Ne-li všechny, tak naprostá většina prognóz vývoje klimatu vychází z předpokladu, že spolu s oteplováním a lesními požáry se v boreálních lesích mění skladba stromů ve prospěch listnáčů a že tato změna generuje biofyzikální chlazení prostřednictvím zvýšeného albeda dotčených ploch. V matematice zběhlí výzkumníci ale tvrdí, že se to neshoduje s realitou.
Studie, o níž referuje tento článek vyšla před třemi dny v časopisu Nature Climate Change. Ten náleží do početné rodiny titulů Nature, pro něž je charakteristické, že nemají externí redakční radu a rozhodnutí o přijetí textu k publikaci rozhodují jen redaktoři. Pokud za měřítko kvality publikovaných zpráv vezmeme hodnotu zvanou Impact Factor zohledňující především citovanost, tak svou práci nedělají špatně, protože pětiletý průměr pro daný titul činí 31,4. Máme tedy co do činění s tím nejlepším, co v mezinárodním měřítku v oblasti přírodních věd vychází. Tolik k pramenu, z něhož čerpáme. Nyní něco o autorech studie. Vedoucím kolektivu je Scott Goetz, který je profesí geofyzik působící jako profesor na Northern Arizona University. Také většina dalších autorů studie nejsou biologové zběhlí v klimatologii, ale spíš specialisté na programování a kybernetiku.
Co tedy Goetzův tým zkoumal a vyzkoumal?
V podstatě se výzkumníci jen pořádně znovu probírali daty, která poskytl takzvaný dálkový průzkum Země oblastí Severní Ameriky. Do map stromových souvislých pokryvů vložili satelitní data týkajících se albeda za uplynulé desetiletí. Časový úsek zhruba sedmnácti let (1992 až 2015 pro Kanadu a kratší pro USA a Aljašku) zajistil, že se v souboru ocitly i plochy poničené rozsáhlými požáry. Výsledkem puntíčkářské analýzy je překvapení - zmíněné přírodní katastrofy na radiaci spojenou s albedem neměly vliv.
Pokud je uvedené konstatování správné, kde tedy udělali předchozí soudruzi chybu?
Goetzův tým ve své práci nezpochybňujeme výzkumy dokládající, že listnaté porosty mají vyšší povrchovou odrazivost a že sezónně holé koruny stromů vedou k vyššímu albedu v porovnání se stále zelenými jehličnany. Ani to, že jde o efekt nejvýraznější na jaře, kdy se sporé olistění kombinuje s podložním sněhem a relativně vysokým slunečním zářením. Místní ochlazení je tudíž nasnadě a i podle nové studie reálné. Ve své studii souhlasí i s tím, že požáry lokálně změní květenu ve smyslu nadvlády listnáčů. Nicméně upozorňují na něco, čemu se u nás na Moravě říká: Nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně. Pomocí časových řad vědci usvědčili své předchozí kolegy z podcenění schopnosti přírody excesy eliminovat.
Je sice pravdou, že na požářištích vládu rychle přebírají listnáče, ale zakopaný pes je v tom, že na celkových počtech (zastoupení listnáčů na velké ploše) to nic nemění. Jak je to možné? I na to již znají odpověď. V oblastech, kde řádily požáry, si jehličnany postupně berou svou původní plochu zase zpět. Činí to na úkor stromů listnatých. Vezme-li se tedy v patrnost území jako celek, tak již v průběhu tří až čtyř desetiletí se vše vrací do původních kolejí a začne platit něco, čemu se u nás říká, že „nula od nuly pojde“. Hovořit o negativním, respektive pozitivním efektu požáru se prizmatem desetiletí autorům studie jeví jako nerozum.
Nový poznatek podstatně mění naše dosavadní představy, neboť kromě jiného nám říká, že zvýšené frekvence požárů ani jejich závažnost, nemají z dlouhodobějšího hlediska na dosud předpokládané ovlivnění klimatu významný vliv.
I když se studie vztahuje jen na lesy boreální a ujo Google tento termín překládá jako ledový severský a mrazivý, lesáci pod pojmem boreální míní oblasti spadající do pásu mezi 50. až 70. stupněm severní šířky. Jinak řečeno, poznatek se nejspíš netýká jen Kanady a severozápadní části USA, ale i Skandinávie, Ruska a dokonce i výše položených oblastí v Iránu, Tádžikistánu a Turecka. Pádný argument k tomu, abychom zpětnou vazbu tak globálního klimatického hráče vzali na vědomí a své předsudky si opravili.
##seznam_reklama##
Asi nepřekvapí, že na hlavu autorů se teď snáší vlna kritiky. Zda v jejich případě jde o „sedm statečných“, kteří se vzepřeli mainstreamu, a nebo dezinformátory opírající se o upravená či jinak nehodnověrná data, ukáže čas. Popřemýšlet zda se příroda obdobně trucovitého chování znevažujícího naše konsenzuální prognózy nedopouští i v dalších oblastech, bychom se ale mohli už nyní. Pro případnou polemiku k formulovaným závěrům autoři uvádí dostupnost zdrojových dat na adrese Oak Ridge National Laboratory (ORNL DAAC).
Literatura
Massey, R., et al, Forest composition change and biophysical climate feedbacks across boreal North America, Nature Climate Change (2023).