O Ludwigu Hoheneggerovi se již na Oslu psalo dne 13. 7. 2020 v  souvislosti s nálezem bludného balvanu, který byl zaznamenán na geologické mapě z roku 1861. Jeho životní dráha tak trochu připomíná postavy činorodých inženýrů a vynálezců z románů Julesa Verna.

 

Ludwig Hohenegger se narodil v Memmingenu ve Švábsku dne 8. června 1807. V Kemptenu (Allgäu) absolvoval gymnázium a v Mnichově studoval právo, filozofii a ekonomii (v tehdejším názvosloví se dnešní ekonomie nazývala kamerální vědy a zahrnovala obchod, finance a účetnictví). Z Bavorska Hohenegger odešel do Saska, kde na důlní akademii ve Freibergu studoval hornictví, hutnictví a geologii. První praktické zkušenosti získával od roku 1829 na Moravě v Blanenských železárnách. Pracoval v různých železárnách v Porýní a Porúří, od roku 1834 jako vedoucí provozu a v letech 1836 – 1839 jako generální ředitel závodů v Rakousku ve Wolfsbergu v Korutanech. V roce 1839 ho pozval arcivévoda Karel Rakousko-Těšínský (1771-1847) do Těšína, kde Ludwig Hohenegger od 15. července 1839 až do své smrti byl ředitelem železáren Těšínské komory. Těšínská komora byla v letech 1654 – 1918 panstvím Habsburků na území Těšínského knížectví. Její ústředí sídlilo v Těšíně. Ludwig Hohenegger bydlel v Těšíně na Sachsenbergu, v části města s českým názvem Saská kupa. Nyní to je Hlavní třída v Českém Těšíně..

 

Těšínská komora spravovala majetky těšínských knížat. Posledním držitelem Těšínského knížectví byl Bedřich Rakousko-Těšínský (1856 – 1936), arcivévoda rakouský a vrchní velitel rakousko-uherské armády v letech 1914–1916. Majetky Těšínské komory byly rozsáhlé. Šlo o lesy, jiné pozemky a především průmyslové podniky. Např. železárny v Třinci, Lískovci a Bašce, vysoké pece, válcovny, slévárny, smaltovny, kamenouhelné doly, slévárnu mědi a další závody.

 

Ludwig Hohenegger se stal ředitelem nejvýznamnějších závodů Těšínské komory ve věku 32 let. Své znalosti využil při modernizaci vysokých pecí v Třinci a Bašce, hutních provozů v Karlově huti a dalších závodů. Závislost Těšínské komory na dodávkách surového železa z cizích hutí ho přivedla na nápad opatřit si vlastní zdroje železné rudy. V roce 1846 začal první geologický průzkum, zejména v Beskydech. Prospekcí bylo objeveno 440 lokalit s možností ekonomicky výhodné těžby pelosideritů. Hohenegger navrhoval stavbu železnic a podílel se na jejich projektech. Byl první, kdo přišel s nápadem vybudovat Košicko-bohumínskou dráhu a vytvořil její projekt, jehož uskutečnění se již nedožil.

 

Pokud bývá dnes Hohenegger připomínán, tak především jako úspěšný manažer, což se dokládá tím, že před jeho působením byl roční zisk Těšínské komory 40 000 zlatých a bilance hospodářského roku 1862/1863 vykázala zisk 400 000 zlatých rakouské měny. Jsou vyzdvihovány především jeho fascinující manažerské schopnosti, jimiž dokázal zdesateronásobit zisk. Na to, že byl také vědcem, se někdy zapomíná.

 

Ludwig Hohenegger patřil mezi nejaktivnější členy Spolku pro geologický výzkum Moravy a Slezska (Verein zur geologischen Erforschung Mährens und Schlesiens), známým také jako Werner-Verein. Publikoval mnoho článků o geologii a paleontologii ve Zprávách Říšského geologického ústavu ve Vídni a v Přírodovědných rozpravách (Naturwissenschaftliche Abhandlungen), které do založení geologického Říšského ústavu byly v Rakousku jediným odborným periodikem pro geologii. Ze soukromých prostředků vytvořil v Těšíně knihovnu a v roce 1846 založil školu, v níž ve večerních hodinách vyučoval mladé horníky geologii a paleontologii. Tím získal pomocníky pro pozdější geologické mapování.

 

Hohenegger popsal vyvřelou horninu známou jako těšínit, jejíž výchozy se nacházejí v okolí Těšína. Její původní německé pojmenování „Teschinit“¨ bylo později změněno na „Teschenit“. Hohenegger sbíral fosilie a rozsáhlou sbírku zkamenělin dal geologickému Říšskému ústavu ve Vídni.

 

Vyvrcholením Hoheneggerova celoživotního díla je geologická mapa zachycující mimo jiné i některé oblasti severomoravského regionu. Vyšla v roce 1861 v Gotě.

 

Ve své době takové mapování představovalo obrovskou práci. Na velké ploše bylo nutno provést geologický průzkum a výsledky zpracovat. Hoheneggerovo mapování dalo základ pro v současnosti používané geologické názvosloví jako kupříkladu godulské pískovce, istebňanské souvrství, štramberský jurský vápenec a další. Geologický průzkum byl jistě v prvé řadě motivován potřebami průmyslu, vyhledávala se ložiska uhlí, železné rudy a vápence. Současně se ale prováděl také průzkum, který měl obecnější význam a se získáváním surovin přímo nesouvisel. Hohenegger zaznamenal na mapě bludné balvany severských hornin nalezené při geologickém průzkumu. Mapa o rozměrech 71,5 x 42 cm je velmi přesná. Její měřítko je 1: 145 000. K mapě patří sešit s doprovodným textem a tabule s průřezy. Na mapě jsou červenými kroužky se světlým středem vyznačeny bludné balvany (erratische Blöcke), které se dnes na uvedených místech dávno nenacházejí. To zjistil již na počátku 20. století Erwin Hanslik.

 

Vyznačením bludných balvanů na mapě Hohenegger zaznamenal u nás jako prvý nejzazší hranici rozšíření pevninského ledovce, která se pak mnohem později zpřesňovala podle výsledků výzkumů ledovcových uloženin. Bludné balvany zaznamenané na mapě se sice nedochovaly, ale z mapy lze zjistit místa, na kterých se nacházely a jejich nadmořskou výšku. Tato Hoheneggerova zjištění mají trvalou platnost jako údaje, z nichž se dá určit síla zalednění a jeho rozsah. Obdobné výzkumy v západní části moravskoslezského regionu začaly až v  90. letech 19. století.

 

15. července 1864 měl Hohenegger pracovní jubileum. Ředitelem závodů byl 25 let. Chystaly se velké oslavy. V pamětním albu byly fotografie Hoheneggerem zřízených a rozšířených železáren a známí vídeňští umělci Meierhofer & Klinkosch zhotovili pro oslavence stříbrný pohár. Avšak nemoc chystané oslavy překazila. Ludwig Hohenegger zemřel po dlouhé nemoci 25. srpna 1864 ve věku 57 let. Týdeník Silesia z 27. srpna 1864 v Rubrice Z domova a sousedství napsal: „..Zesnulý byl členem k. k. geologického Říšského ústavu ve Vídni, obchodní a živnostenské komory v Opavě a mnoha učených společností doma i v zahraničí a milostí panovníka byl mu krátce před smrtí jako uznání zásluh propůjčen rytířský kříž Řádu Františka Josefa. Smrt tohoto vynikajícího muže a učence zanechala citelnou trhlinu v kruhu hluboce zarmoucené rodiny a ve vedení arcivévodského průmyslu, ale je také bolestně pociťována ve vědeckém světě Rakouska a Německa, v němž jeho jméno mělo velmi dobrou pověst…..Těšín lituje nenahraditelné ztráty a nikdy nezapomene, jak velké zásluhy zesnulý získal nejen podporou průmyslu v naší vlasti, nýbrž také svým neúnavným úsilím o zavedení železnice přes naše město“.

 

Hoheneggerovy paleontologické sbírky koupila v roce 1865 bavorská vláda pro muzeum v Mnichově. Do Bavorska putovalo 92 beden. „Když německý stát, který na Karpatech nemá žádné vlastní praktické zájmy, za tuto sbírku mohl dát 10 500 zlatých rakouské měny, jakou cenu musela mít sbírka pro Rakousko?“, psal tehdy rakouský tisk.

 

Ludwig Hohenegger byl pohřben na hřbitově u kostela Svaté Trojice, který se nachází v Cieszyně. V týdeníku Silesia z 3. září 1864 je zpráva o Hoheneggerově pohřbu dne 27. srpna 1864. Krátce předtím, než smuteční průvod vyšel, objevil se císařský komisař s vysokým vyznamenáním – rytířským křížem Řádu Františka Josefa. Vyznamenání bylo připevněno na rakev a pohřební průvod vyšel od bytu zemřelého v těšínské čtvrti Saská kupa. V průvodu šlo 1 200 lidí, 4 hornické kapely a v ulicích sledovalo průvod celé město. Po obřadu v kostele, kde zazněla smuteční píseň v podání mužského pěveckého spolku, byla rakev přinesena na hřbitov a po trojím hornickém pozdravu „zdař Bůh“ spuštěna do hrobu. „Všeobecná účast je důkazem, že byl pohřben čestný člověk a vynikající muž“, končí podrobné vylíčení této události.

 

V roce 1883 byl hřbitov u kostela Svaté Trojice zrušen a hroby přeneseny jinam. Místo Hoheneggerova hrobu je dnes neznámé. V Cieszyně jeho hrob podle dochované evidence hrobů není. Na centrálním hřbitově byl nalezen hrob jeho syna Adolfa (narozen v Těšíně 22. 7. 1840, zemřel v Těšíně 16. 2. 1916).

 

Hřbitovní správa vede jeho hrob ve svém  seznamu hrobů, ale na pomníku jméno Adolfa Hoheneggera není. Hrobové místo patří jiné rodině. Také Adolf Hohenegger studoval geologii. 40 let pracoval v Těšínské komoře. Byl ředitelem Karlovy hutě v Lískovci (dnes městská část Frýdku-Místku) a členem různých spolků. Víc než vědě se věnoval komunální politice jako starosta Lískovce. Obec mu za zásluhy propůjčila čestné občanství.

 

Je zde jedno vysvětlení, co se stalo s hrobem Ludwiga Hoheneggera po zrušení hřbitova v roce 1883. Jeho syn Adolf se o přenesení hrobu a jeho zřízení na jiném hřbitově jistě postaral. U ředitele závodu, významné osoby Těšínské komory a starosty obce se nedá předpokládat, že by to neudělal. Hrob Ludwiga Hoheneggera může být v Lískovci nebo někde poblíž ve Frýdku-Místku. Zřízení nového hrobu Ludwiga Hoheneggera v Cieszyně se dá takřka s jistotou vyloučit, neboť o něm v tamní evidenci není zmínka. U nás se nic zjistit nedá, protože evidence hrobů je neúplná, u starých hrobů neexistuje a mnoho hrobů bylo bez záznamů zrušeno. Místo posledního odpočinku Ludwiga Hoheneggera může být jeden z těch mnoha zrušených hrobů na hřbitově v Lískovci, po nichž zůstaly jen obrysy základů a porůznu v zemi spočívající torza pomníků.

 

Ludwig Hohenegger je vyobrazen na olejomalbě neznámého autora, která byla součástí dřevěného oltáře na černouhelném hlubinném dole Gabriela v Karviné. Malý dřevěný oltář nechali zřídit havíři, kteří se před ním modlili ke své patronce svaté Barboře za šťastný návrat domů. Kromě svaté Barbory jsou na obraze dva klečící muži v hornických stejnokrojích. Vpravo je zobrazen arcivévoda Albrecht Fridrich Rakousko-Těšínský (1817 – 1895), vlevo Ludwig Hohenegger. Oltář byl donedávna k vidění ve Výstavní síni v Karviné. Ta byla ale zrušena a oltář i s obrazem jsou v depozitáři Muzea Těšínska.

##seznam_reklama##

 

Již nějakou dobu probíhá občanská aktivita „Ludwig Hohenegger – instalace pamětní desky“, jejímž mluvčím je architekt Karel Cieślar. Pamětní deska by měla být umístěna v hale nádražní budovy v Českém Těšíně. Jsou známy i detaily provedení desky, které bude opravdu velmi stylové. Vše se zdá být na dobré cestě, takže v roce 2024, ve kterém uplyne 160 let od Hoheneggerova úmrtí, bude pamětní deska slavnostně odhalena.

 

Literatura

DOKOUPIL, L. & MYŠKA, M. : Biografický slovník Slezska a severní Moravy - Sešit 1. (13.), s. 115, Ostravská univerzita, Ostrava 2000.

HANSLIK, E.: Die Eiszeit in den Schlesischen Beskiden. - Mittheilungen der kaiserlich-königlichen Geographischen Gesellschaft 50, s. 312-324, Wien 1907.

HOHENEGGER, L.: Geognostische Karte der Nord-Karpathen in Schlesien und den angrenzenden Theilen von Maehren und Galizien, Gotha (Justus Perthes) 1861.

UHLÍŘ, A.: Hranice maximálního zalednění na nejstarší geologické mapě Příbora a jeho okolí, Měsíčník města Příbora, č. 10/2019, s. 17-19, Příbor 2019.

UHLÍŘ, A.: Die erste geologische Karte mit kartographischen Aufzeichnungen von Funden erratischer Blöcke in den Westbeskiden und im Ostrauer Gebiet (Tschechische Republik) aus dem Jahre 1861 von Ludwig Hohenegger – Geschiebekunde aktuell 36 (3), s. 97-102, Hamburg/Greifswald 2020.

UHLÍŘ, A.: Ludwig Hohenegger (1807 – 1864) – Autor der ersten geologischen Karte der Mährisch-Schlesischen Region, Wissenschaftler und Direktor der Eisenwerke, dostupné na: Souvky Plus leden 2024, s. 3-11

WURZBACH, v C.: Hohenegger, Ludwig, Biographisches Lexikon des Kaisertums Oesterreich, 9. Theil: s. 187-188, Wien (Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei) 1863.

WURZBACH, v C.: Hohenegger, Ludwig, Biographisches Lexikon des Kaisertums Oesterreich, 14. Theil, s. 482-484, Wien (Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei) 1865.

 

Ostatní zdroje

Týdeník „Silesia“, č. 35/1864 z 27. 8. 1864. s. 308, Těšín.

Týdeník „Silesia“, č. 36/1864 z 3. 9. 1864, s. 318-319, Těšín.

článek „Teschener Kammer“ (www.austria-forum.org).

článek Hohenegger, Ludwig (1807-1864), Geologe und Montanist - Österreichisches Biographisches Lexikon, Bd. 2, s. 391, Wien (www. biographien.ac.et).

Wikipedie.