Jsme tu jen díky našim předkům, kteří to nevzdali a obstáli ve světě plném zubů, drápů a infekcí. Tušíme, že byli skvělí, ale stále moc nevíme, jak to vlastně dokázali. Jednou z palčivých otázek je, jak si sháněli jídlo v době, kdy ještě neměli k dispozici technologické vychytávky typu luku a šípu.
Odborníci odhadují, že zásadním zdrojem obživy homininů (linie zahrnující lidi, šimpanze a všechny fosilie kolem nich) v pleistocénu mohly často být mršiny. Zároveň se ale kolem role mršin ve výživě homininů točí vášnivé debaty, především kvůli možné konkurenci s „profesionálními“ mrchožrouty. Týká se to i jižní Evropy v době před zhruba 1,2 až 0,8 miliony let. Tehdy tam působily tlupy homininů z okruhu Homo erectus.
Právě na tyto homininy se zaměřil Jesús Rodríguez ze španělského výzkumného centra Centro Nacional de Investigación sobre la Evolución Humana (CENIEH) v Burgosu s týmem spolupracovníků. Uskutečnili pozoruhodné simulace mrchožroutství jako strategie obživy homininů v uvedeném období historie a v prostředí tehdejšího Iberského poloostrova.
Vycházeli z toho, že zdrojem mršin tehdy byli velcí predátoři, typicky šavlozubí tygři. Protihráčem pralidí v konkurenci o mršiny byly v těchto simulacích veliké hyeny Pachycrocuta brevirostris, které v Evropě žily v pleistocénu, asi před 2-1,8 až 0,8 miliony let. Byly to masivně stavěné obludy, které měly metr v kohoutku, vážily asi 110 kg a čelistmi by překously automobil, kdyby tehdy nějaké jezdily. Vědci je považují za „hypermrchožrouty,“ kteří na rozdíl od dnešních hyen skvrnitých zřejmě moc nelovili a spoléhali na mršiny.
Když se tahle hyena velikosti lvice, zřejmě největší z hyen, co kdy chodily po Zemi, potkala s lidmi Homo erectus, kteří byli zhruba naší velikosti, musel to být dost stresující zážitek. Ale tehdejší lidé nebyli žádná ořezávátka. Simulace ukázaly, že ve strategii mrchožroutství mohly být nejvíce úspěšné středně početné tlupy homininů.
Podle Rodrígueze a spol. mohly proti děsivým hyenám uspět tlupy o 5 a více homininech. Optimální velikost tlup se ale mohla pohybovat spíše kolem 10 aktivních jedinců . Takto velké tlupy mohly zahnat i šavlozubé tygry nebo jaguáry. Menší nebo naopak větší tlupy by také byly náročnější na dostupnost mršin, kterých by potřebovaly v celkovém úhrnu více. Autoři studie ale zároveň upozorňují, že nedospěli k jednoznačně optimální velikosti tlupy „lidských mrchožroutů,“ protože řadu parametrů v simulacích určovali více či méně arbitrárně.
##seznam_reklama##
Každopádně se zdá, že středně velké tlupy homininů mohly v jižní Evropě na sklonku spodního pleistocénu uspět v makabrózní konkurenci o mršiny i proti děsuplným hyenám. Mršiny v té době zřejmě byly pro homininy klíčovým zdrojem masa a tuku, obzvláště v zimním období, které sice bylo mnohem mírnější než dnes, ale stejně v něm panoval nedostatek rostlinné stravy.
Video: The extinction of the giant hyena Pachycrocuta brevirostris
Literatura