Nejspíš jeden z nejzajímavějších paleontologických objevů letošního roku byl publikován prakticky až na jeho konci, konkrétně 8. prosince. Jedná se o odbornou práci osmičlenného mezinárodního týmu paleontologů z Kanady, Spojených států a Japonska, představenou v periodiku Science Advances a pojednávající o velmi zajímavém objevu z Dinosauřího provinčního parku v kanadské Albertě.[1] V roce 2009 byla v místních sedimentech geologického souvrství Dinosaur Park objevena fosilie mláděte velkého tyranosauridního teropoda druhu Gorgosaurus libratus (sbírkové označení TMP 2009.12.14), které zahynulo pravděpodobně ve věku 5 až 7 let v době před zhruba 75,3 milionu let. Při tomto stáří se jednalo stále o juvenilního jedince, který se ještě nedostal k fázi rapidního růstu a podle odhadů vážil při délce 4 až 5 metrů přibližně 335 kilogramů. Mladý gorgosaurus, jehož stehenní kost měřila na délku 54,3 cm a kost holenní 61,5 cm, byl značně štíhlým a agilním zvířetem, které nepochybně dokázalo velmi rychle běhat. Jeho lebka měřila na délku 49,3 cm, což je přibližně jen polovina délky lebky dospělého jedince (největší známá lebka tohoto druhu má délku 99 cm)[2], navíc byla samozřejmě mnohem lehčeji stavěná. Toto mládě gorgosaura bylo dle vypracovaných odhadů více než sedmkrát lehčí než dospělý jedinec (exemplář CMN 2120), jehož hmotnost byla samotnými autory práce odhadnuta na 2427 kilogramů. Obecně je přitom uváděno, že největší zástupci gorgosaurů měří na délku až 9 metrů a váží zhruba do 3000 kg.[3] Co je ale na tomto objevu nejzajímavější, to nesouvisí přímo s kostrou mladého tyranosaurida, ale spíše s pozůstatky dvou dalších kostřiček, které se nacházejí v jeho někdejší břišní dutině. Ano, jedná se o jeden z několika extrémně vzácných nálezů dinosauřího dravce i s jeho posledními dvěma „obědy“. V tomto případě navíc dokázali paleontologové nebohé ulovené dinosaury také přesně systematicky zařadit, a to v rámci konkrétní druhové příslušnosti. Jedná se o dvě mláďata menšího cénagnatidního oviraptorosaura druhu Citipes elegans, taxonu popsaného formálně v roce 1933 (jako „Ornithomimus“ elegans)[4], pod novým rodovým jménem, znamenajícím v překladu „rychlonohý“, však známého až od roku 2020[5]. Pozřená mláďata rodu Citipes byla podle histologického rozboru kostí stará méně než 1 rok, jejich celková délka činila pouze kolem rovného metru a jejich hmotnost dosahovala jen 9 až 12 kilogramů.
I v dospělosti však tito cénagnatidi nejspíš patřili k nejmenším známým zástupcům své skupiny, neboť jejich stehenní kost měřila na délku zhruba 22,6 cm a hmotnost se pohybovala pouze kolem 19,8 kg. Jejich jedinou nadějí na únik byl tedy nejspíš rychlý běh, v tomto směru jim byl ale mladý gorgosaurus více než vyrovnaným soupeřem. O mláďatech tyranosauridů je totiž známo, že patřili k nejrychlejším neptačím dinosaurům vůbec a například podle odhadu z roku 2016 mohli mladí zástupci rodu Gorgosaurus dosahovat rychlosti běhu až kolem 58,6 km/h (16,3 m/s)![6] I kdyby ale tento údaj byl přehnaný (což je určitě možné), je přesto jisté, že mladí gorgosauři patřili k nejrychlejším živočichům svých ekosystémů, schopným dohnat právě i velmi rychlé ornitomimosaury a oviraptorosaury.[7]
Fosilie gorgosaura byla objevena v pískovci v poloze na levém boku, pravděpodobně se přitom jedná o někdejší dno říčního kanálu s přirozenými překážkami v proudu. Z kostry dravého dinosaura se dochovala takřka kompletní lebka (která posloužila k jisté identifikaci druhu G. libratus) a dále část hrudní a břišní dutiny s obratli a žebry (včetně břišních žeber, tedy gastrálií), téměř kompletním pánevním pletencem a fragmenty kostí končetin. Pozůstatky poslední kořisti dinosaura jsou izolovány v oblasti o délce 44 cm a hloubce 23 cm v zadní části trupu přibližně mezi 18. a 23. obratlem. Jedná se zejména o dlouhé kosti končetin mláďat druhu C. elegans o celkové délce mezi 40 a 50 cm (z toho dochované části lýtkových kostí obou jedinců měří zhruba 21 a 27 cm, resp.). Končetiny kořisti byly patrně vlivem stahů žaludeční svaloviny v propnuté pozici a povrch kostí vykazuje znaky zvýšené eroze vlivem působení trávicích šťáv v žaludku gorgosaura. Autoři studie se domnívají, že oba ulovení oviraptorosauří jedinci byli pozřeni při dvou časově oddělených „krmeních“, které však od sebe dělily jen hodiny nebo nanejvýš dny. Celkově také v době úmrtí gorgosaura nebyly pozůstatky jeho kořisti v trávicím traktu příliš dlouho – pokud byly podmínky trávení při nízkém pH podobné těm u současných krokodýlů, pak od pozření druhého mláděte a pohřbením gorgosaura neuplynula delší doba než týden.[8] Dochovaný kostní materiál kořisti gorgosaura dokládá, že podobně jako většina dnešních dravců pojídal nejdříve maso zadních končetin a oblasti břicha, přičemž polykal i velká sousta vcelku (mezním faktorem přitom mohla být velikost hltanu).[9]
##seznam_reklama##
Každopádně je možné, že mláďata gorgosaurů preferovala kořist v podobě mláďat určitých druhů či skupin dinosaurů a vyhýbala se tak zbytečné potravní kompetici a zároveň i nebezpečí při pokusu ulovit větší a silné dinosaury. Ostatně podle dříve vypracovaných modelů se tyranosauridní jedinci o velikosti pojednávaného mláděte gorgosaura měli živit již podstatně většími dinosaury. Lovit kořist o své vlastní velikosti totiž měli začít již po dosažení tělesné hmotnosti pouhých 16 až 32 kg.[10] Autoři studie proto konstatují, že přinejmenším v případě druhu Gorgosaurus libratus (ale pravděpodobně i příbuzného rodu Albertosaurus sarcophagus, s nímž gorgosaurus spadá do společné podčeledi Albertosaurinae)[11] se mláďata po delší dobu živila jen malou kořistí a následně u nich nastal výrazný potravní posun v dalším průběhu ontogeneze. Mláďata do věku kolem 10 let, jako je exemplář TMP 2009.12.14, se patrně zaměřovala na menší dinosaury ze skupin oviraptorosaurů, menších ornitopodů nebo pachycefalosaurů a lovila jedince malých rozměrů, kteří by pro větší zástupce gorgosaurů představovali coby kořist příliš malou energetickou hodnotu. Výrazný posun pak nastával pravděpodobně kolem 11. roku života, kdy výrazně začíná mohutnět lebka a zesiluje čelistní stisk subadultních gorgosaurů, a tato změna nastává při tělesné hmotnosti kolem 600 kilogramů.[12] Tehdy se tito tyranosauridi definitivně přeorientovávají na velké býložravé dinosaury, jako jsou mohutní rohatí dinosauři druhu Styracosaurus albertensis (s odhadovanou dospělou hmotností až kolem 4370 kg) a středně velcí kachnozobí dinosauři druhu Corythosaurus casuarius (s odhadovanou hmotností kolem 3620 kg).[13] Právě schopnost tyranosauridů využívat velkou šíři potravních nik a přecházet z jedné na druhou v rámci svého postupného vývoje a růstu (přičemž ve svých nejmladších letech nejspíš konkurovali „srpodrápým“ deinonychosaurům) může být jednou z klíčových evolučních adaptací, které z těchto teropodů učinily nejúspěšnější dinosauří dravce celé severní polokoule v posledních zhruba 15 milionech let křídové periody.[14] Schopnost aktivního trofického posunu v rámci ontogenetického vývoje je i v současné přírodě velkou evoluční výhodou a tyranosauridi ji mohli uplatnit díky přírodním faktorům (například velký počet vajec a mláďat oviraptorosaurů)[15] i vlastní schopnosti rychlé adaptace na měnící se podmínky životních prostředí pozdně křídového světa[16].
Napsáno pro weby DinosaurusBlog a OSEL.
Short Summary in English: A remarkable specimen of a juvenile Gorgosaurus libratus was reported, that preserves the articulated hind limbs of two juvenile caenagnathid dinosaurs inside its abdominal cavity. This predator-prey association provides direct evidence of an ontogenetic dietary shift in tyrannosaurids. Juvenile individuals of Gorgosaurus may have hunted small and juvenile dinosaurs while subadult and adult ones transitioned to feeding on much larger dinosaurian megaherbivores (such as ceratopsids and hadrosaurids).
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Gorgosaurus
[1] François, T.; et al. (2023). Exceptionally preserved stomach contents of a young tyrannosaurid reveal an ontogenetic dietary shift in an iconic extinct predator. SCIENCE ADVANCES. 9 (49): eadi0505.
[2] Russell, D. A. (1970). Tyrannosaurs from the Late Cretaceous of western Canada. National Museum of Natural Sciences Publications in Paleontology. 1: 1–34.
[3] Campione, N. E.; et al. (2014). Body mass estimation in non-avian bipeds using a theoretical conversion to quadruped stylopodial proportions. Methods in Ecology and Evolution. 5 (9): 913–923.
[4] Parks, W. A. (1933). New species of dinosaurs and turtles from the Upper Cretaceous formations of Alberta. University of Toronto Studies, Geological Series. 34: 1–33.
[5] Funston, G. (2020). Caenagnathids of the Dinosaur Park Formation (Campanian) of Alberta, Canada: anatomy, osteohistology, taxonomy, and evolution. Vertebrate Anatomy Morphology Palaeontology. 8 (1): 105–153.
[6] Molina-Pérez, R.; Larramendi, A. (2016). Récords y curiosidades de los dinosaurios terópodos y otros dinosauromorfos. Larousse (str. 176).
[7] McCrea, R. T.; et al. (2014). A ‚Terror of Tyrannosaurs‘: The First Trackways of Tyrannosaurids and Evidence of Gregariousness and Pathology in Tyrannosauridae. PLOS ONE. 9 (7): e103613.
[8] Farmer, C. G.; et al. (2008). The right-to-left shunt of crocodilians serves digestion. Physiological and Biochemical Zoology. 81 (2): 125–137.
[9] Blumenschine, R. J. (1986). Carcass consumption sequences and the archaeological distinction of scavenging and hunting. Journal of Human Evolution. 15 (8): 639–659.
[10] Codron, D.; Carbone, C.; Clauss, M. (2013). Ecological interactions in dinosaur communities: Influences of small offspring and complex ontogenetic life histories. PLOS ONE. 8 (10): e77110.
[11] Voris, J. T.; et al. (2022). Two exceptionally preserved juvenile specimens of Gorgosaurus libratus (Tyrannosauridae, Albertosaurinae) provide new insight into the timing of ontogenetic changes in tyrannosaurids. Journal of Vertebrate Paleontology. 41 (6): e2041651.
[12] Therrien, F.; et al. (2021). Mandibular force profiles and tooth morphology in growth series of Albertosaurus sarcophagus and Gorgosaurus libratus (Tyrannosauridae: Albertosaurinae) provide evidence for an ontogenetic dietary shift in tyrannosaurids. Canadian Journal of Earth Sciences. 58 (9): 812–828.
[13] Mallon, J. C. (2019). Competition structured a Late Cretaceous megaherbivorous dinosaur assemblage. Scientific Reports. 9: 15447.
[14] Holtz, T. R. Jr. (2021). Theropod guild structure and the tyrannosaurid niche assimilation hypothesis: implications for predatory dinosaur macroecology and ontogeny in later Late Cretaceous Asiamerica. Canadian Journal of Earth Sciences. 58 (9): 778–795.
[15] Tanaka, K.; et al. (2018). Incubation behaviours of oviraptorosaur dinosaurs in relation to body size. Biology Letters. 14 (5): 20180135.
[16] Schroeder, K.; Lyons, S. K.; Smith, F. A. (2021). The influence of juvenile dinosaurs on community structure and diversity. Science. 371 (6532): 941–944.