O.S.E.L. - Kvasarové hodiny ukazují, že v mladém vesmíru běžel čas pětkrát pomaleji
 Kvasarové hodiny ukazují, že v mladém vesmíru běžel čas pětkrát pomaleji
Einsteinova obecná relativita předpovídá, že kvůli rozpínání vesmíru by z našeho pohledu měl ve velmi mladém vesmíru čas tikat mnohem pomaleji. Dosavadní pokusy prověřit běh času se dostaly maximálně do vesmíru polovičního stáří oproti dnešku a v mladém vesmíru selhávaly. Zvrat přináší analýza 190 kvasarů, která detekovala dilataci času ve vesmíru o stáří 1 miliarda let.

Ilustrace kvasaru. Kredit: ESO/M. Kornmesser.
Ilustrace kvasaru. Kredit: ESO/M. Kornmesser.

Kdybychom se teď nacházeli v mladém vesmíru, kterému by byla tak 1 miliarda let, každá sekunda pro nás byla prostě sekunda, tak jako dneska, když je vesmír o téměř 13 miliard let starší. Pokud ale hledíme zpátky do minulosti a pozorujeme tehdejší vesmír, jeho čas se oproti tomu našemu pohybuje mnohem pomaleji.

 

Není to zase tak moc velká záhada. Může za to pochopitelně Einstein, jehož obecná relativita přesně tohle předpovídá, kvůli tomu, že se vesmír od hlučného startu Velkým třeskem neustále rozpíná. Prokázat to je ale už jiná věc. Vědci brzy zjistili, že je to tvrdý oříšek a dlouho se jim nedařilo tenhle zajímavý jev pozorovat.

 

Geraint Lewis. Kredit: University of Sydney.
Geraint Lewis. Kredit: University of Sydney.

S průlomem přicházejí Geraint Lewis z australské University of Sydney a Brendon Brewer z novozélandské University of Auckland. Klíčem k jejich úspěchu byly „kvasarové hodiny.“ Badatelé využili k detekci dilatace času v mladém vesmíru analýzy pozorování 190 kvasarů, galaktických motorů, které pohání zuřivě aktivní supermasivní černá díra.

 

Vědcům se již dříve podařilo prokázat zpomalení času ve vesmíru, jehož stáří bylo oproti dnešku zhruba poloviční. Použili k tomu standardní kosmologické svíčky založené na supernovách typu Ia. Supernovy jsou skvělé a jako „svíčky“ slouží dobře, ale mladý vesmír je i pro ně příliš vzdálený, alespoň pokud jde o dnešní technologie pozorování vesmíru. Prostě je v takové dálce nevidíme.

 

Logo. Kredit: University of Sydney.
Logo. Kredit: University of Sydney.

Ovšem i supernovy typu Ia, tedy exploze nenasytných bílých trpaslíků blednou ve srovnání s kvasary. Galaktické motory září tak oslnivě, že nabídly vědcům možnost potvrdit dilataci času ve vesmíru, jehož stáří bylo 1 miliarda let. Jak říká Lewis, s kvasary je víc práce. Supernova je jedna jediná exploze, zatímco kvasar je jako nepřetržitý ohňostroj.

 

Lewis s Brewerem zpracovali data z pozorování zmíněných 190 kvasarů, která zahrnovala více než 20 let. Z analýz záření o různých vlnových délkách odvodili standardizované „tikání“ těchto kvasarů. Přesvědčivě potvrdili, že Einstein měl pravdu a že z našeho pohledu plynul čas v mladém vesmíru mnohem pomaleji. Zhruba pětkrát.

 

##seznam_reklama##

V této souvislosti je pozoruhodné, že myšlenka na použití kvasarů k detekci dilatace času v mladém vesmíru není nová, ale předešlé studie kvasarů v tomto směru selhávaly. Jak říká Lewis, bylo to tak tristní, že to vedlo některé slabší povahy k domněnce, že kvasary možná neexistují jako reálné kosmologické objekty, případně že se vesmír možná vůbec nerozpíná. Teď si ale Lewis s Brewerem spokojeně mnou ruce, že je vesmír v pořádku a že funguje přesně tak, jak starý dobrý Einstein předpověděl.

 

Video: Time Dilation

 

Video: Where did the Universe come from? – with Geraint Lewis

 

Literatura

University of Sydney 4. 7. 2023.

Nature Astronomy online 3. 7. 2023.


Autor: Stanislav Mihulka
Datum:03.07.2023