O.S.E.L. - Dívka s náušnicí po kykladsku

Dívka s perlovou náušnicí. Kredit: Johannes Vermeer, volnéídílo.

Dívka s perlovou náušnicí. Kredit: Johannes Vermeer, volné dílo.

Přiznávám, že mě k pátrání po dívce s náušnicí ponoukl také obraz Johanna Vermeera Dívka s perlou), asi z roku 1665, a výtvarně udělaný film, který motiv dějově rozvíjí (Peter Webber 2003). Jenže půjde o jiné dívky a o jinačí a hodně zvláštní náušnici. Nemá sice perlu, zato je veliká. Výtvarný motiv dívky s takovou náušnicí můžeme sledovat od 7. století před n. l. na Kykladách, kde dokonce má předlohy už o další dvě tisíciletí dříve, dávno před Řeky. Řečtí kykladští tvůrci je však nejspíš neznali, stejně jako Vermeer ani nemohl znát dotyčné řecké práce.

Dívka z vrcholu Kynthu na Délu

Dívka s náušnicí zakotvenou také ve tváři. Mélská amfora z Diovy svatyně na vrcholu Kynthu na Délu, 620-600 před n. l. Archeologické muzeum na Délu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Na posvátném ostrově Délu se na vrcholu Kynthos našla řada pozoruhodných věcí z velice různých období. Nejspíše z tamního řeckého chrámu Dia a Athény pochází amfora z konce 7. století před n. l., která zaujme pestrou malbou. Patří k řecké keramice tzv. krásného stylu. Přesněji se ovšem určuje jako kykladská verze orientalizující keramiky řecké archaické doby. Viz článek Keramika „krásného stylu“.

Amfora je zdobená kozorožci a svastikami (ty v oné době neznamenají nic neblahého), teď se však zaměříme na hrdlo nádoby. Je zde vyobrazena dívka s náušnicí, a to ne ledajakou. Je velká. Visí z jejího pravého ucha až skoro pod tvář, kde je zakotvena jakýmsi piercingem. Už tehdy platilo, že pro parádu se leccos strpí. Nevíme ovšem, zda dívka s náušnicí je na této vázové malbě čistě estetickým motivem, nebo jestli jde o téma sakrální. Amfora nejspíš byla „jen“ nádobou na obětinu, leč jistotu nemáme. S jistotou nevíme ani to, ze kterého kykladského ostrova pochází, třeba z Paru (Parosu).

K umění řecké archaické doby patřily také sochy dívek, viz článek Korai – sochy dívek z řecké archaické doby. Ty bývají poměrně často ozdobené šperky, tedy sochařsky podanými v mramoru, občas i s náušnicemi. Vím však pouze o jediné a navíc netypické, která měla takto zvláštní náušnici, přijdeme k ní. Náušnice bývaly samozřejmě různé, jako i ostatní šperky (viz článek Od amuletů ke šperkům – v egejské oblasti od neolitu do pozdní antiky), leč takováto náušnice nejspíš patří ke specialitám Kyklad. Byla to jen výstřední móda Kyklad archaické doby nebo náboženský motiv?

Dívky z Paru shromážděné na Mykonu

Archeologické muzeum na Mykonu vystavuje celou kolekci nádob v témže výtvarném stylu. Tyto amfory a hydrie (stolní nádoby na vodu) byly vyrobeny na sousedním ostrově Paru, v průběhu 7. a 6. století před n. l. Většina z nich pochází z pozdního 7. století před n. l., nejspíš z jedné dílny. Profily dívek s náušnicí zakotvenou také ve tváři, zobrazené na hrdlech váz, prý byly jakousi „ochrannou známkou“ této keramické dílny.

Parská dívka s náušnicí. Orientalizující amfora, 675-600 před n. l. Archeologické muzeum na Mykonu, IA 476. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Parská dívka s náušnicí. Orientalizující amfora, 675-600 před n. l. Archeologické muzeum na Mykonu, IA 474. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Asi to nebudou portréty konkrétních parských dívek, na to je moc brzo, i když úplně vyloučené to není. Velké a výrazné oči a podobně i nos patří k obecným dobovým atributům ženské krásy, na Kykladách ještě více než jinde v Řecku. Je možné, že motiv zakotvené náušnice je převzatý z tehdejší módy, ale moc pravděpodobné to není, protože neznáme žádné její literární ani jiné fyzické doklady než zmíněné malby. Na ryze náboženský motiv to ovšem také nevypadá, i když třeba na těle nádoby IA 527 je obrázek dívky doprovázen sfingami, znaky osudu, jenže i ty mohly mít pouze dekorativní roli.

Parská dívka s náušnicí, 625-600 před n. l. Archeologické muzeum na Mykonu, IA 510. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Parská dívka s náušnicí, 7. až 6. století před n. l. Archeologické muzeum na Mykonu, IA 518. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Možná se „logem“ dílny stala nějaká ojedinělá šperkařská výstřednost nebo ozvěna náboženského motivu. Nevíme ani to, proč tyhle vázy skončily na Mykonu, kousíček od Délu (tohle možná nevím pouze já, zatímco někdo povolanější by třeba znal jejich nálezové okolnosti, ale nenašel jsem takového). Z muzea přímo na Paru tento motiv neznám, ba ani na exportované parské keramice se neobjevuje jinde než na Mykonu a s ním souvisejícím Délu. Více obrázků těchto dívek, snad všech, nabízí album odkazované pod tímto článkem.

Socha v Gyroulas na Naxu

Pátrání po kontextech dívky s takovouto náušnicí nás zavede na Naxos. Ten sousedí s Parem z opačné strany než Mykonos a Délos, je kousíček dál na jihovýchod.

Erodovaná hlava dívky s náušnicí, mramor, kolem roku 550 před n. l. Archeologické muzeum Démétria v Gyroulas u Sangri, Naxos. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Lokální muzeum v Gyroulas u Sangri vystavuje fragment menší sochy dívky, tedy koré, z doby kolem poloviny 6. století před n. l. Pochází nejspíš z místní Démétřiny svatyně. Zachovala se pouze hlava, navíc tak erodovaná, že z ní mnoho nepoznáme. Archeologové se však dušují, že byla vypodobněna s takovou náušnicí, jakou jsme viděli na trochu starších vázových malbách z Paru.

Gyroulas bylo svým způsobem mysterijní místo, takže je docela pravděpodobné, že potkáváme podobu Démétřiny dcery. Snad je to tedy Persefoné, alias Koré, tedy Dívka, mysterijní prototyp dcery; nebo její kněžka, která se jí připodobňuje.

Je možné, že logem parské keramické dílny, přinejmenším pro export na Délos a jeho okolí, se stala představa Koré nebo její kněžky v podobě, v jaké se uchovala v Gyroulas u Sangri na Naxu. Nebo se móda takovouto podobou občas inspirovala. Ostatně, chrám Démétry měli i na Paru. A v archaické době ještě nebylo dokončeno rozlišení mezi šperkem a amuletem, tyto role se občas překrývají dodnes.

Kykladský idol s náušnicí

Další desítky kilometrů na jihovýchod leží ostrov Amorgos, od Naxu jej kromě moře oddělují také půvabné ostrůvky Malých Kyklad. Tady najdeme podobnou náušnicí, jenže o další dvě tisíciletí zpátky v čase.

Hlava velkého kykladského idolu z Amorgu. Kykladská raná doba bronzová, 2800-2300 před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách 3909. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Z Amorgu pochází hlava velkého kykladského idolu, našla se snad u Aigialí, někde nad přístavem. Byla vyrobena z dovezeného parského mramoru v letech 2800 až 2300 před n. l. Nyní ji vystavuje Národní archeologické muzeum v Athénách. Hlava i s krkem má výšku 28 cm, při obvyklých proporcích figur tohoto stylu musela být celková výška přes metr. Škoda, že se tento kykladský idol nezachoval celý, patřil by mezi několik největších a nejhezčích.

Možná je zde zobrazena Velká bohyně, možná spíš sjednocující ikona dotyčné kultury. Kromě nosu má plasticky provedené také rty a uši. Oči jsou zobrazeny malbou. Ve tváři jsou namalované čtyři svislé pruhy. Náušnici má na své pravé tváři, bohužel zrovna na trochu hůř zachované straně. Je provedena plasticky v mramoru, její ukotvení nedaleko úst viditelně vystupuje z plochy obličeje. (Náznak náušnice má prý i další velký kykladský idol, dokonce kompletní, vysoký 140 cm, kterou vystavuje Goulandrisovic Museum kykladského umění v Athénách, NG 724, prý pochází z Keru. Bohužel tam náušnice není dost k rozeznání, zvláště ne na fotkách.)

Příčetný člověk z toho nevyvodí, že by motiv dívky s náušnicí vznikl na Amorgu a pak v rytmu tisíciletí migroval na severozápad. Mělo by to ovšem paralely. Vždyť Malé Kyklady v čele s Kerem, plus jejich okolí s Amorgem a Naxem, patří k hlavním centrům starokykladské kultury. Keros byl posvátný ostrov této předřecké kultury rané doby bronzové, podobně jako Délos se od pozdní doby bronzové stal posvátným ostrovem Řeků. Motiv by pěkně migroval z okolí Keru do okolí Délu. Možné je leccos a podobných výtvarných analogií by se našlo víc, ale nevíme. Analogií si máme všímat, ale bez dalších dokladů na nich nestavět.

Hlava velkého kykladského idolu z Amorgu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Mramorová hlava z Amorgu se od dívek na řeckých vázách z Paru odlišuje také tím, že má na své levé tváři šrámy, hnedle čtyři a dost velké. Původně prý byly červené, než jejich barva zerodovala. Vykládají se například jako následek rituálu, který byl se sochou proveden. Nevíme o něm ovšem nic, romantici si mohou domýšlet jak zdobení, tak znak utrpení.

##seznam_reklama##

Aby těch souvislostí nebylo málo, tak na některých krétských mariánských ikonách má Bohorodička na tváři podobné šrámy, prý jako výraz jejího utrpení. Trochu podobné šrámy má i Černá madona čenstochovská (Matka Boska Częstochowska), i když jenom dva. Způsobil je prý některý z husitů při plenění kláštera. Není pravděpodobné, že by svým počinem chtěl tuto ikonu připodobnit dávnému vzoru.

A Vermeerova anonymní dívka byla v románu a pak ve filmu dodatečně opředena příběhem lásky a hrozby znevážení.

Nesnažím se sugerovat kauzální souvislosti na úrovni vlivů, natož na úrovni nějakého metafyzického působení. Jde jen o analogie místně a časově vzdálených motivů, podobné spleti dojmů, jejíž pomocí se na světě orientujeme na předvědecké úrovni, ale které většinou nedokážeme racionálně rozplétat. Někdy asi není co, jindy to jenom neumíme. Nevíme. Optimista řekne: zatím nevíme.

Místo literatury

Fotogalerie Vases with painting of a girl with earring v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons (oddíl alba Archaeological Museum of Mykonos).

Fotogalerie NAMA 3909 (hlava z Amorgu) v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons (oddíl alba Cycladic collections in the National Archaeological Muesum of Athens).

Výtečné video COLIN RENFREW on Cycladic Civilization and Archaeology s českými titulky, místy legračními.

Spíše pro pohlednou souvislost i s dalšími ostrovy: Delší řecké video o Keru (Záhada Keru) s anglickými titulky.