Po článku Sběr šafránu a iniciační rituály na freskách z Akrotiri se teď za dalšími freskami přesuneme do jiné budovy, blíže k centru zaniklého města. V reálu však zůstaneme v Muzeu prehistorické Théry ve Fiře na ostrově Santorini, které toto vše vystavuje, z velké části po novém restaurování. Technikálie k freskám jsme probrali už v minulém článku, takže můžeme rovnou k věci.

 

Západní dům v Akrotiri a fresky z místnosti 4

Zbytky Západního domu na Trojúhelníkovém náměstí v archeologickém areálu Akrotiri na Théře (Santorini). Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Kamenná váza s červenými liliemi. Freska z místnosti 4 Západního domu v Akrotiri, 17. století před n. l. Prehistoric Museum of Thira. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Největší z budov na Trojúhelníkovém náměstí dostala od archeologů název Západní dům. Buď zde sídlilo velení flotily, nebo tady bydlel významný rejdař. Napřed si ukážeme některé fresky z místnosti 4 a pak většinu fresek z místnosti 5, kde budou ty nejslavnější.

Některé fresky byly viditelné i zvenku, přestože byly uvnitř místnosti. Například na vnitřních bocích výklenku okna jsou symetricky dvě fresky váz s červenými liliemi. Snad místo květin v okně. Řezané květiny mají ve zdejším téměř pouštním klimatu nicotnou životnost.

V této členité místnosti jsou i fresky s jinou než námořnickou tematikou, například kněžka přinášející oběť. Jako úvod k tomu, co nás čeká o místnost dál si však ukážeme fresky zvané Kapitánské kabiny.

Kapitánské kabiny. Fresky z místnosti 4 v Západní domě v Akrotiri, 17. století před n. l. Prehistoric Museum of Thira, Fira, Santorini. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Kapitánské kabiny. Freska z místnosti 4 v Západní domě v Akrotiri, 17. století před n. l. Prehistoric Museum of Thira, Fira, Santorini. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Na stěnách jsou namalované zdobné kabiny, jaké dál uvidíme na zádi některých lodí, spíše těch výstavnějších. Barevná kompozice v jejich ploše, někdy to je snad stylizovaná thérská krajina, je doplněna spirálami a hlavně girlandami, často s rostlinnými motivy, třeba opět s liliemi. Část této místnosti se připodobnila velící kajutě slavnostně vyzdobené lodi. Pod kabinami je namalovaný vysoký rantl, který vypadá jako by byl z barevného různě strukturovaného mramoru. Nicméně je to pořád freska. Zvyk pojednávat freskami iluzi architektury začíná překvapivě už v bronzové době, i když zatím samozřejmě bez perspektivy a tím pádem i bez iluze 3D na způsob falešných (pouze namalovaných) balkónů, jaké vídáme třeba na mnohem pozdějších freskách z Pompejí z 1. století n. l.

 

Fresky z místnosti 5

Umístění fresek v muzeu odpovídá jejich rozvrhu v místnosti 5 v Západním domě v Akrotiri. Místnost je velká, ale přehledná. Můžeme si jen domýšlet, k čemu sloužila.

Vlevo nahoře je freska Námořní slavnost, v průčelí vlevo je méně známá verze Rybáře z Akrotiri. Na pravé stěně stojí hned zkraje známý Rybář z Akrotiri, který je mnohem lépe zachovaný. Nad ním dál najdeme fresku Shromáždění na návrší a ztroskotání lodi. Říční fresku zatím nevidíme, neboť je přímo nad námi, s malbou dovnitř místnosti.

Fresky dole napodobují mramorovou fasádu, vypadají jako umělý mramor v barokní architektuře, i když ten je dělaný jinou technikou (hnětením různobarevných hmot v 3D a pak pokryvem omítky takto utvořeným plátem „těsta“).

 

Námořní slavnost neboli Procesí lodí

Námořní slavnost čili Procesí lodí. Freska z místnosti 5 Západního domu v Akrotiri. Prehistoric Museum of Thira. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Detail jednoho města, levá krajní část fresky Námořní slavnost. Prehistoric Museum of Thira, Fira, Santorini. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Tak tu konečně máme slovutnou fresku zvanou střídavě Námořní slavnost, Procesí lodí nebo také Flotila. Podávané výklady se shodují v tom, že jde o slavnost, nejspíš návštěvu vyzdobených lodí jednoho města v druhém, trochu větším. Možná na zahájení plavební sezóny. Je toho zde namalováno spousta, dlouhá freska je přeplněná detaily, takže bude na místě si ji prohlížet po kouskách.

Začneme zleva. Město leží v hornaté krajině. Někde nahoře na horizontu běhají daňci nebo jeleni, které se snaží ulovit jakási velká kočkovitá šelma, možná dokonce lev. Ti sice na Théře nikdy nežili, ale to nevadí. Podobně je tomu s řekou, která stéká k městu, tedy pokud to je řeka. Do thérské krajiny tady jsou zasazeny prvky známé z egyptské, krétské a obecně egejské malby, ale nevidíme tu zvířata ryze bájná. Má to asi být vyzdobenější verze thérské reality, s výtvarnou licencí. Vše je vypodobněno v jednotném měřítku, bez perspektivy, jako později na ikonách, od kterých se však malba liší svou dynamikou. Plošně je stylizováno také město, ležící přímo na pobřeží. Někteří lidé vyhlížejí ze střech, jak je v tomto prostoru odedávna zvykem. Vidíme už i jednu loď, ale zatím takovou prostší. Oděvů lidí si ještě povšimneme.

Detail lodí. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Detail lodí. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Elegantní protáhlé přídě lodí nesou velké ozdoby s rostlinnými a ptačími motivy. Uprostřed lodí je krytá paluba s posezením na způsob výletní besídky. Cestující si to užívají. Jsou to výletní lodě. Od stěžně visí girlandy, na některých lodích opět zdobené stylizovanými květy. Silueta je prakticky stejná, jako když tradičnější novodobé ferry (egejský trajekt) rozsvítí slavnostní osvětlení lan při večerním příjezdu k přístavu. Lodě ovládá několik málo lidí na zádi. Tam jsou i ony „kapitánské kajuty“, i když nevíme, zda v nich sedí kapitán, kormidelník nebo majitel lodi. Každopádně je to „kapitán“ v obecně egejském smyslu významného muže. Kolem vesele skáčou delfíni. Plavba neprobíhá jen kolem pobřeží, ale buď mezi blízkými ostrovy, nebo přes lagunu kaldery, což je na Théře dobře možné, i když dost přesně nevíme, jak tenkrát před katastrofickou erupcí vypadala.

Oděv sedících cestujících je specifický: Jakési dlouhé roucho, bílé, šedivé nebo nachové, u krku svázané mašlí.

 

Druhé město leží opět na pobřeží, v kopcovité krajině, možná na poloostrově, což by mohlo odpovídat situovanosti Akrotiri. Spíše než okolní příroda zde jsou zobrazeni měšťané, účastníci slavnosti, které ovšem nerozumíme.

Zřetelné je rozlišení lidí jejich oděvem. Muži z lidu (nebo bojovníci, ale ne v bojové akci, možná námořníci) v řadě dole mají jen minimalistický oděv, jaký známe z minojské Kréty. Stejný mají i námořníci na zádích lodí. Řada lidí se dívá z oken a ze střech, ale nevíme, které z ženských siluet na střechách jsou dámy oděné po minojsku, a které mohou být sochy (nebo malby) bohyň.

Zvláštním dojmem působí oděv mužů, kteří stojí v horní levé části obrazu, vypadá skoro jako kožich, i když je prý tkaný. Možná je to opravdu mužský zimní oděv. Je však možné, že takový oděv byl ve starších dobách znakem vykonavatelů rituálu. Za to se přimlouvá porovnání s reliéfem na steatitové váze z Knóssu z malinko pozdější doby, zvané Žňová: Spoře odění ženci kráčejí se zpěvem za doprovodu sistra a vede je trochu podobně oblečený dlouhovlasý muž, který drží žezlo. Viz tady.

 

„Rybář“ z Akrotiri

Rybářská freska z Akrotiri, z místnosti 5 Západního domu, 17. st. před n. l. Prehistoric Museum of Thira, Fira. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Rybářská freska z Akrotiri na ostrově Théra (Santorini). Detail. Prehistoric Museum of Thira, Fira, Santorini. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Slavná freska zvaná Rybář z Akrotiri asi nezobrazuje rybáře, ale spíše mladíka, který při náboženském obřadu nabízí ryby, málem ministranta. Ty ryby musí něco vážit, ale on je drží se samozřejmou elegancí, přestože není žádný svalovec, má spíše útlou adolescentní figuru. Způsob držení hroznu ryb za šňůru v ruce (ne za poutko) ovšem moc realisticky nepůsobí.

Charakteristickým znakem jsou prameny delších vlasů na jinak velmi nakrátko ostříhané hlavě. Takový účes je zde častý u větších dětí a dospívajících. Jeho jediným oblečením je tenký pásek nebo šňůrka kolem krku. Nahota je v této kultuře většinou rituální. Volba typu postavy je samozřejmě součástí výtvarné stylizace, leč v této kultuře a v této lidské ráci se rádi chlubí spíše šlachovitostí a výdrží než nápadnými svaly. Tento rys se kupodivu znovu objevuje v řecké archaické době u kúrů kykladské produkce, viz článek Kúrové – řecké sochy mladíků z archaické doby.

Hůře zachovaný „rybář“ je jiný jak ve smyslu podoby tváře, tak jiným držením ryb, ale ukazuje tytéž obecné rysy, které jsme si popsali. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Za porovnání stojí i tzv. Rybář z Mélu , namalovaný na malém sloupku mnohem primitivněji. Pochází z Fylakopi na ostrově Mélu (Milosu), z raného 16. století před n. l., vystavuje jej Národní archeologické muzeum v Athénách, N 5782. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

 

Shromáždění na návrší a ztroskotání lodi

Shromáždění na kopci a ztroskotání lodi. Zachovanější část fresky. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Detail následků lodního neštěstí z téže fresky. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Z větší fresky se čitelně zachovalo jen několik částí. Nahoře asi probíhá nějaký obřad. Zprava přivádí pastýř stádečko ovcí, různě zbarvených koz a dva kusy hovězího dobytka. Není to tedy ve městě, snad u nějaké venkovské svatyňky. V Akrotiri žádný dobytek nebyl, nenašly se žádné stopy po jeho ustájení. Nevíme, jak ten výjev souvisí se ztroskotáním, jestli to třeba není obřad usmíření. Níže vpravo je řada bojovníků s kopími, která jsou skoro dvakrát delší, než by bylo realistické. Nezdá se ovšem, že by ztroskotání zobrazené dole bylo následkem vojenské akce. Nejspíš jde o protiklad k idyle námořní slavnosti, v duchu dávného přísloví, že jsou tři stavy lidí: živí, mrtví a ti na moři. O těch na moři se teprve ukáže, zda ještě zůstanou mezi živými nebo se už zařadí mezi mrtvé. (Už jsem kdesi napsal, že toto je prastará verze Schrödingerovy kočky před jejím příchodem do egejského prostoru.)

Samo ztroskotání je podáno velice živě, i když není zcela jasné, jak k němu došlo. Možná náraz do skaliska, možná srážka dvou lodí. Záď lodi se rozlomila, z druhé lodi asi vidíme jenom příď. Připomíná to úsloví „jako když se rozlomí záď lodi“, obvyklé ještě v antice pro popis něčeho děsivého. (Například Anaximandros, testimonium A 5a u Cicerona při popisu zemětřesení: „…když bylo celé město zničeno, když se z hory Táygetu odlomil vrcholek jako záď lodi.“)

Tři muži a části nákladu padají do hlubiny vedle útesu. Nejde o to, že by neuměli plavat, po nárazu je jim to málo platné. Tonoucí jsou zobrazeni nazí. To asi opět souvisí s rituální dimenzí, je to svého druhu přechodový rituál, nikoli všední událost v rámci jejich života.

 

Řeka

Říční freska z východního vlysu místnosti 5 v Západním době v Akrotiri, 17. století před n. l. Prehistoric Museum of Thira, Fira, Santorini. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Říční freska z východního vlysu místnosti 5 v Západním době v Akrotiri, 17. století před n. l. Prehistoric Museum of Thira, Fira, Santorini. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Už jsme viděli téměř reálně vyvedenou idylu námořní slavnosti, realistické ztroskotání a mladíky s rybami – a teď máme nahoře za sebou bájnou krajinu s řekou, bez lidí. Působí to jako idyla mimo realitu, k čemuž přispívá mix exotických a bájných motivů. Taková krajina na Théře není a nebyla. Podobnější tomu by byla některá ústí říček na jižní Krétě, ale ani tam bychom řadu zobrazených detailů nenašli.

Dá se předpokládat, že s minojským zprostředkováním egyptské techniky fresek se nějak svezly i motivy, které k nim patřily. Řada prvků této krajiny je doma v severní Africe, například datlové palmy a menší kočkovité šelmy, snad serval. Ten je dnes subsaharský, ale tehdy prý žil i na severu Afriky. Jenže je tady taky gryfón, což nabádá k jiným úvahám než zoogeografickým. Možná je to snový tok života, zobrazený řekou a vzájemným lovem zvířat.

 

Asi zde vidíme nějakou analogii ráje, v podobě jakési „původní“ krajiny, lidmi nedotčené. Nebo je to prostě krajina kdesi daleko. Mezi četnými pokusy o výklad se objevily i spekulace, že fresky v místnosti 5 zobrazují mytický cyklus o původu obyvatel Akrotiri, nebo aspoň rodiny rejdaře ze Západního domu. Řeka by odpovídala původu, Námořní slavnost by rituálně zpřítomňovala příjezd do Akrotiri atd. Samozřejmě to nelze vyvrátit, jenže ani ničím doložit. Stejně tak by bylo možné si domýšlet, že je zobrazena krajina tak vzdálená, kam až jsou lodě velené z tohoto domu schopné doplout. Proč ne.

Více fresek a zvláště detailů z nich je v dole odkazované fotogalerii.

(Člověk nemá frajeřit ani tam, kde si myslí, že to zná. Loni jsme se na Théře nedobrovolně zdrželi při návratu z ostrova Anafi. Chtěli jsme se spíš vyhýbat davům, viz článek Pramen života pro lidi různých náboženství i pro ateisty, ale přece jenom si taky připomenout známé krásné věci. A měli jsme štěstí. Archeologické muzeum ve Fiře sice bylo z větší části zavřené, zato tam zrovna ukazovali nový nález velké koré, viz v článku Korai – sochy dívek z řecké archaické doby. V Prehistorickém muzeu ve Fiře jsem si dofotil pár věcí, prohlédli jsme si několik novinek a oželeli něco drobností rozpůjčovaných na výstavy jinam. Už jsme odcházeli, když mé ženě začalo být líto, že neviděla Rybáře z Akrotiri, který tu minule uzavíral expozici jako novinka po čerstvém restaurování. Konejšil jsem ji, že je nejspíš na nějakém turné. Jenže jí to nedalo a zeptala se. Paní nás odkázala na schodiště dolů a nepodařilo se jí úplně zamaskovat pocit, že jsme asi blbí z horka. Před pěti léty tam ty schody nebyly a dolní patro taky ne, nejspíš tam byl depozitář. Sestoupili jsme do velikého zánovního suterénu s kvantem nově restaurovaných fresek! Vydaly na minulý i tento článek.)

##seznam_reklama##

---

Ještě k minulému článku. Po časovém limitu diskuze jsem dostal e-mailem návrh na jiný výklad. Děkuji. Všechna ta namalovaná krev v místnosti dívčí iniciace má být krev menstruační. Takové pochopení je samozřejmě nasnadě, i když je v tomto případě asi příliš prvoplánové. Muzejní popiska a renomovaní interpreti jsou opatrnější, a to nikoli z pruderie. Je to celé nejspíš znakové. Zranění dívky je asi jen zástupným obrazem menstruace, podobně jako krvavé zvířecí oběti názorně ukazovaly, že krev je znakem života a krvácení znakem života i smrti.

 

Literatura
Christos G. Doumas, Alexandra Doumas: Prehistoric Thera. Athens: John S. Latsis Public Benefit Foundation 2016.
Nano Ourania Marinatos: Akrotiri, Biography of a Lost City. Athens: Militos Press 2014.
Nano Marinatos: Kunst und Religion im alten Thera. (Zur Rekonstruktion einer bronzezeitlichen Gesellschaft.) Athens: Mathioulakis & Co. KG 1987.
Akrotiri na české Wikipedii.
Fotogalerie Frescoes from Akrotiri, West House v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.