Oměj Aconitum napellus. Vytrvalá prudce jedovatá bylina náležející do čeledi pryskyřníkovité (Ranunculaceae). Dorůstá výšky až 150 cm. Kredit: Llez, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

Lord Beefeater snídával poněkud svérázně. Obvykle si dopřával čaj s medem, topinku s medem a vejce s medem. Přestože je med obecně považován za poměrně zdravou potravinu, uvedená kombinace mi zní poněkud vražedně. Pokud to počasí dovolovalo, lord Beefeater si dopřával svou ranní krmi pod širým nebem v rozlehlé zahradě, která mu mimo jiné sloužila i k provozování jeho oblíbeného koníčku - včelaření. Při jedné takové snídani přiletěla včela a bodla milého lorda do nosu. Ten se pak, dle pozdější výpovědi komorníka, začal chovat velmi podivně a do půl hodiny zesnul. U vášnivého včelaře se ovšem těžko dala očekávat smrt v důsledku alergické reakce, takže byla k mrtvému přizvána věhlasná dvojice Holmes – Watson, která byla požádána, aby příčinu podivného úmrtí objasnila…

Každý jsme něčem vyrostl. Nedílnou součástí mého předpubertálního dospívání byl poslech Meteoru – populárně vědeckého magazínu pro mládež pravidelně vysílaného na vlnách Českého rozhlasu již od roku 1963. K programovým bodům, na které jsem se vždy obzvláště těšil, patřily různé dramatizace. Mými nejoblíbenějšími byly vědecké případy Sherlocka Holmese, jemuž propůjčoval hlas legendární Svatopluk Beneš. Autorem série, která vyšla i knižně pod názvem „Dr. Sherlock Holmes v Čechách a jiné případy“, byl otec Maxipsa Fíka a Huga z Hor Rudolf Čechura. Podezřelé úmrtí lorda Beefeatera řešil slavný detektiv v povídce nazvané Případ s včelou. Ten nakonec díky fenomenálním pozorovacím schopnostem a bystrému úsudku zjistil, že se nebohý lord stal obětí vražedného útoku provedeného pomocí (POZOR SPOILER) jedu jménem akonitin, který zákeřný vrah dostal do lordova medu tak, že převezl jeho pojízdný úl k louce porostlé omějem šalamounkem (Aconitum napellus). Když jsem po letech pouštěl zmíněnou dramatizaci svým dětem, napadlo mě – je vůbec možné, aby se akonitin dostal tímto způsobem do medu v množství, které by bylo schopné vyvolat smrt?

Květy Aconitum napellus jsou uspořádány do květenství zvané hrozen. Okvětních lístků je 5. Horní tvoří přilbu. Uvnitř květu jsou dva kornoutovité lístky s nektárii.  Tyčinek je mnoho, semeníky bývají dva až tři, plodem je měchýřek. Kredit: H. Zell, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

Než se pokusím na danou otázku odpovědět, uvedu s dovolením pár informací o jedu samotném. Akonitin je diesterický diterpenoidní alkaloid (DDA) špatně rozpustný ve vodě, dobře v chloroformu, dietyléteru a alkoholu. Jeho biologická dostupnost je díky tomu poměrně nízká – u potkanů se při vstřebávání v trávicím traktu obvykle pohybuje pod hranicí 10 %. Látka však velmi rychle dosahuje maximální koncentrace v krevní plazmě (C_max) – u myší a potkanů po perorálním podání je to během 15 až 45 min. Poločas vylučování zjištěný u lidí se pohyboval mezi 5 až 15h, u hlodavců to bylo o něco méně. Po vstřebání je akonitin rychle distribuován do vnitřních orgánů jako jsou játra, ledviny a srdce, a protože snadno prostupuje hematoencefalickou bariérou, dostává se poměrně snadno i do mozku. Hlavním cílem toxického účinku daného alkaloidu jsou nervové buňky, přesněji řečeno napěťově řízené iontové kanály pro sodný kationt, které zajišťují depolarizaci buněčné membrány v průběhu akčního potenciálu. Po navázání akonitinu zůstávají tyto sodné kanály dlouhodobě otevřené, což následně ovlivňuje funkci dalších typů iontových kanálů (např. pro vápenaté kationty) a vyplavování neurotransmiterů, zejména pak acetylcholinu. Důsledkem je nejprve stimulace a následně útlum nervové a srdeční činnosti a také křeče a následná paralýza kosterního svalstva. Medián smrtelné dávky pro potkany po per-orálním podání (LD₅₀, orálně) se pohybuje mezi 1 až 1.8 mg/kg, minimální smrtelná dávka pro člověka (LD_L0) byla odhadnuta v rozmezí 0.014 až 0.086 mg/kg (tedy 1 až 6 mg pro osobu vážící 70 kg). Během 10 až 20 min po požití smrtelné dávky jedu pocítí postižený pocit pálení a brnění v ústech, rtech, jazyku a jícnu. Za 2 až 6 hodin pak nastupuje nevolnost spojená se sliněním, prudkým zvracením, brněním končetin, slabostí a extrémní bolestí. Po 8 hodinách se přidává průjem, kolika paralýza kosterního svalstva, poruchy srdečního rytmu spojené s poklesem krevního tlaku, křeče a smrt jejíž příčinou je nejčastěji paralýza dýchacích svalů či selhání srdce.

Strukturní vzorec akonitinu. Specialitou tohoto nervového jedu je otevírání iontových kanálů pro sodný kationt vedoucí k depolarizaci buněčné membrány. K výzkumným účelům se na pokusných zvířatech využívá k navození srdeční arytmie. Zdroj: Wikipedia, volné dílo.

Při konfrontaci s odbornou literaturou tak vzniká dojem, že buď komorník nepopsal časový průběh a okolnosti skonu lorda Beefeatera nijak přesně, nebo že měl nebohý lord již před vražedným útokem nějaké závažnější zdravotní problémy, které jeho skon podstatnou měrou urychlily. Ať tak či tak, klíčovým parametrem zůstává obsah akonitinu v medu.

Jediná odborná publikace popisující otravu medem kontaminovaným akonitinem, na níž jsem narazil, byla v japonštině. Ale díky spolupráci s generativní umělou inteligencí jsem si i tak mohl přečíst příběh šestice japonských lesních dělníků, kteří si v roce 1992 pochutnali na medu nalezeném v dutině stromu. Pět z nich pocítilo v rozmezí 10 min až 1 h nevolnost, začalo zvracet, dostavila se zimnice, brnění v kloubech a potíže s chůzí, tři z nich byli hospitalizováni, z toho 1 v bezvědomí, ale všichni se nakonec zotavili. Při následném rozboru medu bylo zjištěno, že více 68 % pylových zrn pochází z rostlin rodu Aconitum. Obsah akonitinu zjištěný chemickou analýzou byl 9.8 mg/kg medu. Potkani, jímž byl daný med nabídnut ke konzumaci, vykazovali zjevné příznaky neurotoxicity.

V tradiční čínské medicíně se omějový kořen (Aconiti Radix) používá k vypuzení větrů, odstranění vlhkosti a zmírnění bolesti. Čínsko norský kolektiv, který zkoumal jeho účinky na hlodavcích zjistill, že jeho podávání u pokusných hlodavců snižuje hladinu zánět navozujících interleukinů, čímž tiší zánětlivou reakci v kloubech. Podle vědců by se omějový kořen mohl uplatnit jako podpůrné terapeutikum v léčbě revmatoidní artritidy. Kredit: Chuan Wu (Shen Nong’s Herbal).

Takže ano, minimálně v jednom případě máme doloženo, že koncentrace akonitinu v medu dosáhla takové úrovně, aby dokázala vyvolat akutní otravu člověka. I tak se ale vrah zachoval poněkud hloupě. Kdyby místo stěhování včel, které nakonec vedlo k jeho odhalení, přidal akonitin do medu např. ve formě výluhu z namletého kořene oměje (Aconiti radix), mohl si být jednak jistý, jaké dávce jedu bude jeho oběť vystavena a také, že se ke kontaminovanému medu nedostane nikdo další. Ovšem ani pak by nebyl úspěch zaručen – med totiž ovlivňuje účinek akonitinu poměrně zajímavým způsobem.

Z pohledu moderní medicíny platí, že v případě otravy akonitinem nemáme k dispozici žádné specifické antidotum (protijed) a že jediným způsobem, jak pacientovi pomoci, je podpora základních životních funkcí. Starověcí učenci však měli na daný problém zcela odlišný názor. Například řecký básník a lékař Nicander Colofonský (cca 200 let př.n.l.) ve svém díle Alexipharmaca, což je v hexametru psaná sbírka zabývající se živočišnými a rostlinnými jedy, uvádí hned několik receptů na prostředky potlačující zhoubné účinky akonitinu. K přípravě prvního z nich je třeba větvička lýkovce (Daphne cneorum), routa (Ruta graveolens) a med v němž je ponořen kus žhavého železa, zlata či stříbra. Základem druhého receptu je červená moruše (Morus rubra) a opět med, tentokrát povařený ve sladkém víně. Antidotum s obsahem medu a vína popisuje také na počátku 15 st. i otec zakladatel toxikologie Paracelsus (1493-1541), i když je k jeho účinkům zdravě skeptický. Med se v podobných receptech vyskytuje spíše jako dochucovadlo, k potlačení nepříjemné chuti aktivních látek rostlinného, živočišného či minerálního původu, ale nemohl by přece jen nějak ovlivňovat účinek akonitinu.

##seznam_reklama##

V tradiční čínské medicíně je od nepaměti užíván prášek z kořene oměje zvaný Aconiti radix, jemuž jsou připisovány např. analgetické, protizánětlivé, srdce posilující a protinádorové účinky a schopnost zlepšovat funkci nervového a imunitního systému.

Poznámka redakce:

Kontakt na autora zde. Kredit. UPCE.

Tento prášek obsahuje nejméně 0,8 hmotnostních procent alkaloidů rozpustných v éteru – základ tvoří diesterické diterpenoniidní alkaloidy (DDA) jako je akonitin a monoesterické diterpenoidní (MDA) alkaloidy jako je benzoilaconin. U obou typů alkaloidů se předpokládají podobné farmakologické účinky, ale MDA jsou obecně považovány méně toxické. Dle výsledků studie z roku 2022 publikované v časopise Biomedical Chromatography vede smíchání Aconti radix s medem k výraznému snížení biologické dostupnosti akonitinu a dalších DDA, zatímco benzoilaconin a další MMA se naopak vstřebávají rychleji a ve větším množství. Tedy alespoň v případě potkanů.

Sázka na akonitin v medu by tedy zákeřného vraha mohla krutě vytrestat. Při špatně zvolené dávce by totiž potencionální oběť s posíleným srdcem a imunitním systémem klidně mohla svého vraha přežít. No a tým Holmes-Watson by pak stejně jako já přišel o veškerou zábavu.

Literatura:

1. Čechura R., Dr. Sherlock Holmes v Čechách a jiné případy, Mladá fronta 2011, ISBN 9788020424860.

2. Gao, Y., Fan, H., Nie, A., Yang, K., Xing, H., Gao, Z., Yang, L., Wang, Z. and Zhang, L., 2022. Aconitine: A review of its pharmacokinetics, pharmacology, toxicology and detoxification. Journal of Ethnopharmacology, 293, p.115270.

3. Chan, T.Y., 2009. Aconite poisoning. Clinical toxicology, 47(4), pp.279-285.

4. Wexler, P. and Anderson, B.D. eds., 2005. Encyclopedia of toxicology (Vol. 1). Academic Press.

5. Saisho, K., Toyoda, M., Takagi, K., SATAKE, M., TAKAHASHI, S., Yamamoto, Y., Kasai, K., HASHIMOTO, S. and Saito, Y., 1994. Identification of aconitine in raw honey that caused food poisoning. Food Hygiene and Safety Science (Shokuhin Eiseigaku Zasshi), 35(1), pp.46-50_1.

6. Jagusiak, Krzysztof, and Konrad Tomasz Tadajczyk. "Aconite–a Poison, or a Medicine? Ancient and Early Byzantine Testimonies." Studia Ceranea 12 (2022): 119-134.

7. Wu, J., Duan, R., Deng, H., Li, L., Zhao, Y. and Yu, Z., 2022. The effect of compatibility of Aconiti Radix and honey on the pharmacokinetics of five Aconitum alkaloids in rat plasma. Biomedical Chromatography, 36(11), p.e5453.