Erechtheion stojí na athénské akropoli jen asi 30 metrů severně od slavnějšího Parthenonu. Téměř v jeho stínu, také co do novodobé slávy, kterou zachraňují jeho karyatidy. Je o generaci mladší než Parthenon. Přitom byl tento chrám hlavním centrem athénských obřadů, neboť zahrnuje řadu podstatně starších kultovních míst, dokonce už z mykénské doby. Na prastarou slávu místa naráží už homérská tradice (Odysseia VII.81) slovy „pevně postavený Erechtheův dům". Stával tu palác v mykénském stylu, se sakrálním prostorem. Nejspíš zde už tehdy byla ctěna také bojovná bohyně, ochránkyně města, Athéna.

Erechtheion z klasické doby oddělují od Parthenonu – krom dnešní cesty pro turisty – také zachované základy dalšího Athénina chrámu, tzv. Starého chrámu Athény Městské z let 529 až 520 před n. l. Stavba Erechtheionu (Erechtheia) tedy musela respektovat řadu posvátných míst i stojících budov, navíc se vyrovnat s terénem, který je zde výškově dost členitý.

Probereme si stavbu a její osudy a také nejvýznamnější kulty, s nimiž je spojena, mnohé přeskočíme. Celek stojící svatyně lze nejlépe chápat jako dodatečně postavený zdobný kabátek pro skupinu mnohem starších kultů na tomto místě.

Stavba a další osudy chrámu

Chrám byl postaven podle složitého plánu, vždyť jeho část je skoro o patro níže než zbytek a kolem i uvnitř je plno posvátností. Je to řešeno neobvyklým členitým půdorysem, který přesto tvoří smysluplný a elegantní celek.

Erectheion, pohled v hlavní ose od západu. Vlevo je severní průčelí. Uprostřed pod západním průčelím vyrovnává nástavba terén. Vpravo je portikus s karyatidami, ve stejné výšce jako severní průčelí, které odtud nevidíme. Kredit: Manthou, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Erectheion od jihozápadu, přes zbytky staršího chrámu. Vlevo vyčnívá severní průčelí, v hlavní ose je západní průčelí, vpravo od něj jižní portikus s karyatidami. Úplně vpravo byl hlavní vstup severním průčelím. Kredit: George E. Koronaios, Wikimedia Commons. Licence CC 2.0.

Základem půdorysu je obdélník s třemi chrámovými celami uvnitř a s průčelími se sloupy na východě a na západě. Vznosnější je východní průčelí, kudy byl hlavní vstup. U severozápadního rohu chrámu vyčnívá další obdélník mohutného severního sloupového průčelí, s vchodem do jedné z cel (západní), ležící o 3 metry níž, i když stropy jsou ve stejné výšce. K jihozápadnímu rohu chrámu je přičleněn ještě menší a nižší jižní portikus, málem jako veranda, slavná svými karyatidami.

Vše je provedeno v iónském stavebním řádu (stylu, slohu). Stavělo se v letech 421 až 406 před n. l., ze skoro bílého pentelského mramoru z lomů nedaleko Athén. Ze stejného kamene byl o generaci dříve postaven Parthenón. Zachoval se také sumární účet za stavbu Erechtheionu, viz tady, stélu s ním vystavuje Epigrafické muzeum v Athénách. Chrám sloužil dlouhá staletí, byl také malinko upravován a v pozdější antice opravován.

 

V 6. nebo 7. století byl chrám proměněn na křesťanský kostel. Za křižácké vlády byl přestavěn na rezidenci katolického biskupa, jejíž prostor pak Osmané používali jako důstojnický harém, dokud v 17. století nezchátral. Z následujícího století se zachovala pozoruhodná malba od Jamese „Athéňana“ Stuarta, která ukazuje jakési výkopy u jihozápadního rohu chrámu, možná hledání pokladu na místě bájného Kekropova hrobu. Dělníci provádějí výkopové práce, aby odkryli základy předsíně pod karyatidami, zatímco dva Osmané dohlížejí ze stínu karyatid, aby nálezy nebyly odneseny. Osmanský úředník Dizdar Aǧa, který s holí v ruce dohlíží na výkopy, se opírá o rameno svého zetě. V pravém dolním rohu malíř asi vypodobnil sebe sama.

Stav chrámu před jeho poškozením během řecké války za nezávislost (od 1821) dokumentují detailní kresby Williama Gella z let 1800 a 1801, ale nenašel jsem žádnou jejich volnou fotku.

To se už ale schylovalo k neblaze památné akci lorda Elgina (alias Thomase Bruceho), dnes známého hlavně z kontroverzí kolem kvanta metop a dalších plastik z Parthenonu. Ve své době budil největší rozruch právě částečnou demolicí torza Erechtheionu kvůli odvozu jedné karyatidy a velkého sloupu do Londýna, kde je prodal Britskému muzeu.

Po vítězství války za nezávislost (1829) a po dosazení bavorského prince do role krále (1832) byly vypracovány ambiciózní plány na vyčištění Akropole od neantických dostaveb a na stavbu královského paláce. K výstavbě paláce naštěstí nedošlo. Z Erechtheionu byly odstraněny křižácké, benátské a osmanské přístavby i úpravy interiéru. Začala dokonce jeho rekonstrukce, ale v roce 1839 skončila neúspěšným pokusem o přestavbu opět na kostel. Druhá rekonstrukce proběhla v prvních letech 20. století. Byla málem úspěšná, nebýt dost nahodilého rozmístění některých stavebních částí a použití ocelových spojů, které způsobily škody. Od roku 1975 vede konzervační práce Mezioborová restaurátorská služba Akropole. Erechtheion bylo opraveno důkladněji a do co možná původnímu stavu, originály zbylých karyatid byly přeneseny do Muzea Akropole a na místě nahrazeny kopiemi.

Je pozoruhodné, kolik předělávek ta celkem útle působící stavba přečkala. Přestavby většinou brzy popadaly, zatímco kostra antického chrámu přetrvala. První fotografie z poloviny 19. století (daguerrotypie) ukazují chrám jako z valné části stojící, byť jako torzo.

Prohlídka chrámu s popisem některých kultů

Erechtheion je spíše komplexem menších chrámů pro řadu různých zásadně důležitých athénských kultů. Co do základního zasvěcení šlo o chrám Athény Městské (Athéna Polias), ochránkyně města. O tom není pochyb. Nejasnosti však panují v tom, kterému z kultů která část chrámu sloužila.

Erectheion. Východní průčelí, kudy byl hlavní vchod, vedl do východní cely s prastarou sochou Athény. Kredit: Chabe01, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Báze iónských sloupů východního průčelí a průhled do chrámových cel, jejichž dělící stěny jsou zřícené. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Začneme od východního průčelí, neboť tudy byl hlavní přístup, i když nejspíš nebyl určený běžnému lidu. Průčelí je široké 11,6 metrů, výška sloupů je 6,6 m. Vnitřní stěny mezi jednotlivými celami chrámu jsou dnes zřícené, takže vidíme skrz. Tudy se vstupovalo do východní cely, nejspíš zasvěcené ochranné bohyni Athéně. Snad právě tam bylo umístěno Athénino xoanon, tedy prastará dřevěná kultovní socha bohyně. Socha prý spadla z nebe, což lze nejspíš chápat jako dávný původ, výtvarně neladící s klasickou dobou, viz článek Chrámy v roli muzeí. Tady prý končily Panathénajské slavnosti ověnčením dřevěné sochy květinami, zatímco v Parthenonu odevzdali bohyni nově utkaný peplos, tedy dlouhé vlněné šaty. (Starší lokalizace kladou do východní cely i oltáře Poseidóna, Héfaista a dalších.)

Obřad patrně reflektuje proměnu bojovné Athény prehistorické doby v Ochránkyni práce (Ergané, Pracovitá, viz Pausianiás I,24,3). Toto epiteton Athény Městské vyjadřuje důležitost práce pro běžný život i pro obranyschopnost státu. Když se někomu dílo nedařilo, říkalo se, že „odešla zručná Athéna“. (S výjimkou kultů Athény a Héfaista Řekové o práci většinu moc nemluvili a tvářili se, že se jen tak baví, že to není práce, ale jen takové šolíchání. Krom těchto kultů se pracovitost nevystavovala, což u cizinců vytvářelo klamný dojem nepracujících Řeků.)

Erectheion od severovýchodu: Vlevo okraj východního průčelí, vpravo severní průčelí. Kredit: HerrAdams, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Erectheion od severozápadu: Severní průčelí a západní stěna chrámu s olivovníkem. Kredit: René Hourdry, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Výrazně vyčnívající severní průčelí je dlouhé 10,7 metrů a je neseno sloupy vysokými 7,6 m. Úplně nahoře byl velice nezvykle zdobný vlys, který se bohužel nezachoval. Byl zde vložen pruh bloků modročerného vápence z Eleusiny a na nich intarzie vystupujících plastik z téměř bílého mramoru, zdobených polychromií a zlacením.

Už na celkových záběrech vidíme i mohutný a velice zdobný vchod z tohoto portiku do západní chrámové cely.

Římsy na vchodem ze severního portiku do západní chrámové cely, nahoře je okraj kazetového stropu severního portiku. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Cisterna v podzemí západní cely chrámu v pohledu ze severního portiku, roku 1991, kdy chrám ještě nemusel být tolik chráněn. Kredit: Mark Landon, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Severní průčelí působí impozantně, jako kdyby mělo být hlavní. Štíhlé sloupy, zdobný kazetový strop a vnitřní římsy, především však výrazná vnitřní brána, vedoucí do západní cely chrámu. Působí to skoro zámecky, jenže důkladněji. Podlaha západní cely je dnes zřícená, takže vidíme cisternu ve skále o další patro níže.

Ze západní cely byl vstup dál, do prostřední. Snad zde bylo adyton (veřejně nepřístupný prostor) Erechtheova hrobu. Erechtehus byl bájný athénský král, zakladatel města. Ve své náboženské roli byl spojován s Poseidónem. V cele je také Poseidonova studna.

Už v antice býval Erechtheus volně zaměňován se svým synem Erichthoniem, který byl v jiných verzích mýtu chápán jako syn Héfaista a Gaie, adoptovaný Athénou, viz článek Héfaistos, božský kovář, technik a vynálezce. V řadě antických představ měl hadí podobu, alespoň co do dolní poloviny těla, viz tady. Někde u západní cely byl také přístup ke kryptě pod severním portikem, která skrývala doupě pro hady. V jiné verzi to byla trhlina v podloží, ve které žil Athénin posvátný had.

 

Nejčastěji užívané jméno celého chrámu je odvozeno od Erechtheova kultu. Nadto chrám stojí na místě „Erechtheova“ paláce z mykénské doby.

Athénská legenda o založení města situuje rozhodující událost právě na toto místo. Athéna prý měla spor s Poseidónem o vládu nad Athénami a vůbec Atikou. Rozhodnutí ponechali na lidech. Shromáždění občané měli rozhodnout, komu z nich dají přednost. Poseidón udeřil trojzubcem do skály, ze které hned vytryskl slaný pramen. Athéna zasadila olivovník. Občané dali přednost olivě před slanou vodou. Jenže je hned napadlo, že ta slaná voda značí moře, jehož je Poseidón vládcem, a o to tuze stáli. Tak je podělili a mají zde společné posvátné místo, s Poseidónovým pramenem i s Athéninou posvátnou olivou těsně u západního závěru chrámu. (Dnes tam opět jedna roste, dobře je patrná už na 1. obrázku tohoto článku.) A chrám měl tuto dohodu zpečetit.

Každopádně je Erechtheion pozoruhodně luxusní stavba, zvláště co se týče detailů. Menší velikost je typická pro přenášení iónského stavebního řádu z východního Řecka na pevninu.

Jižní portikus s karyatidami (na jihozápadě chrámu) a jižní stěna chrámu. Kredit: Sharon Mollerus, Wikimedia Commons. Licence CC 2.0.

Jižní portikus ještě s originály karyatid, roku 1958. Kredit: Sharon Mollerus, Wikimedia Commons. Licence CC 2.0.

Tak jsme chrám obešli, levotočivě, jak se sluší na místo převážně chtonických kultů (Athéna snad promine), a ocitáme se u menšího „jižního“ portiku se slavnými karyatidami. Ty jsou ovšem o patro výš, na jejich verandu vedlo schodiště ze západní chrámové cely, jinudy se tam prý dostat nedalo.

##seznam_reklama##

Karyatidy se od ostatních soch dívek (korai, sg. koré) liší tím, že nesou stavbu, zastupují sloup. V souladu se svou rolí bývají trochu míň nazdobené. Je to architektonická praxe už od řecké archaické doby. Tyhle jsou vysoké 228 cm. Dělal je sochař Alkamenés z Lémnu nebo prostě jeho škola. Už skoro půl století tam ovšem stojí kopie. Na pravém obrázku je ještě 5 originálních a v kopii je jen ta, co už dávno stála v Britském muzeu, ta druhá vpravo od levého rohu.

Pod jihozápadním rohem chrámu se nachází Kekropova skála. Tedy, místo, kde byl pohřben bájný athénský král Kekrops. I ten bývá zobrazován v napůl hadí podobě. (Prý je to také vzdálený předek Platóna, alespoň pokud nedůvěřujeme legendě o tom, že Platóna počal Apollón z jeho panenské matky.)

Karyatidy v novém Muzeu Akropole v Athénách. Kredit: Holger Uwe Schmitt, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Hlavice iónského sloupu z východního portiku. Britské muzeum. Kredit: Yair Haklai, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Originály pěti karyatid si dnes můžeme prohlédnout v Muzeu Akropole v Athénách.

Karyatida v Britském muzeu v Londýně, 1816,0610.128. Kredit: Yair Haklai, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Iónský sloup z východního portiku. Britské muzeum. Kredit: Yair Haklai, Wikimedia Commons. Licence CC 7.0.

Končíme zatím v Londýně.

Literatura:

Erechtheion na serveru Perseus.edu (anglicky; má pověst velmi spolehlivého zdroje, bohužel s mizernými fotkami).

Erechtheion na webu řeckých památkářů (anglicky).

Obecná kategorie fotek Erechtheum na Wikimedia Commons.

 

 

---

Video: Virtual tour in ancient Athens (5th century BC) - 3D reconstruction

 

Video: The Erechtheion | Acropolis of Athens | Greece | 4K

 

Video: Caryatid and column from the Erechtheion