V Bosně a Hercegovině, na severní straně Dinárských hor, v jednom malebném údolí chráněném středně vysokými masívy Čemernice, Manjači a Raduši se na březích řeky Pliva nachází obec Jezero. Název není překladem do češtiny, i když se to tak jeví. Jde o skutečný místní název, jenž se v cyrilici píše Језеро. A také se skutečným jezerem souvisí – v tomto případě s Velkým plivským jezerem nedaleko obce. Proč tento, žel jenom slovní „výlet“ do míst, kam se podívá málokdo z nás? Obec, i když se pyšní bohatou historií a krásným okolím, není výjimečná proslulými památkami ani turisticky neodolatelnými místy. Její zvláštností je však jistá spjatost s planetou Mars. Jezero – tak byl právě podle zmíněné bosenské obce pojmenován i jeden z impaktních kráterů na povrchu našeho menšího planetárního souseda. Kdo a s jakou motivací tento název prosadil, není zřejmé. Stránky obce jen uvádějí, že americký velvyslanec v Bosně a Hercegovině Eric Nelson předal v září 2019 obecnému zastupitelství příslušný dopis NASA.
Nicméně výběr pojmenování bezesporu souvisí i s tím, že v tomto, v průměru asi 45kilometrovém kráteru byly objeveny silné indicie přítomnosti vody v dávnější minulosti. V roce 2015 vědci z americké Brownovy univerzity zveřejnili studii, v níž zdůvodňují předpoklad, že v Jezeře existoval starodávný marsovský jezerní systém a voda naplnila kráter nejméně dvakrát. Byly identifikovány dva kanály, jejichž dolní část připomíná říční deltu.
Má se za to, že jimi kdysi přitékala voda. Možná jen z času na čas. Průměr kráteru odpovídá větší hloubce, než jaká byla naměřena, je tedy pravděpodobné, že skalnaté dno zanesla možná až kilometr mocná vrstva sedimentu s jíly, jenž mohl být naplaven a vytvářet tak ideální prostředí pro případné živé organismy. Není proto divu, že právě o kráter Jezero se zajímají astrobiologové, planetární geochemici i jiní specialisté, kteří se ho snaží co nejpodrobněji prozkoumat. Nyní nejen na dálku, ale zprostředkovaně i zblízka pomocí průzkumného vozítka Perseverance (Vytrvalost), přezdívaného zkráceně Persy a také robotického minivrtulníku Ingenuity (Důmyslnost), zkráceně Ginny. Ten má kromě jiného za úkol prověřit možnosti letu na rotorový pohon v řídké marsovské atmosféře. Oba tyto průzkumníky ovládané na dálku ze Země přes družici na marsovské oběžné dráze sestrojili v Laboratoři proudového pohonu amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA Jet Propulsion Laboratory), kde se zrodila i jiná velice úspěšná planetární vozítka. Perseverance mezi ně se ctí patří, protože od přistání na Marsu 18. února 2021 uplynulo 863 pozemských dnů, přičemž původní plán počítal s (alespoň) jedním marsovským rokem, což je 687 našich dnů. Persy i Ginny dosud spolehlivě fungují. Maličko přes tunu hmotný rover vybavený mnohými přístroji zkoumá horniny, sedimenty i atmosféru v prostředí, v kterém se v dávné minulosti Marsu mohl vyskytovat alespoň mikrobiální život a vyhledává taková místa, jež mohla uchovat jeho stopy. Je také vybaven vrtným zařízením pro odběr malých, jen 15gramových vzorků pevných hornin nebo nezpevněného regolitu, které ukládá do hermeticky uzavíratelných malých titanových trubiček. Část vybraných vzorků již deponoval na určitá místa na povrchu v předem zvolené oblasti vědci nazvané podle města v americké Montaně Three Forks Sample Depot (Úložiště vzorků Three Forks) a 30 dalších trubiček si rover postupně ukládá do vlastního zásobníku.
Rozdělením odebraných vzorků do dvou oddělených sad se snižuje riziko neúspěchu plánované mise NASA-ESA Mars Sample Return, jejíž hlavním úkolem bude dopravit tento vskutku drahý materiál na Zem. Přesun vzorků z roveru Perseverance a jejich odeslání k Zemi znázorňuje animace ve videu pod textem. Kdyby z nějakých důvodů nebylo možné získat vzorky uložené uvnitř Persyho, k dispozici budou alespoň ty v depozitní oblasti, kde by měl přistát i modul "doručovací" mise, jehož start je naplánován na rok 2028. V modulu bude malá raketa, do které se vzorky umístí, a ta je pak předá sondě na oběžné dráze kolem Marsu, jež zajistí jejich další přepravu k Zemi, kde by měly přistát v roce 2033. Start zmíněné orbitální marsovské sondy by se měl uskutečnit v roce 2027.
Jen dodejme, že kromě hledání stop dávného života k Persyho úkolům patří i základní meteorologická měření a výzkum atmosféry. Je až z 95 % tvořena oxidem uhličitým, a tak vědci pomocí zařízení na roveru testovali možnost získávat z něho kyslík pro potřeby případných lidských posádek budoucích misí.
I když Persy z povrchu Marsu posílá velké množství dat včetně mnohých, i detailních snímků (celá „syrová“ databáze zde), po dvou obdivuhodných a právem i obdivovaných marsovských průzkumných roverech Spirit (funkční 2004–2010) a Opportunity (2004–2018, tedy přes 14 pozemských let!), které z povrchu planety zasílaly úžasné záběry, zájem veřejnosti poklesl. Mars nám zevšedněl a dnes už jen odborníci a nadšenci sledují, co nám zasílají současná vozítka pomalu se přesouvající po různých místech planety. Kromě zmíněného Persyho je to jedenáctým pozemským rokem funkční rover Curiosity, jehož mise měla původně trvat pouhé dva roky. Doposud zkoumá geologii a klima v obrovském impaktním kráteru Gale s 5,5 km vysokou horou Aeolis Mons uprostřed. Nejmladším funkčním průzkumníkem na kolech je čínský Ču-žung, který od 22. května 2021 na severní polokouli prozkoumává největší marsovský impaktní bazén pojmenovaný Utopia Planitia.
##seznam_reklama##
Záhady lákají, a tak ochladlé nadšení veřejnosti pro průzkum Marsu, na němž dnes nežijí ani makroskopicky viditelné breberky, natož zelení Marťánci s tykadly, se podaří oživit jen, když se objeví něco nevšedního. To se Persymu částečně podařilo díky fotografii (obrázek vpravo), kterou pořídil 22. června a kterou jako první zveřejnil na svém twitterovém účtu Institut SETI. Obratem ji převzala mnohá média i blogeři (např. 1, 2, 3 a další…). Je na ní zachycen zvláštní kámen ve tvaru velké koblihy. Ve twitterovém příspěvku jeho autor uvažuje – a s ním i ti, co zprávu převzali, že by mohlo jít o velký meteorit. Vysvětlení, které vyvolává pochybnosti, nabízí velký prostor pro jiné logické zdůvodnění vzniku děravého šutru. Jako motivaci nabízíme několik dalších recentních záběrů zaslaných Persym, které dokazují, že procesy na povrchu Marsu jsou vskutku tvořivé, co se opracování kamene týče. Včera se k obrázku kamenné koblihy vyjádřila i samotná JPL: „Podivně tvarované skály nejsou na Zemi, ani na Marsu ničím neobvyklým. Často vznikají po celé věky, kdy větry obrušují skalní stěny pískem. Tato konkrétní skála mohla vzniknout erozí menšího kusu v blízkosti jejího středu. Zůstala po něm dutina, kterou pak zvětšila větrná eroze.“
Snímky v tabulce představují malou vzorku toho, co kamery roveru Perseverance zachytily v průběhu posledních asi 5 týdnů. Na posledním záběru je stopa po odvrtaném vzorku horniny Kredit: PNASA/JPL-Caltech/ASU
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Video: NASA a Evropská kosmická agentura ESA plánují jednu z doposud nejambicióznějších vesmírných misí s cílem bezpečně dopravit na Zem první vzorky materiálu z Marsu. Možná ukrývají odpověď na otázku, jestli byl na Marsu život. Krátká animace představuje klíčové momenty transportu vzorků z Marsu na Zem. Kredit: NASA /JPL, ESA, Goddard Space Flight Center, Marshall Space Flight Center.
Video: Rover Perseverance zkoumá pradávnou deltu v kráteru Jezero Kredit: NASA/JPL
Zdroje
Stránky NASA/JPL, JPL, NASA, Wikipedia, Twitter, další zdroje v hypertextových odkazech.