Puklinová jeskyně Pirunkirkko (česky Ďáblův kostel) se nachází ve skalách na břehu jezera Pielinen ve finském národním parku Koli. Její půdorys má tvar Z a na délku měří jen 34 metrů. Vstupuje se do ní otvorem o rozměrech 1 krát 1,3 metru. Je přitom nutné překročit poměrně vysoký „kamenný práh“ a sehnout hlavu před „kamenným futrem“. Za vstupem už je jeskyně prostornější. K jeskyni se váže spousta příběhů z dávných časů i z celkem nedávné historie. Hrdiny těchto příběhů bývají šamani, čarodějové, léčitelé a lidoví mudrcové. Bývala shromaždištěm mudrců ve finštině známých jako tietäjä, velho nebo noita.

 

K nejslavnějším ze starých šamanů oblasti Koli, který jeskyni Pirunkirkko často navštěvoval a využíval pro své rituály a léčitelské seance, patřil Ukko-Kinolainen. O něm se tvrdí, že když se přiblížil k prameni, dokázal uvést silou svých kouzel jeho vodu do varu. Podobně jako jiní šamani i Ukko-Kinolainen využíval svou magii k léčení, k nápravě milostných a rodinných problémů, k zajištění zdaru při zemědělských pracích, lovu a rybolovu, a dokonce i k udržování veřejného pořádku. Šamani se mohli s těmito mimořádnými schopnostmi již narodit, ale mohli se jim i naučit od jiných šamanů.

 

Některé prameny popisují tohoto tietäjä celkem přesně. Podle nich se Ukko-Kinolainen ve skutečnosti jmenoval Matti Tossavainen. Narodil se roku 1771 v obci Pielisjärvi a měl celkem čtrnáct sourozenců. V roce 1790 se oženil s o osm let starší Markettou Mustonenovou a s ní měl dva syny. Starší Matti zemřel v šestadvaceti letech a mladší Juuso otce přežil. Ukko-Kinolainen zemřel podle těchto zdrojů v roce 1829.

 

Výsadnímu postavení jeskyně Pirunkirkko v kultuře lidí z okolí jezera Pielinen se pokusily přijít na kloub archeoložka Riitta Rainiová z univerzity v Helsinskách a Elina Hytönen-Ngová. Velmi přesně proměřily akustiku jeskyně a došly k velmi zajímavým výsledkům, které publikovaly ve vědeckém časopise Open Archeology.

 

 

Ukko-Kinolainen – šaman z Ďáblova kostela

​Ve studii v Open Archeology se Rainiová a Hytönen-Ngová zabývají i šamany a jejich rituály prováděnými v jeskyni Pirunkirkko. Podle nich lidé věřili, že mudrcové a šamani navazují kontakty s duchy a díky tomu mají schopnost léčit nemocné a řešit různé problémy způsobené nerovnováhou či narušením vztahů mezi lidmi, přírodou a duchovním světem. Mudrci se při svých praktikách často dostávali do extatických stavů mysli. Při rituálech křičeli, skákali, kopali a třásli se, jako by bojovali s neviditelnými silami nebo je zastrašovali. Kromě toho provolávali zaklínadla, zpívali, plivali, stříleli ze zbraní a vydávali další hlasité zvuky.

 

Rainiová a Hytönen-Ngová zmiňují i příběhy, které se vyprávějí o nejmocnějším z mudrců z Pirunkirkko - o Ukko-Kinolainenovi. Jako vědkyně se ale vyjadřují velmi opatrně a jsou si vědomy, že je dnes velmi těžké odlišit pravdivé informace od výplodů lidské fantazie.

 

„Jeho skutečné jméno prý bylo Tossavainen. Mluvil málo, ale ovládal mnoho druhů magie. Například křísil mrtvé z hrobů a bojoval s horskými elfy,“ píší ve studii Rainiová a Hytönen-Ngová. Podělily se také o pověst, v které zasvěcuje Ukko-Kinolainen učedníka do umění magie. Vzal tohoto učedníka do kostela, jehož místo a jméno báje neuvádí. Mohl to být i Ďáblův kostel – tedy jeskyně Pirunkirkko.

 

Podle báje vzal Ukko-Kinolainem učedníka na záda a navlékl se do velkého kabátu tak, aby učedníka nebylo vidět. Pak došel ke dveřím kostela a řekl: „Otevřete dveře“. Někdo zevnitř ale odpověděl: „Ne, protože jste dva." Kinolainen řekl: „Ne, jsme jen jeden a ty otevři dveře." Dveře se otevřely a Kinolainen přeskočil práh, protože dveře za ním hned zase zabouchly. Uvnitř bylo ošklivé rohaté stvoření, které se ptalo: „Co to máš na zádech?" Na to Kinolainen odpověděl: „Je to muž." To ošklivé stvoření řeklo: „Proč jsi ho sem přivedl?" Kinolainen řekl: "Podrobí se tvé vůli, aby dostal stejné dary jako já."

 

Učedník se ale na poslední chvíli zalekl a zkusil z kostela utéct. Dveře ale byly pevně uzavřené. Došlo k velké roztržce mezi učedníkem a Ukko-Kinolainenem a běsnil i skřet na Ukko-Kinolainena. Báje se přímo vyžívá v líčení nejrůznějších zvukových efektů, než se dostane k tomu, že Ukko-Kinolainen s učedníkem z kostela unikli.

 

Rainiová a Hytönen-Ngová uvádějí, že v jednom zápase nakonec Ukko-Kinolainena zabili elfové. Smrt šamana prý vyvolala hned několik zázraků. Zvedla se mimořádně silná bouřka, z kostelní věže spadly zvony a když se Ukko-Kinolainenův syn Juuso pokusil spálit kouzelnický vak svého otce, vak prý třikrát vyskočil z ohně a teprve napočtvrté ho strávily plameny. Řada podobných příběhů se ve Finsku vypráví i o jiných šamanech.

 

Obě finské vědkyně uvádějí, že celé jméno Kinolainena alias Tossavainena není v bájích nikdy uvedeno. Nicméně ve farních knihách se vyskytují zápisy o rodině Tossavainenů, která žila od poloviny 18. století v oblasti jezera Pielinen, a v historických dokumentech lze dohledat důkazy od tom, že tu Tossavainenové žili i kolem roku 1854. Už na počátku 19. století založili členové této rodiny v severní části skalisek lemujících západní břehy jezera farmu s názvem Kinola. Kinolainen tak mohl být spojen s tímto domem a dobou a báje o něm mohly mít předobraz v historické osobnosti.

 

Vzácná rezonance v jeskyni

Pověsti spojující šamany, jako byl Ukko-Kinolainen, s jeskyní Pirunkirko musely mít nějaký reálný základ. Rainiovou a Hytönen-Ngovou zaujaly popisy zvuků, které měly provázet rituály v jeskyni. Měřením zjistily, v Ďáblově kostele dochází k rezonancím, které zesilují a prodlužují zvuky o určité frekvenci. A právě ty mohly mít zapůsobit na lidi velmi silným dojmem.

 

„Podle lidových pověstí bral Ukko-Kinolainen své pacienty do 'kostela', aby si s ďáblem promluvili o příčinách a léčbě svých nemocí. Tento druh léčebného rituálu často zahrnoval i hlasitý křik, dupání, střelbu a bouchání," říká Rainiová.

Hytönen-Ngová vyzpovídala lidi, kteří se snaží provozovat v Pirunkirkko šamanské rituály i dnes. Pozorovala je při provozování moderního šamanismu přímo v Ďáblově kostele. Tito novodobí šamani tvrdí, že v jeskyni cítí zvláštní energii a jejím prostřednictvím nastolí silné spojení s okolní přírodou i minulostí. Tvrdí, že zejména bubnování v zadní části jeskyně „otevírá nové obzory“.

 

Měření v chodbovité zadní části jeskyně s hladkými stěnami prokázala silný rezonanční efekt. Vzniká tu stojatá vlna s přirozené frekvenci jeskyně s hodnotou 231 Hz a generuje zvuk slyšitelný ještě celou sekundu po ostrých impulsech, jako je tleskání, bubnování nebo hlasité rány

„Nahráli jsme praktikujícího šamana a zjistili jsme, že opakovaně vydával tóny o frekvenci 231 Hz, které pak jeskyně zesilovala," uvádějí ve studii.

 

Video: Zvukový záznam demonstruje rezonanční jev. Během tleskání vyplňuje rezonanční tón jeskyně mezery mezi tleskáním a vytváří iluzi zvonivého tónu vlnícího se v prostoru. Zvuk byl zaznamenán mikrofonem namířeným na stěnu v zadní části jeskyně. Nahrávka byla komprimována, aby se snížil rozdíl v hlasitosti mezi tlesknutím a rezonančním tónem. Pro co nejlepší zážitek doporučujeme sluchátka. Záznam zvuku: Riitta Rainio, Photo: Julia Shpinitskaya

 

Rezonance je běžným jevem v zastavěném prostředí, zejména v malých místnostech, ale je vzácná v přírodním prostředí, kde se zřídka vyskytují hladké a pevné, paralelní povrchy. Podle badatelů lze tedy předpokládat, že rezonance vyskytující se v nejvnitřnější části Ďáblova kostela byla pro lidi žijící v regionu před staletími výjimečným zvukovým fenoménem. Podobné výrazné rezonance v přírodním prostředí byly naměřeny například v paleolitických jeskyních ve Francii a Španělsku, a to zejména v blízkosti maleb na stěnách jeskyní.

##seznam_reklama##

Rainiová a Hytönen-Ngová spekulují, že na pozadí rituálů prováděných v Ďáblově kostele slyšeli lidé rezonančně zesílený, trvalý tón. Účinek této rezonance mohl být nenápadný a nevědomý. Přesto mohl významně utvářet dojmy a zkušenosti spojené s jeskyní.

„To, co odborník z oboru akustiky identifikuje jako rezonanci, mohli lidé z minulosti považovat za přítomnost ducha a šaman může tuto rezonanci považovat za výjimečný příliv energie," vysvětluje Hytönen-Ngová.

 

Video: Jeskyně Pirunkirkko: korpipilotti

 

Literatura

Rainio, Riitta & Elina Hytönen-Ng 2023. Ringing Tone and Drumming Sages in the Crevice Cave of Pirunkirkko, Koli, Finland. Open Archaeology 9 (1): 20220328 (Special Issue “Past Sounds: New Perspectives in the Field of Archaeoacoustics”, eds. Margarita Díaz-Andreu & Neemias Santos da Rosa). https://doi.org/10.1515/opar-2022-0328