Také za loňský rok bohužel došlo k poklesu počtu nově popsaných taxonů neptačích dinosaurů, což je v posledních letech již stálý trend. Aktuálním číslem pro rok 2023 je pouhých 26 nových druhů, což je například o celých 20 druhů méně než v roce 2020 a nejedná se již ani o polovinu počtu z dosud rekordního roku 2010! Zatímco ve zmíněném roce 2020 bylo vědeckému světu představeno 46 nových rodů a k tomu 2 nové druhy od již dříve popsaných rodů, v roce 2021 to bylo 39 rodů a 2 druhy a v roce 2022 pak celkový počet činil 33 nových rodů a jeden nový druh. Oproti stále rekordnímu roku 2010, během kterého bylo popsáno více než šest desítek nových rodů, už jsme tedy vloni byli jen lehce nad třetinou celkového počtu nově popsaných dinosauřích druhů. Mezi jednotlivými zeměmi tentokrát pomyslně kralovaly Spojené státy americké s 6 novými druhy, následované kupodivu Španělskem se 4 druhy a pak s Argentinou a Čínou shodně s trojicí nových druhů. Kanada a Velká Británie si připsaly 2 nové druhy a Chile, Egypt, Mongolsko, Thajsko, Indie a Japonsko pak po jednom druhu. Z kontinentů pomyslně těsně zvítězila Severní Amerika s osmi druhy před Asií se sedmi druhy a před Evropou s šesticí nových druhů. Následovala Jižní Amerika se čtyřmi druhy a poslední byla Afrika s jedním novým druhem. Austrálie a Antarktida tentokrát vyšly „naprázdno“. Podrobnější přehled naleznete níže.

 

V loňském roce nebyl poprvé za velmi dlouhou dobu formálně popsán žádný dinosaurus z nejstarší druhohorní periody triasu. Z jury byly popsány pouze čtyři nové druhy, z toho jeden z období rané jury, jeden z období střední jury a dva z období pozdní jury.

 

Vloni bylo také poprvé po dlouhé době popsáno více ptakopánvých (Ornithischia) než plazopánvých (Saurischia) dinosaurů, a to v poměru 14 ku 12 (53,8 % ku 46,2 %). Z jednotlivých vývojových skupin vloni poprvé po dlouhé době nekralovali teropodi, pomyslně totiž vládli sauropodomorfové s 8 novými druhy (30,8 %), za nimi jsou s menším odstupem ornitopodi s 6 novými druhy (23,1 %) a s minimálním odstupem pak marginocefalové s pěti novými druhy (19,2 %). Až za nimi se nacházejí teropodi s pouhými čtyřmi druhy (15,4 %), následně zástupci kladu Neornithischia se dvěma druhy (7,7 %) a poslední tyreofoři s jedním druhem (3,8 %).

 

 

Celkový počet nových rodů: 24 (+ 2 nové druhy již známého a dříve popsaného rodu, a to severoamerického pachycefalosaurida rodu Sphaerotholus).[1]

Pořadí dle počátečních písmen: G, I, M (3); C, J, P, S, T, V (2); A, B, F, O, Q (1).

(Prvním v abecedním pořadí je americký ornitopod Ampelognathus coheni[2], posledním britský nodosaurid druhu Vectipelta barretti[3].)

Pořadí zemí podle počtu vloni popsaných druhů: 1. USA (6) – 23,1 % z celkového počtu nových rodů); 2. Španělsko (4) – 15,4 %; 3. – 4. Argentina a Čína (3) – 11,5 %; 5. – 6. Kanada a Velká Británie (2) – 7,7 %; 7. – 12. Chile, Egypt, Mongolsko, Thajsko, Indie a Japonsko (1) – 3,8 %.

Pořadí kontinentů podle počtu nově popsaných druhů: 1) Severní Amerika (8) – 30,8 %; 2) Asie (7) – 26,9 %; 3) Evropa (6) – 23,1 %; 4) Jižní Amerika (4) – 15,4 %; 5) Afrika (1) – 3,8 %.

Druhy podle geologických period: Trias – 0 (0 %), Jura – 4 (15,4 %), Křída – 22 (84,6 %).

Zastoupení dle hlavních systematických skupin: Ptakopánví – 14 (53,8 %) x Plazopánví – 12 (46,2 %).

Konkrétněji: 1) Sauropodomorfové (8) 30,8 %; 2) Ornitopodi (6) 23,1 %; 3) Marginocefalové (5) 19,2 %; 4) Teropodi (4) 15,4 %; 5) Neornithischia (2) 7,7 %; 6) Tyreofoři (1) 3,8 %.

 

##seznam_reklama##

Nejdelší rodové jméno: Bustingorrytitan (16 písmen), obří titanosaurní sauropod z pozdní křídy Argentiny. Celé vědecké jméno zní Bustingorrytitan shiva.[4]

Nejkratší rodové jméno: Pouhá čtyři písmena mají rodová jména dvou vloni popsaných dinosaurů, amerického ornitopoda druhu Iani smithi[5] a egyptského sauropoda druhu Igai semkhu[6].

Největší popsaný druh: Nepochybně titanosaurní sauropod druhu Bustingorrytitan shiva, jehož hmotnost byla na základě obvodu stehenní kosti odhadnuta asi na 67,3 tuny. Další rozměry jsou velmi nejisté, ale délka tohoto patagonského obra ze souvrství Huincul pravděpodobně přesáhla 30 metrů.

Nejmenší popsaný druh: Pravděpodobně ptakopánvý dinosaurus Minimocursor phunoiensis, ačkoliv objevené exempláře dlouhé kolem 60 cm představovala juvenilní jedince (značně malá mláďata).[7] Velmi drobný byl také alvarezsauridní teropod Jaculinykus yaruui z Mongolska, jehož tělesná délka zřejmě nedosahovala ani 1 metru.[8]

Geologicky nejstarší popsaný druh: Čínský sauropodomorf druhu Qianlong shouhu, jehož fosilie byly objeveny v sedimentech souvrství C‘-liou-ťing (v anglické transkripci Ziliujing). Tyto vrstvy pocházejí z období geologického věku sinemur (raná jura) a mají tak stáří asi 199 až 193 milionů let.[9]

Geologicky nejmladší rod: Pravděpodobně ve Španělsku objevený ornitopod druhu Calvarius rapidus, jehož fosilie byly nalezeny v sedimentech souvrství Talarn a mají stáří asi 66,1 až 66,0 milionu let. Pocházejí tedy řádově z posledních 100 tisíciletí před koncem křídové periody.[10] Několik dalších vloni objevených dinosaurů pak žilo rovněž zhruba poslední 2 miliony let před koncem druhohor (věk pozdní maastricht v nejpozdnější křídě).

Napsáno pro weby DinosaurusBlog a OSEL.

 

Short Summary in English: During the year 2023, only 24 new genera and the total 26 new species of non-avian dinosaurs were described. This time US were in the lead with 6 new species, followed by Spain (4), Argentina and China (both 3). Among continents North America was the most prolific with 8 new species, followed closely by Asia (7), then Europe (6), South America (4) and Africa with 1 new species. Majority of new species were (traditionally) Cretaceous in age (22), while only 4 of them were Jurassic. In 2023 no new dinosaur species of Triassic age was described.

 

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/2023_in_archosaur_paleontology

---

[1] Woodruff, D. C.; Schott, R. K.; Evans, D. C. (2023). Two new species of small‐bodied pachycephalosaurine (Dinosauria, Marginocephalia) from the uppermost Cretaceous of North America suggest hidden diversity in well‐sampled formations. Papers in Palaeontology. 9 (6): e1535.

[2] Tykoski, R. S.; Contreras, D. L.; Noto, C. (2023). The first small-bodied ornithopod dinosaur from the Lewisville Formation (middle Cenomanian) of Texas. Journal of Vertebrate Paleontology. e2257238.

[3] Pond, S.; et al. (2023). Vectipelta barretti, a new ankylosaurian dinosaur from the Lower Cretaceous Wessex Formation of the Isle of Wight, UK. Journal of Systematic Palaeontology. 21 (1): 2210577.

[4] Simón, M. E.; Salgado, L. (2023). A new gigantic titanosaurian sauropod from the early Late Cretaceous of Patagonia (Neuquén Province, Argentina). Acta Palaeontologica Polonica. 68 (4): 719–735.

[5] Zanno, L. E.; et al. (2023). An early-diverging iguanodontian (Dinosauria: Rhabdodontomorpha) from the Late Cretaceous of North America. PLOS ONE. 18 (6): e0286042.

[6] Gorscak, E.; et al. (2023). A new titanosaurian (Dinosauria: Sauropoda) from the Upper Cretaceous (Campanian) Quseir Formation of the Kharga Oasis, Egypt. Journal of Vertebrate Paleontology. 42 (6): e2199810.

[7] Manitkoon, S.; et al. (2023). A New Basal Neornithischian Dinosaur from the Phu Kradung Formation (Upper Jurassic) of Northeastern Thailand. Diversity. 15 (7): 851.

[8] Kubo, K.; et al. (2023). A new alvarezsaurid dinosaur (Theropoda, Alvarezsauria) from the Upper Cretaceous Baruungoyot Formation of Mongolia provides insights for bird-like sleeping behavior in non-avian dinosaurs. PLOS ONE. 18 (11): e0293801.

[9] Han, F.; et al. (2023). Exceptional early Jurassic fossils with leathery eggs shed light on dinosaur reproductive biology. National Science Review. nwad258.

[10] Prieto-Márquez, A.; Sellés, A. (2023). Evolutionary convergence in a small cursorial styracosternan ornithopod dinosaur from western Europe. Journal of Vertebrate Paleontology. 42 (5): e2210632.