Oproti významu, který měla po celou dobu života řeckého náboženství Dionýsova svatyně v Ýria na Naxu, je svatyně na Délu pouhým slabým odvarem. Je pouze jednou z mnoha. Poloha na Délu má ovšem tu výhodu, že je na všechno dobře vidět. Krom toho si můžeme ukázat další fasety Dionýsova kultu, v tomto případě nápadně falické, ty jsme na slušňáckém Naxu neviděli. K tomu přistupují kontexty divadelní. Obojí je s Dionýsem neodmyslitelně spojeno.

 

S Apollónem, jemuž posvátný ostrov patří, neboť se tu narodil, se navzdory zásadně odlišné povaze Dionýsos dobře shodne. (Viz článek Narození Apollóna na Délu). Je to přece jeho bratr, který mu pomohl překonat smrt. V Delfách se dokonce střídali o vládu nad svatyní. Až potud je spíše s podivem, že na Délu není Dionýsova svatyně nejspíš nijak moc stará, navíc stojí mimo hlavní posvátný okrsek. Hůř se totiž s Dionýsem vyrovná panenská Artemis. Je sice Apollónova sestra, jenže ani v božské sféře nemusí platit tranzitivní relace. Mýty to ošetří jejich různými matkami.

 

Ve změti všemožných chrámů, domů a dalších památek na Délu najdeme Dionýsovu svatyni snadno, totiž po cestě ke zdejšímu archeologickému muzeu. Navigaci usnadňují i vyčnívající torza obřích mramorových falů a nahromadění lidu před nimi. Je to jedno z nejfotografovanějších míst na ostrově.

Při pohledu skoro od muzea ovšem vidíme, že svatyně je mnohem rozsáhlejší, že terasa s obřími faly je vlastně jen ozdoba před ní. Tou začneme, protože ji umíme datovat a můžeme přihodit i nálezy zajímavých soch z tohoto prostoru.

Za touto falickou terasou, v pohledu z cesty k muzeu ovšem vlevo od ní, je spleť menších sakrálních staveb se sloupy. Do ní nakonec také aspoň trochu nahlédneme a falické téma potkáme i tam.

Upřímně nevím, jak staré jsou ty prostory, před nimiž stojí ona falická terasa zvaná stoibadeion. Asi je tam (o něco) starší malý Dionýsův chrám a jeho zázemí. Všechny dostupné informace o tomto místě se bohužel soustředí pouze na onu falickou terasu, pocházející z rané helénistické doby.

Stoibadeion na Délu, v pozadí hora Kynthos. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Stoibadeion a vchod dál, v pozadí je muzeum. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Stoibadeion je skutečně nápadné, je to něco jako malá stoa, přistavěná před další dionýsovské stavby, navíc se dvěma velikými faly na vysokých podstavcích. Turisté jsou z toho vyvedeni z míry, nejvíc Američané a fotografují jako diví. Nabízím fotky sice v hodně šikmém světle, zato bez davů.

Vlevo je falické stoibadeion od příchodu k němu, v pozadí vidíme posvátnou horu Kynthos.

Fotka vpravo nabízí pohled od západu, kolmo na stavbu, a vpravo od falické terasy také na vstup do dalších prostor, dnes bohužel uzavřený špagátkem. V pozadí vyčuhuje muzeum.

Stoibadeion s torzy falů, 300 před n. l. Kredit: Geraki, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Stoibadeion s torzy falů, 300 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Velká torza falů jsou posazena na pilířích asi 4 metry vysoko, faly původně dosahovaly do výšky kolem 8 metrů. Symbolizují Dionýsa. Kolem roku 300 před n. l. je nechal postavit jistý Karystios, snad i s onou terasou nebo stoou, kterou zdobí. Bohužel nevíme, jestli i s dalšími stavbami, nejspíš ne. Hlavně však nevíme, o kolik jsou ty ostatní Dionýsovi zasvěcené stavby starší. Možná by pomohlo detailní prohledávání výkopových zpráv Francouzské archeologické školy, to jsem pochopitelně zanedbal.

Něco málo se dozvíme díky podstavci, který nese falos na jižním konci stoibadeia.

Jižní pilíř svatyně zdobí reliéfy, které zobrazují výjevy z dionýsovských mýtů a také z motivů slavností, a dokonce i nápis o okolnostech stavby.

Reliéf kohouta na čelní straně falického podstavce působí poněkud lidově freudovsky. Hlava a krk ptáka jsou prodlouženy trochu do podoby falu. Výklad poskytnou slavnosti Dionýsií, které se konaly i na Délu v měsíci galaxion (náš březen až duben), v době, kdy námořníci začínali vyrážet na moře. Nejdůležitější částí oslav byla faloforie, při níž se na voze vezla socha ptáka s falickou hlavou.

Během Dionýsií se také konaly dramatické a pěvecké soutěže, sponzorované bohatými občany. K nim se váže veršovaný nápis pod kohoutem, který na fotce nevidíme, neboť je při daném osvětlení málo kontrastní. Na místě samém je očima sotva viditelný. Najdeme jej však v kompendiu Inscriptiones Graecae XI.4 1148:

πᾶσι χορηγήσας καὶ νικήσας, Διονύσωι / εὐξάμενός με ἀνέθηκε Καρύστιος Ἀσβήλου παῖς.

Poté, co nesl náklady divadelní soutěže a zvítězil, Dionýsovi / mě po modlitbě věnoval jako dar Karystios, syn Asbéla.

Karystios byl délský občan, který někdy kolem roku 300 před n. l. sponzoroval vítězné divadelního představení a pak jako poděkování bohu (a na oslavu sebe) nechal vztyčit tuto stavbu nebo přinejmenším oba falické sloupy.

##seznam_reklama##

Divadlo je v Řecku s Dionýsem spojeno svým původem, ba samou svou podstatou. Dionýsos je bůh s maskou, identifikuje se se svým ctitelem a on s ním. Identifikace herce (a do jisté míry i diváka) s jinou postavou je principem divadla, nemluvě o hojném užívání masek. V řeckých divadlech býval Dionýsův oltář, na Délu se dobře zachoval. Divadlo je ovšem téma samo o sobě.

Asi svatební scéna. Reliéf z vnitřní strany jižního podstavce. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Svatební scéna? Reliéf z vnější strany jižního podstavce. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Boční strany jižního falického pilíře zdobí další reliéfy, ale jejich interpretace není jednoznačná. Z vnitřní strany to prý může být Dionýsos s mainádou (menadou), Silénem nebo Selénou. Z vnější strany pak Silénos s pohárem, Dionýsos a Pan (nebo maináda).

V jednom výkladu se to vše týká opět faloforií, v jiném spíše svatebních obřadů.

Socha herce v kostýmu starého Siléna, kolem roku 100 před n. l. Archeologické muzeum na Délu, A 0423. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Dionýsos sedí na trůně poněkud ležérně, kolem roku 100 před n. l. Archeologické muzeum na Délu, A 4121. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

V obdélníkovém prostoru stoibadeia se našly tři mramorové sochy z pozdní helénistické doby. Jejich velikost je o něco menší než životní. Uprostřed seděl Donýsos na trůnu, z obou stran byl obklopen herci v kostýmu starého Siléna, tedy Papasiléna, vůdce satyrů.

Fotka vlevo ukazuje jednoho z těchto herců v roli Dionýsova vychovatele a pak slavného člena jeho doprovodu. (Viz v článku Obtížné porody Diovy: Narození a výchova Dionýsa.) Ve své pravé ruce drží buben a v levé téměř prázdný měch vína, hozený přes rameno. Jeho rysy připomínají antická vyobrazení Sókrata. Socha pochází z doby kolem roku 100 před n. l.

Na fotce vpravo vidíme samotného Dionýsa. Na rozdíl od starších zobrazení je nahý a trochu opilecky rozvalený, asi poněkud zmožený. Starší podoby ukazovaly, že s Dionýsem nic nehne, naopak on sám důkladně pohne všemi a vším. Socha pochází z konce 2. století před n. l. nebo z doby kolem roku 100 před n. l. Je na ní patrný vliv stylu tzv. alexandrijského portrétu, jedné z novinek (pozdně) helénistického sochařství.

Dionýsův chrámek na Délu. Obří falos. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Dionýsův chrámek na Délu. Obří falos. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Zvědavost člověku nedá, aby od provázku v bývalém vchodu nenakouknul dovnitř další části Dionýsovy svatyně za stoibadeiem. Skrz podlahu z kamenných desek se zde tyčí obří kamenný falos. Nejspíš je tu zástupně za velkou sochu Dionýsa. Dionýsos je bůh doslova falokratický! S budovou archeologického muzea v pozadí to působí zajímavě.

Na tento prostor navazují další, dokonce se zachovanou mozaikovitou podlahou a s řadami částečně zachovaných sloupů, které jsou ovšem viditelné jen z cesty k muzeu. (Stav prostoru působí dojmem, že si s ním moc nevědí rady, tyhle fotky jsou z let 2006 a 2014, předtím i potom vypadal ještě pustěji.)

Kamenný falos v malém Dionýsovu chrámu na Délu, pokus o bližší záběr. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Kamenný falos s votivním nápisem. Archeologické muzeum na Délu, A 1927. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Ještě nabízím komparaci falů, znaků Dionýsa. Na fotce vlevo je starý známý z Dionýsova chrámku, trochu detailněji.

 

Archeologické muzeum na Délu vystavuje krom sbírky falik, které asi patří spíš k pozdně antickému pornu, také torzo kamenného falu s votivním nápisem. Oproti tomu v chrámu je mnohem menší, nicméně stále násobně nadživotní. Řecký nápis popisuje důvod a okolnosti jeho vztyčení, jde o náboženskou záležitost.

 

Můžeme se víc natáhnou a od špagátku nahlédnout ještě o jednu místnost dál, směrem na sever, tedy trochu k muzeu. Podlaha této další vnitřní části Dionýsova malého chrámu je zdobena jednoduchou mozaikou a dál za ní skrývá hlubinu pod mříží. Nepřístupné hlubiny v takto exponovaném místě by mohly být pastvou pro konspirační teorie, ale raději je necháme ležet ladem.

Na Délu je Dionýsův chrám spíš kvůli slavnosti faloforií a kvůli kompletní přítomnosti skoro všech bohů. Kult Dionýsa byl na Délu velice oblíbený, možná hlavně proto, že si určitá společenská vrstva pletla náboženství s užíváním si. Nemám starost o morálku, ale o náležitost žánrů.

Asi 200 metrů jižně od Dionýsova chrámu stávala v 5. století i malá křesťanská bazilika.

 

Literatura

Photini Zaphiropoulou: Delos. Monuments and Museum. Athens: Krene edition 1993.

Oddíl Temple of Dionysus fotogalerie Delos Archaeological site v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.

Článek Dionýsův chrám a falické stoibadeion v mé on-line knize Pouť na Kyklady.