Zatímco vloni jsme si připomínali sté výročí formálního popisu kachnozobého dinosaura rodu Parasaurolophus, letos se podobné pocty dočká jeho vývojový příbuzný, hadrosaurid Lambeosaurus. Lambeosauři se svými „sekyrkovitými“ lebečními hřebínky patří k nejznámějším zástupcům této vývojově vyspělé skupiny ornitopodních dinosaurů a objevují se běžně i v publikacích z kategorie populárně-naučné literatury a v dětských knihách o dinosaurech.[1] Historie objevu a výzkumu tohoto býložravého dinosaura je velmi spletitá. První dnes rozeznané fosilie lambeosaura (v podobě fragmentů kostí končetin a některých dalších částí kostry) byly popsány z provincie Alberta kanadským paleontologem Lawrencem Lambem (1863-1919) v roce 1902, tehdy ještě jako Trachodon marginatus.[2] Ve stejném roce Lambe popsal z pozdně křídových sedimentů geologického souvrství Dinosaur Park část levé horní čelisti dalšího domnělého druhu rodu Trachodon, a to T. altidens.[3] Teprve ve druhém desetiletí 20. století však začaly být ve zmíněném souvrství objevovány kompletnější a lépe zachované exempláře hadrosauridů, které poprvé daly paleontologům přesnější představu o tom, jakými dinosaury vlastně hadrosauridi byli.[4]
Situace se systematikou hadrosauridů však byla nadále spletitá a vznikala nová odborná jména, která již dnes nejsou v platnosti nebo jsou přímo zapomenutá.[5] Lambe v roce 1919 zemřel a o čtyři roky později jeho mladší kolega William Arthur Parks (1868-1936) stanovil na jeho počest pro některé z fosilií vědecké jméno Lambeosaurus lambei.[6] V průběhu doby byly jiné fosilie označovány za další druhy rodu Lambeosaurus, přičemž mnohé z nich už jsou dnes zařazeny do jiných rodů (například rod Magnapaulia z Mexika[7], rod Kazaklambia z Kazachstánu[8] a další). V současnosti tak za platné druhy rodu Lambeosaurus považujeme pouze dva – typový Lambeosaurus lambei a dále Lambeosaurus magnicristatus, formálně popsaný kanadsko-americkým paleontologem Charlesem M. Sternbergem (1885-1981) roku 1935.[9] Třetí původně stanovený druh L. clavinitialis, rovněž popsaný v roce 1935 Sternbergem, patrně není formálně platným taxonem.[10]
Oba v současnosti uznávané druhy lambeosaura jsou známé ze sedimentů proslulého geologického souvrství Dinosaur Park, takže jejich stáří můžeme určit na 76,5 až 74,4 milionů let (pozdní věk kampán).[11] Lambeosauři byli anatomicky velmi podobní svým příbuzným rodu Corythosaurus, jediným nápadným rozdílem mezi nimi je jiný tvar lebečního hřebene. Hlavy dospělých lambeosaurů zdobil vysoký a relativně úzký hřeben, který bývá svým tvarem přirovnáván k sekyrce nebo palčákové rukavici. Na stavbě hřebene se u lambeosaurů do značné míry podílely premaxily a celkově byla tato lebeční struktura otočena více dopředu, což platí i o vnitřních dutých nasálních chodbičkách, které byly tímto vertikalizovány.[12] Lambeosauři dokázali kráčet po dvou i po čtyřech, podobně jako jejich příbuzní, což dokládá jejich kosterní anatomie i dochované série fosilních stop. Jejich ocas byl ve své proximální části vyztužen zkostnatělými šlachami, které jej držely ve víceméně vodorovné poloze. Přední končetiny měly čtyři prsty, první (který je obdobou našeho palce) přítomen nebyl, další tři byly částečně srostlé a tvořily nášlapnou plochu opatřenou kopýtky. Pátý prst, odpovídající našemu malíčku, byl víceméně volný a umožňoval zřejmě jednoduchou manipulaci s objekty (například vegetací). Zadní končetiny byly zakončeny trojicí mohutných „vnitřních“ prstů.[13] Tvar lebečního hřebene se u obou popsaných druhů lambeosaura liší, u L. lambei má již zmíněný tvar sekyrky, zatímco u L. magnicristatus je „topůrko“ (tedy dozadu vybíhající menší část hřebene) výrazně zredukované a „hlava sekery“ naopak zvětšená do podoby velkého okrouhlého hřebene.[14] Bohužel ani u zatím nejlépe dochovaného exempláře se zadní část hřebene nedochovala, proto jeho přesný tvar neznáme. Ačkoliv jsou lambeosauři považováni za velké až obří hadrosauridy (dílem nejspíš kvůli dříve předpokládaným obřím rozměrům druhu L. laticaudus), průměrnou velikostí spíše mírně zaostávali za svými nejbližšími příbuznými, jako je Corythosaurus, Hypacrosaurus nebo třeba východoasijský Olorotitan.
##seznam_reklama##
Zatímco tito kachnozobí dinosauři dosahovali dospělé délky kolem 9 metrů, a v některých případech i 12 metrů, tělesná délka lambeosaurů se pohybovala spíše mezi 6,7 a 7,5 metry.[15] Hmotnost těchto hadrosauridů je pak odhadována přibližně na 2500 až 3300 kilogramů.[16] Stejně jako u některých dalších druhů hadrosauridů i u lambeosaura už byly objeveny fosilní otisky původní textury kůže, a to hned u několika jedinců. U druhu L. lambei známe otisky relativně tenké kůže z oblasti krku, trupu a ocasu s množstvím polygonálních šupinek stejné velikosti nevykazující žádný konkrétní či opakující se vzor. U druhu L. magnicristatus je textura velmi podobná a známe otisky z oblasti krku a přední i zadní končetiny.[17] Na základě tvaru a velikosti mozkovny, očnic, obrysu vnitřního ucha a dalších částí lebky lze předpokládat, že lambeosauři měli velmi dobrý zrak i sluch, pravděpodobně však i čich.[18] Jejich tlama byla zakončena relativně užším „zobákem“ než v případě hadrosaurinů, což svědčí o větší výběrovosti při hledání potravy.[19] Lambeosauři byli součástí velmi bohatých společenstev fauny dávných ekosystémů souvrství Dinosaur Park, takže žili pospolu s mnoha populárními rody dinosaurů, jako byli ceratopsidi Centrosaurus a Styracosaurus, „obrnění“ ankylosauridi Edmontonia a Euoplocephalus, další hadrosauridi Parasaurolophus a Corythosaurus, „tlustolebí“ pachycefalosauridi Stegoceras a Gravitholus nebo menší teropodi jako Chirostenotes a Dromaeosaurus.[20] Z velkých teropodů a přímých predátorů lambeosaurů lze zmínit dva přítomné rody tyranosauridů, a těmi jsou Daspletosaurus a Gorgosaurus.[21] Byly zde však objeveny také fosilie bezobratlých živočichů, ryb, obojživelníků, nedinosauřích plazů (choristoderů, ptakoještěrů a krokodýlovitých plazů), praptáků i savců.[22] V tomto pradávném světě, kde ještě stále v rámci stromového patra převažovaly porosty nahosemenných rostlin nad krytosemennými a neptačí dinosauři byli nejspíš ve svém největším evolučním rozkvětu, patřili k nejnápadnějším tvorům právě před sto lety vědecky popsaní lambeosauři.
Napsáno pro weby DinosaurusBlog a OSEL.
Short Summary in English: Lambeosaurus is a genus of large hadrosaurid dinosaur that lived some 76 to 75 million years ago, in the Late Cretaceous period of what is now Canadian province Alberta. This herbivorous dinosaur is known for its distinctive hollow cranial crest, shaped as a hatchet. Currently only two Canadian species are recognized as valid, type species L. lambei (described in 1923) and L. magnicristatus (described in 1935).
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Lambeosaurus
https://www.prehistoric-wildlife.com/species/l/lambeosaurus.html
https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_l/lambeosaurus.php
https://www.fossilworks.org/cgi-bin/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=38763
[1] Prieto-Márquez, A.; et al. (2013). Diversity, Relationships, and Biogeography of the Lambeosaurine Dinosaurs from the European Archipelago, with Description of the New Aralosaurin Canardia garonnensis. PLOS ONE. 8 (7): e69835.
[2] Lambe, L. M. (1902). On Vertebrata of the mid-Cretaceous of the Northwest Territory. 2. New genera and species from the Belly River Series (mid-Cretaceous). Contributions to Canadian Paleontology. 3: 25–81.
[3] Lambe, L. M. (1902). New genera and species from the Belly River Series (mid-Cretaceous). Contributions to Canadian Paleontology Part II. On the Vertebrata of the Mid-Cretaceous of the North West Territory. 3: 1–21.
[4] Lambe, L. M. (1914). On a new genus and species of carnivorous dinosaur from the Belly River Formation of Alberta, with a description of the skull of Stephanosaurus marginatus from the same horizon. Ottawa Naturalist. 28: 13–20.
[5] Parks, W. A. (1931). A new genus and two new species of trachodont dinosaurs from the Belly River Formation of Alberta. University of Toronto Studies, Geological Series. 31: 1–11.
[6] Parks, W. A. (1923). Corythosaurus intermedius, a new species of trachodont dinosaur. University of Toronto Studies, Geological Series. 15: 1–57.
[7] Prieto-Márquez, A.; Chiappe, L. M.; Joshi, S. H. (2012). Dodson, Peter (ed.). The lambeosaurine dinosaur Magnapaulia laticaudus from the Late Cretaceous of Baja California, Northwestern Mexico. PLOS ONE. 7 (6): e38207.
[8] Bell, P. R.; Brink, K. S. (2013). Kazaklambia convincens comb. nov., a primitive juvenile lambeosaurine from the Santonian of Kazakhstan. Cretaceous Research. 45: 265–274.
[9] Sternberg, C. M. (1935). Hooded hadrosaurs of the Belly River Series of the Upper Cretaceous. Canada Department of Mines Bulletin (Geological Series). 77 (52): 1–37.
[10] Evans, D. C.; Reisz, R. R. (2007). Anatomy and relationships of Lambeosaurus magnicristatus, a crested hadrosaurid dinosaur (Ornithischia) from the Dinosaur Park Formation, Alberta. Journal of Vertebrate Paleontology. 27 (2): 373–393.
[11] Ramezani, J.; et al. (2022). Calibrating the zenith of dinosaur diversity in the Campanian of the Western Interior Basin by CA-ID-TIMS U–Pb geochronology. Scientific Reports. 12 (1): 16026.
[12] Dodson, P. (1975). Taxonomic implications of relative growth in lambeosaurine dinosaurs. Systematic Zoology. 24 (1): 37–54.
[13] Horner, J. R.; Weishampel, D. B.; Forster, C. A. (2004). „Hadrosauridae“. In Weishampel, David B.; Dodson, Peter; Osmólska, Halszka (eds.). The Dinosauria (2nd ed.). Berkeley: University of California Press. str. 438–463.
[14] Lull, R. S.; Wright, N. E. (1942). Hadrosaurian Dinosaurs of North America. Hadrosaurian Dinosaurs of North America. Geological Society of America Special Papers. 40: 193–194.
[15] Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 47). New York: Random House.
[16] Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press. str. 346–348.
[17] Lull, R. S.; Wright, N. E. (1942). Hadrosaurian Dinosaurs of North America. Hadrosaurian Dinosaurs of North America. Geological Society of America Special Papers. 40: 112–117.
[18] Hopson, J. A. (1975). The evolution of cranial display structures in hadrosaurian dinosaurs. Paleobiology. 1 (1): 21–43.
[19] Bakker, R. T. (1986). The Dinosaur Heresies: New Theories Unlocking the Mystery of the Dinosaurs and their Extinction. New York: William Morrow. str. 194.
[20] Mallon, J. C.; et al. (2012). Megaherbivorous dinosaur turnover in the Dinosaur Park Formation (upper Campanian) of Alberta, Canada. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 350–352: 124–138.
[21] Farlow, J. O.; Pianka, E. R. (2002). Body size overlap, habitat partitioning and living space requirements of terrestrial vertebrate predators: implications for the paleoecology of large theropod dinosaurs (PDF). Historical Biology. 16 (1): 21–40.
[22] Currie, P. J.; Koppelhus, E. B. (eds). Dinosaur Provincial Park: A Spectacular Ancient Ecosystem Revealed. Indiana University Press: Bloomington and Indianapolis (str. 277–291).