V polovině minulého roku vyšel poslední přehled o stavu likvidace následků havárie v jaderné elektrárně Fukušima I. Podívejme se v rámci našeho dlouhodobého cyklu, ve kterém sledujeme průběh havárie i řešení jejich následků, kam práce na likvidaci následků havárie pokročily.

 

Vypouštění tritiové vody

Již ve zmíněném článku ze začátku července 2023 se psalo o tom, že Mezinárodní agentura pro atomovou energii schválila metodiku vypouštění tritiové vody z areálu elektrárny Fukušima I. Podrobně jsou tam rozebrány použité postupy. Při jejich využití se při vypouštění nepřekročí žádné hygienické limity a roční vypouštěné množství tritia nepřekročí hodnoty dosažené elektrárnou v době jejího normálního provozu.

V červenci 2023 otevřela v areálu elektrárny svou kancelář Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE). Ta bude průběh vypouštění tritiové vody průběžně kontrolovat. Vypouštění je věnována i speciální stránka MAAE. Ke konci srpna 2023 pak začaly přípravy na vypouštění. Nejdříve se tuna vody smíchala se zhruba 1200 tunami mořské vody. Po kontrole, že aktivita tritia je menší než 1500 Bq/l, se vypustila do moře.

 

Dne 24. srpna pak začalo pod pečlivým dohledem MAAE první kontinuální vypouštění tritiové vody do moře. V jeho průběhu zástupci MAAE spolu s pracovníky společnost TEPCO odebírali a kontrolovali vzorky mořské vody z okolí Fukušimy I. Ukázalo se, že všechny vzorky byly z hygienického hlediska v pořádku a množství tritia se při vypouštění nezvýšilo.

 

Dne 5. října 2023 byla zahájena druhá perioda vypouštění tritiové vody. Ta trvala 17 dní a celkově se během něho zředilo a vypustilo zhruba 7 800 tun tritiové vody. Aktivita tritia v jedné tuně této vody je 140 kBq. K ředění se využilo okolo 9 milionů tun mořské vody. Celkově se tak vypustilo 1,1 GBq. Ještě před začátkem tohoto vypouštění se realizoval rozsáhlý sběr vzorků v okolí místa jeho realizace.

 

Do současné doby bylo realizováno trojí vypouštění, to třetí skončilo 21. listopadu 2023. Celkově bylo z nádrží odebráno 23 400 tun tritiové vody. V nedávné době pak pracovníci MAAE prezentovali výsledky kontroly, které ukazují, že proces plně respektuje všechny mezinárodní standardy a hygienické normy. Připomeňme, že se nekontroluje jen přítomnost tritia, ale kontroluje se i přítomnost dalších radionuklidů (jmenujme ¹⁴C, ⁵⁴Mn, ⁵⁵Fe, ⁶⁰Co, ⁶³Ni, ⁷⁹Se, ⁹⁰Sr, ⁹⁰Y, ⁹⁹Tc, ¹⁰⁶Ru, ¹²⁵Sb, ^125mTe, ¹²⁹I, ¹³⁴Cs, ¹³⁷Cs, ¹⁴⁴Ce, ¹⁴⁷Pm, ¹⁵¹Sm, ¹⁵⁴Eu, ¹⁵⁵Eu, ²³⁴Eu, ²³⁴U, ²³⁸U, ²³⁷Np, ²³⁸Pu, ²³⁹Pu, ²⁴⁰Pu, ²⁴¹Pu, ²⁴¹Am a ²⁴⁴Cm).

 

Je zajímavé srovnávat množství vypouštěné vody s množstvím, které se produkuje. Připomeňme, že nejde jen o vodu z chlazení reaktorů, ale dominantně jde o spodní vodu, která proniká do silně kontaminovaných oblastí v blízkosti zničených reaktorů. V roce 2014 se muselo čerpat a skladovat okolo 540 tun kontaminované vody denně. Díky řadě opatření, včetně ledové stěny, se podařilo do roku 2022 snížit tuto hodnotu zhruba na 90 tun denně. Cílová hodnota pro rok 2028 je mezi 50 až 70 tun za den. Vypouštění zmíněných 23 400 tun proběhlo zhruba během pěti měsíců, reálně se však vypouštělo okolo 50 dnů. Za pět měsíců přibylo zhruba 13 500 tun nové kontaminované vody. Je vidět, že množství zatím vypouštěné vody je srovnatelné s jejím přibýváním. Jde však o testování a kontinuální průběžné vypouštění se teprve bude nastavovat.

Ještě v únoru 2024 by mohla proběhnout čtvrtá perioda vypouštění, měla by opět zabrat 17 dní a vypuštěno by mělo být opět okolo 7800 tun tritiové vody.

Celkově je v areálů 1,37 milionů krychlových metrů nádrží, které byly v roce 2023 téměř úplně plné. Na konci června 2023 byla z tohoto množství 35 % úplně vyčištěna a připravena k vypouštění. U 65 % ještě překračuje voda hygienické limity u radionuklidů jiných, než je tritium. Tato voda bude muset opět projít systémem ALPS (Advanced Liquid Processing System), aby se dané znečištění odstranilo. Brzké zahájení vypouštění bylo vzhledem k téměř úplnému naplnění dostupných nádrží kritické. Navíc se pomalu připravuje období, kdy se začnou intenzivně dekontaminovat vnitřní prostory zničených reaktorů, odstraňovat jejich silně radioaktivní části a dojde i na postupnou likvidaci zničených aktivních zón. Je tak potřeba mít rozlehlejší prostory pro manipulaci s radioaktivním materiálem, jeho třídění a ukládání do kontejnerů pro další zpracování a uložení.

Je velice důležité, že se společnost TEPCO i japonské vedení snaží velice intenzivně objasňovat neškodnost vypouštění a celý proces je kontrolován i rybáři. Na konci roku tak předseda Asociace rybářů Fukušimy Sathoši Nozaki tak mohl konstatovat, že rybářský průmysl nebyl vypouštěním tritiové vody ovlivněn a zákazníci neztratili důvěru v mořské plody z vod okolo Fukušimy.

Že je třeba se neustále zaměřovat na bezpečnost při práci s radioaktivitou a nelze se úplně vyhnout nehodám, ukazují dva případy. První se stal koncem října 2023 při čištění potrubí zařízení ALPS, kdy byli čtyři pracovníci dodavatelské firmy potřísnění radioaktivní tekutinou, když se jim uvolnila hadice. Na začátku února 2024 pak došlo k úniku radioaktivní kapaliny u potrubí v systému dopravujícímu radioaktivní vodu. Uniklo zhruba 5 tun této vody. Ta však zůstala zachycena pod potrubím. Po likvidaci úniku se kontroluje i zemina v daném místě.

 

Práce na průzkumu a přípravě likvidace zničených reaktorů

Nyní už máme rozsáhlé znalosti o stavu zničených reaktorů a tím i lepší představu o tom, jak jejich zničení během havárie proběhlo.

 

Nejvíc zničený je první blok, kde téměř veškerá roztavená aktivní zóna stekla nejen na dno reaktorové nádoby, ale protavila je a tavenina protekla na dno primárního kontejnmentu. Nepřítomnost aktivní zóny v předpokládaném místě potvrdilo už studium pomocí kosmických mionů v roce 2015. Poznatky potvrzují v tomto případě velmi rychlou progresi destrukce již během prvního dne havárie. O průzkumu nitra kontejnmentu pomocí robotů jsme v našem cyklu podrobně psaly. První průzkum probíhal na roštové podlaze v mezipatře, kde se našly poškození a usazeniny pocházející z průběhu havárie. Odběr vzorků usazenin v pozdější době ukázal přítomnost uranu a korozních produktů. Průzkum betonového podstavce nesoucího reaktorovou nádobu ukázal jeho značná poškození a velké množství usazenin, až jeden metr. Konstrukce k ovládání kontrolních tyčí je u varných reaktorů v dolní části reaktorové nádoby. V případě prvního reaktoru byla dramaticky taveninou z aktivní zóny poničena. Jeho části jsou i v dolní části podstavce nesoucího reaktorovou nádobu. Výrazná poškození betonového podstavce, dokonce i odhalení ocelové výztuže, pozorované při průzkumu v březnu 2023 byly popisovány v předchozím přehledu. U tohoto reaktoru je voda v primárním kontejnmentu zhruba do výšky 2 m a komora potlačení je téměř plná vody.

 

U druhého bloku došlo k tavení tři dny po zásahu cunami. Předpokládá se, že většina aktivní zóny se roztavila. V místě její původní polohy zůstalo jen málo materiálu a ten je po jejích původních okrajích, kde bylo přece jen lepší chlazení při havarijním vstřikování vody. Naznačuje to i průzkum pomocí kosmických mionů. Pokud nějaké palivové soubory nebyly úplně roztavené, tak jsou právě na periferii aktivní zóny. Velká část ztuhlé taveniny, většinou ve formě oxidů, je v dolní části tlakové nádoby, a zbytek je na podlaze primárního kontejnmentu. Zde si na ně sáhly i roboty (zde). Později se podařilo odebrat i vzorky usazenin. Část systému ovládajícího řídící tyče se zachovala a její vnější části byly pozorovány při průzkumu kontejnmentu (zde). Část roštové podlahy v mezipatře má díry, které ukazují, že byly protaveny díry v reaktorové nádobě. U tohoto reaktoru je poškození betonového podstavce reaktoru malé. Vcelku zůstala řada konstrukcí a zázemí v těchto místech, jak bylo potvrzeno i při průzkumech vnitřních částí kontejnmentu. Voda v primárním kontejnmentu je u něj pouze do výšky zhruba 0,3 m a komora potlačení je do poloviny plná vody.

U třetího bloku proběhlo tavení necelé dva dny po cunami. I v tomto případě byla dominantní část aktivní zóny roztavena. Část jejích zbytků je v původním místě, pokud některé palivové soubory přežily, jsou na jejím okraji. Část taveniny se dostala na dno reaktorové nádoby a část pak je na podlaze primárního kontejnmentu. Umístění části zbytků aktivní zóny na dně reaktorové nádoby naznačuje i studium pomoci kosmických mionů. V dolní části reaktorové nádoby došlo na více místech k jejímu protavení.

 

Během průzkumů se ukázalo, že betonový podstavec je poškozen více než u druhého bloku, ale daleko méně než u bloku prvního. V centrální část je hromada trosek. V tomto reaktoru je voda v primárním kontejnmentu zhruba do výšky 4 m a komora potlačení je plná vody.

 

Stupeň poškození podstavce reaktorové nádoby je největší u prvního bloku, stupeň poškození třetího bloku je menší a u druhého je stupeň poškození nejmenší. I to je důvod, proč se jako první předpokládá vyjímání ztuhlé taveniny z kontejnmentu u druhého reaktoru.

 

Odstraňování zbytků roztavené aktivní zóny, zatím testovacích vzorků, by u zmíněného druhého bloku mohlo začít už v tomto roce. V říjnu 2023 se tak kontroloval prostup X-6 do kontejnmentu, kterým by se mělo do kontejnmentu dostat rameno robota. Ukázalo se, že prostup o průměru zhruba 55 cm je téměř úplně vyplněn usazeninami. Bylo tak nutné prostup od usazenin vyčistit. V lednu 2024 se k tomu využilo zařízení založené na tlakové vodě, které umožňovalo nízkotlaký i vysokotlaký režimu.

Při likvidaci následků havárie ve Fukušimě I se intenzivně využívají roboty. V druhé polovině ledna 2023 se testovalo několik typů dronů, které by pracovaly v areálu i uvnitř budov a kontejnmentů. Jednalo se o dva typy. Jedním je malý dron, který má kameru s vysokým rozlišením a dokáže mapovat situaci i ve velmi stísněných prostorech. Druhý robot má tvar hada a zajišťuje spojení s prvním dronem.

Předpokládá se, že by měla jejich sestava prozkoumat situaci uvnitř kontejnmentu prvního bloku. Zatím se testovaly ve výzkumném středisku v Naraze, o kterém jsme v našich přehledech psali. Klíčová je u nich vysoká odolnost proti radiaci.

 

Ve výzkumném centru robotů v Naraze se také na konci roku 2023 uskutečnil už 8. ročník soutěže kreativních robotů určených k likvidaci jaderných zařízení pro studenty technických škol z celého Japonska. Celkem se zúčastnilo 17 týmů z 13 vysokých technických škol. Soutěž simulovala dekontaminaci silně radioaktivní oblasti v budově reaktoru jaderné elektrárny Fukušima. Konkrétní robot se v soutěži pohybuje na místo určení, šplhá přes nastavené překážky a plní zadané úkoly.

 

Rekonstrukce zasažených oblastí

Do konce roku 2024 by se měly vypracovat standardy pro konečnou likvidaci a recyklaci zeminy, která se nahromadila při dekontaminaci, aby se dala využívat a ukládat i mimo prefekturu Fukušima. Je to důležitý prvek pro dokončení revitalizace dekontaminovaných území a konečné likvidace následků havárie.

Pokračuje rekonstrukce silně zasažených území tří nejvíce zasažených měst Okuma, Futaba a Namie. Větší obytnou část v silně zasaženém území má i město Tomioka. Na konci roku 2023 se v těchto městech začaly rozšiřovat v silně zasažených oblastech specifické lokality určené pro návrat obyvatel. Hlavně se zaměřují na rekonstrukci a výstavbu obytných lokalit, ale také potřebné infrastruktury. Navazují na rekonstrukční základny, o kterých se psalo v posledních částech cyklu. Ty jsou zárodečnými buňkami návratu lidí do těchto oblastí. Na revitalizaci těchto oblastí se tak nyní směřuje maximum prostředků, stejně jako do rozvoje rybářství a zemědělství. U rekonstrukčních základen, které jsou v šesti městech a vesnicích (Tomioka, Ókuma, Futaba, Namie, Kacurao a Iitate), se postupně rušily omezení vstupu a nařízená evakuace. Začínají se tam tak již natrvalo vracet obyvatelé. Zpočátku však jen velmi pomalu. Do listopadu 2023 to bylo necelých 300 lidí.

 

Protože se otevírají území blízko moře a vracejí se tam lidé, je potřeba mít pro případ dalšího cunami připravena evakuační centra. Jedno takové se dokončilo právě v Namii v rekonstrukční základně Murohara, která má být zárodkem návratu obyvatel do těchto silně zasažených míst. Nachází se v blízkosti dálnice Joban. Nové evakuační centrum pojme v případě potřeby 500 lidí a jeho parkoviště pak 250 aut. V normálních časech by pak mělo být místem setkávání lidí a různých společenských akcí. Otevření centra se očekává v dubnu 2024.

Město Namie také navrhlo otevření dalších území v silně zasažených oblastech pro prioritní revitalizaci. Ty byly vybrány s ohledem na obyvatele, kteří se chtějí vrátit. Celkově bylo vybráno 710 ha, což je zhruba 30 % obyvatelné plochy v silně zasažených oblastech Namie. Nejde jen o obytné budovy, ale i o infrastrukturu a zázemí. Dekontaminace by měla začít již v první čtvrti roku 2024.

 

Navazovat by mělo vybudování akademického kampusu a vzdělávacího centra, kde by byla řada vzdělávacích institucí zajišťujících zázemí pro mezinárodní výzkumná zařízení zaměřená na robotiku a dekontaminaci i likvidaci jaderných zařízení, o kterých se už v cyklu psalo. Kromě rybářství a zemědělství se tak podpoří v revitalizovaných oblastech technologický a průmyslový rozvoj.

Město Ókuma je po Futabě to nejvíce zasažené havárií. Na hranicích těchto měst elektrárna Fukušima I leží. Na začátku února 2024 bylo rozhodnuto o rozšíření území, ve kterém probíhá rekonstrukce a revitalizace nejsilněji zasažených území o dalších 380 ha, čímž se zvětšilo na celkových 440 ha. Jedná se o první rozšíření těchto oblastí v nejsilněji zasažených územích města určených pro návrat. V rámci možností byla snaha prioritně otevírat místa s nemovitostmi lidí, kteří se chtějí vrátit, a potřebné zázemí.

Známkou návratu je opětné otevření svatyně Sai, která leží v silně zasažených oblastech Ókumy. Při zemětřesení byla poškozena, V minulých letech byla rekonstruována a v listopadu 2023 se zde po třinácti letech poprvé opět rozezněly bubny při tradičním tanci Nenbucu. I to je známka, že se život vrací i do nejhůře zasažených míst.

 

Stejně tak i první sklizně rýže v oblasti Kuma prefektury Ókuma, která nyní přešla od zkušební k demonstrační fází. Zkušebně už se realizuje od roku 2020. V demonstrační fázi se obilí po kontrole radioaktivity může při splnění hygienických limitů na radioaktivitu jít do prodeje ke spotřebě. Předpokládá se, že v roce 2025 se už přejde k normálnímu režimu sklizně a prodeje.

Velkým problémem je dostatek pracovních příležitostí pro navracející se lidi. Proto je velmi důležitou událostí v Ókumě otevření průmyslového parku v dosavadní rekonstrukční základně v Šimonokami. Na ploše zhruba 9 ha je 12 pozemků. Dvě společnosti, jedna komunikační a druhá zemědělská, už se začaly připravovat k jejich využívání. Průmyslový park má kvalitní připojení k dálniční síti a významně přispěje k rozšíření nabídky pracovních míst. Jde o další krok k návratu lidí do nejhůře zasažených měst.

V již zmíněném městě Futaba se otevřela svatyně Šohacu a poprvé od zemětřesení a havárie se tam na začátku roku 2024 konal festival zasvěcení Kagura. I to je známka postupného návratu lidí do tohoto nejvíce zasaženého města

Město Tomioka vypracovala plán pro rozšíření revitalizačních a rekonstrukčních prací na celé čtvrti Oragahama a Fukaya., aby se do nich mohli vrátit obyvatelé.

Symbolem návratu je i to, že se v chrámu Hosenji ve městě Tomioka začátkem února 2024 po 13 letech od havárie konečně obnovila tradice festivalu házení fazolí. Při něm se házejí sójové boby, aby se zahnali zlí duchové a přivolalo se štěstí. Tento svátek zde do havárie probíhal každý rok první únorovou neděli. Chrám Hosejni je známý svou plačící sakurou jejíž stáří se odhaduje na 900 let. Nynější svátek, který má účastníkům pomoci ke štěstí, navštívilo 50 obyvatel. Hlavní hala chrámu byla poškozena zemětřesením a zasažena havárií elektrárny. Přestavba proběhla v roce 2021 a nyní je chrám v provozu.

Ve městě Tomioka probíhá také obnova zemědělství. Velmi intenzivně se to spojuje i s rozvojem fotovoltaiky do agrofotovoltaiky. Fotovoltaika je v zasažených oblastech velmi důležitým prvkem revitalizace. Jsou zde totiž volné plochy, které nemají mnoho lepších využití.

Ke konci roku 2022 byla plocha, která se v původně evakuační zóně vrátila k zemědělské produkci, okolo 8015 ha, což je 46,3 % z původně opuštěné plochy zemědělské půdy. Jak už bylo zmíněno, velice často se v tomto případě propojuje zemědělství s fotovoltaikou.

 

Japonská jaderná energetika

Pomalu pokračuje obnova provozu japonských jaderných reaktorů. Koncem července 2023 se do provozu dostal jedenáctý reaktor. Jde o blok Takahama 1, což je tlakovodní reaktor s elektrickým výkonem 780 MWe. Do komerčního provozu se dostal koncem srpna. V době zemětřesení a cunami byla už od ledna 2011 blok v pravidelné odstávce. Blok Takahama byl odstaven v listopadu 2011. První dva bloky elektrárny Takahama byly spuštěny v letech 1974 a 1975. Musely tak nejdříve dostat povolení pro provoz delší než 40 let v rámci nových pravidel.

Blok Takahama 2 začal znovu pracovat 15. září 2023, stal se tak dvanáctým reaktorem v Japonsku, který obnovil provoz po cunami z roku 2011. Do komerčního provozu byl uveden v polovině října 2023.

Novější dvojice reaktorů s elektrickým výkonem 1180 MWe této elektrárny pracují už od února 2016 a června 2017. Tyto bloky začaly pracovat v roce 1985 a v minulém roce provozovatel požádal o možnost využívat tuto dvojici déle než čtyřicet let. Mělo by jít o dalších dvacet let jejich práce.

Do současné doby sedmnáct reaktorů splnilo podmínky stanovené novými bezpečnostními podmínkami. Dvanáct z nich je už v provozu. Jde o čtyři bloky elektrárny Takahama, dva bloky Ói 3 a 4, dva bloky Genkai 3 a 4, dva bloky Sendai 1 a 2, a blok Ikata 3 a Mihama 3. Bloky Kašiwazaki-Kariwa 6 a 7, Šimane 2, Onagava 2 a Tokai 2 musí ještě před zahájením provozu splnit některé podmínky, hlavně povolení provozu od místních samospráv. Dalších patnáct reaktorů je v různém stupni snahy o vypracování a realizaci plánu splnění podmínek pro jejich případné opětné spuštění. Není však vůbec jisté, kolik z nich se nakonec do provozu dostane. Další tři bloky jsou ve výstavbě.

Na začátku listopadu 2023 povolil japonský úřad pro jadernou bezpečnost provoz bloků Sendai 1 a 2 dalších 20 let. Tyto tlakovodní reaktory s elektrickým výkonem 890 MWe završí v letech 2024 a 2025 čtyřicet let provozu. Tyto reaktory byly první, které se po havárii Fukušimy I, v roce 2015 uvedly opět do provozu.

V současné době už tak má povolení k provozu až šedesát let kromě zmíněných bloků Takahama 1 a 2 a Sendai 1 a 2 i tlakovodní reaktor Mihama 3. Schválení k dalšímu provozu po čtyřiceti letech má i varný reaktor Tokai 2. Ten však zatím do provozu uveden nebyl a zatím se teprve pracuje na splnění všech nutných podmínek.

Ke spuštění se připravuje i varný reaktor Onagawa 2. V roce 2020 japonský úřad pro jadernou bezpečnost NRA schválil konečný plán cesty na splnění všech bezpečnostních podmínek. Provozovatel elektrárny na jejich naplnění velmi intenzivně pracuje. V lednu 2024 informoval, že došlo ke zdržení a spuštění proběhne o několik měsíců později.

 

 

Japonská vláda v roce 2023 schválila pravidla, která by měla zrychlit obnovu provozu zatím stále odstavených bloků a umožnit při splněních všech bezpečnostních podmínek provozovat reaktory i déle než 60 let.

Japonsko se také stále intenzivněji vrací k vývoji pokročilých jaderných reaktorů. Japonské Ministerstvo ekonomie, obchodu a průmyslu vybralo MHI (Mitsubishi Heavy Industries) jako klíčovou firmu pro vývoj budoucího vysokoteplotního plynem chlazeného reaktoru HTGR. Vysoké teploty jsou klíčové pro efektivní masivní produkci vodíku a Japonsko chce hlavně v dopravě široce vodík využívat. To je důvodem, proč se zaměřuje na vývoj vysokoteplotních reaktorů. Demonstrační jednotku by rádi spustili ve třicátých letech.

Výběr MHI není náhodný. Tato firma pracuje na vývoji vysokoteplotních plynem chlazených reaktorů už od sedmdesátých let. V září 1998 se rozběhla štěpná řetězová reakce u testovací jednotky HTTR (High Temperature Engineering Test Reactor). Jednalo se o grafitem moderovaný a héliem chlazený reaktor s tepelným výkonem 30 MWt. Plného výkonu se podařilo dosáhnout v roce 2001, v roce 2010 dokázal schopnost stabilně běžet 50 dní při teplotě 950ᵒC. Od února 2011 byl reaktor odstavený. Činnost obnovil v červenci 2021. Využívá keramické palivo s nízkým obohacením do 6 %.

 

Firma MHI se intenzivně zabývá možnostmi produkce vodíku pomocí vysokoteplotních reaktorů. Pracuje tak na budoucí instalaci demonstrační jednotky pro produkci vodíku.

Stejná firma je zároveň se společností Mitsubishi FBR Systems zapojena do přípravy projektu sodíkem chlazeného rychlého reaktoru, který by se vybudoval namísto likvidovaného reaktoru Monju. Jeho vystavba se plánuje na čtyřicátá léta.

 

Dne 2. ledna 2024 proběhlo v Japonsku v prefektuře Išikawa nejsilnější zemětřesení od roku 2011, dosáhlo 7,6 magnituda. Nejbližší k ohnisku zemětřesení byla jaderná elektrárna Šika. Ani v ní nedošlo k žádným odchylkám od normálu. Žádné dopady zemětřesení nebyly pozorovány i v žádné z dalších elektráren.

##seznam_reklama##

Závěr

Klíčovým krokem k likvidaci zničených reaktorů je zahájení vypouštění tritiové vody do oceánu. Zde se podařilo nastolit efektivní spolupráci s MAAE i rybáři. Kontrola ukazuje, že jsou plněny hygienické limity a neklesá důvěra zákazníků rybářů z Fukušimy. Jsou tak dobré vyhlídky, že se nastolí standardní pravidelný režim vypouštění, který umožní postupné snižování počtu nádrží a uvolnění prostoru pro zázemí a zařízení pro likvidaci zničených reaktorů.

V současné době se připravují podmínky pro zahájení vytahování zbytků aktivní zóny z kontejnmentu druhého bloku, který je nejméně poškozen. Krokem k tomu je vyčištění průchodu do jeho kontejnmentu X-16 od usazenin, které jej ucpaly. První vzorky materiálů by se z kontejnmentu druhého bloku mohly začít odebírat již v tomto roce. Šlo by tak o reálné zahájení likvidace zničených aktivních zón reaktorů.

Velký pokrok nastává i v návratu obyvatel do zasažených území. Jak už se psalo před rokem, stále rychleji se rozbíhá dekontaminace a revitalizace těch nejvíce zasažených lokalit. Zároveň postupuje obnova komunit v daných oblastech.

Zrychluje se i obnova japonské jaderné energetiky. Je jasné, že bez intenzivního využívání jaderné energie se Japonsko neobejde, a už vůbec nemá šanci realizovat přechod k nízkoemisní energetice. Proto plánuje rychlejší obnovu provozu stávajících reaktorů i rozvoj pokročilých jaderných technologií. Japonsko plánuje intenzivně využívat vodík, proto se zaměřuje na vysokoteplotní reaktory.

 

---

 

Pro srovnání, co se daří podle očekávání a co se zpožďuje, se můžete podívat na přednášku pro Pátečníky před více než sedmi lety: