Seismologové se činí. Nasazují více přístrojů, které detekují více seismických vln. Výsledkem je, že se poslední dobou dozvídáme velmi zajímavé věci o zemském nitru. Výzkumný tým vedený odborníky americké University of Alabama nedávno využil globální seismické zobrazování vnitřku Země a odhalil pozoruhodnou hustou a zároveň tenkou vrstvu na pomezí zemského pláště a jádra. Zřejmě jde o dávné oceánské dno, které kleslo do hlubin.
Odborníci tušili, že tam něco takového je, ale doposud znali jen izolované kusy této vrstvy. Ponořila se velmi dávno, kvůli tektonickým pohybům. Nese označení ULVZ (Ultra-low velocity zone), má vyšší hustotu než spodní vrstvy zemského pláště a zpomaluje seismické vlny, které prolétají vnitřkem Země.
Jak říká vedoucí výzkumu Samantha Hansen, dnešní seismické výzkumy poskytují pohled do nitra Země ve velmi vysokém rozlišení.
Ukazuje se, že vnitřek naší planety je mnohem komplikovanější, než jsme si ještě nedávno mysleli. Důkazem toho je i odhalení celé zmíněné vrstvy týmem Hansenové, která se nachází v hloubce asi 2 900 kilometrů, v místech, kde zemský plášť přechází do vnějšího jádra.
Klíčovou roli ve výzkumu sehrála síť 15 seismických stanic, které Hansenová se svými spolupracovníky instalovala v Antarktidě. Stanice sbíraly seismická data po dobu 3 let. Tato síť využívala seismické vlny zemětřesení, která se v té době udála a vytvářela detailní sken zemského nitra.
Nakonec získali obraz zmíněné vrstvy na pomezí zemského pláště a vnějšího jádra. Její mocnost je jen pár desítek kilometrů, což velice málo ve srovnání s tloušťkou zemského pláště nebo zemského jádra. Výraznou vlastností této vrstvy je, že v ní velmi zpomalují seismické vlny, což vedlo k jejímu názvu.
##seznam_reklama##
Badatelé jsou přesvědčeni, že vrstva ULVZ představuje bývalou oceánskou kůru s dnem dávného oceánu, která klesla k rozhraní mezi pláštěm a vnějším jádrem. Dno oceánu se přitom dostává do hlubin v subdukčních zónách, kde se střetávají tektonické desky a jedna z nich se zasouvá pod druhou. Tato vrstva má podobu podzemních „pohoří,“ která se tyčí do výšek 5 až více než 40 kilometrů. Dotyčná podzemní pohoří přitom mohou hrát roli v uvolňování tepla z vnějšího jádra. Jejich hmota se může vracet k zemskému povrchu s plášťovými chocholy a vylévat se ven ve vulkanických erupcích.
Video: Dr. Samantha Hansen || Ultra-low Velocity Zones beneath the Southernmost Hemisphere
Literatura