Na konferenci, která se na téma léčby autismu konala v Bostonu (International Meeting for Autism Research), byly prezentovány rozbory krve dětí trpících touto poruchou. Tým pod vedením Judy Van de Waterové z UC Davis University of California provedl analýzu krve 30 dětí postižených autismem. Kontrolní skupina měla 26 dětí bez příslušných příznaků, všechny děti byly ve věku mezi 2 a 5 lety.
Krev autistů vykazovala po kontaktu s bakteriemi menší imunitní odpověď (odpovídající menší koncentraci příslušných proteinů).
Odlišná byla také odpověď na proteiny rostlinného původu. Reakce na vakcínu příušnic, zarděnek a spalniček byly naproti tomu v obou skupinách stejné.
Druhá studie, kterou rovněž provedli vědci z University of California (tentokrát pod vedením profesora Davida Amarala), byla realizována na dětech ve věku 4 až 6 let. Skupina autistů měla v tomto případě 70 členů, kontrolní vzorek 35. Ukázalo se, že autistické děti měly v krvi vyšší hladiny lymfocytů B a buněk typu NK (natural killer). Rovněž koncentrace dalších krevních proteinů byly údajně oproti normálu posunuté, podrobnosti však v tomto případě autoři studie nezveřejnili.
Obě studie byly doprovázeny především komentářem o tom, že krevní test by umožnil včasnější a jednodušší diagnózu autismu, takže by se mohlo začít s léčbou už v ranějším věku. Je dokonce možné, že v případě včasné diagnózy krátce po narození by se choroba ani nemusela rozvinout (podle Amarala nemusejí být k autismu všichni "odsouzeni geneticky"). Popsaný krevní test fungující s postačující spolehlivostí je ovšem po pravdě řečeno ještě dosti daleko.
Nicméně je možný ještě jeden pohled na věc, a to totiž uvažovat o tom, že nějaká infekce (po které zůstane stopa v imunitním systému) je přímo příčinou vzniku poruchy. Souvislost řady poruch s patogeny jsme na Oslu již diskutovali v recenzi knihy "Příštích padesát let" . Paul W. Ewald, profesor biologie z univerzity v Amherstu, zde vyslovil názor, že pátrat po patogenech jako zdrojích chorob je mnohem nadějnější, než hledat defektní lidské geny odpovědné za duševní choroby (na to, aby šlo o prostý důsledek mutací, je totiž podle Ewalda množství duševních poruch v populaci příliš velké). Ewald je přesvědčen, že třeba schizofrenie nebo deprese jsou především důsledkem infekce v těhotenství nebo v raném období věku dítěte. O autismu ovšem přímo nemluvil.
Fakt, že autisté měli odlišnou odpověď na proteiny rostlinného původu, by také mohl ukazovat na souvislost poruchy s některými alergiemi.
Poznámka na závěr: Docela zábavnou (i když přece jen příliš idealizující) formou je autismus popsán v knize Marka Haddona "Podivný případ se psem" (česky Argo, Praha, 2003).