcí (po moravsku blamáže) mohl být rozdíl v oblibě typu kávy (zrnkové v USA a rozpustné v UK) a u Britů také čaje.
Závěr
My, jichž se konzumace kávy bytostně týká, bychom si z nových poznatků měli odnést, že tomu, jak nám pití kávy prospívá, a stejně tak i jak nám škodí, velkou váhu přikládat netřeba. Až nám ale zase budou vytýkat, kolik že za ty raní vyprošťováky, polední slabůstky a podvečerní požitkářství utrácíme, může se hodit, na čem se obě studie shodly - to rodiče se na nás podepsali!
Literatura
Hayley H. A. Thorpe et al, Genome-wide association studies of coffee intake in UK/US participants of European ancestry uncover cohort-specific genetic associations, Neuropsychopharmacology (2024). DOI: 10.1038/s41386-024-01870-x