Jak by jistě nadšeně potvrdili naši předci, s ocelí jde všechno líp. Tento kov s výtečnými mechanickými vlastnostmi byl jako živá voda pro technologický rozvoj civilizací. Vynález výroby a zpracování oceli nepřišel hned. Chtělo to nějaký čas, než si lidé ocel osvojili. Jak ale ukazují nové archeologické nálezy, v Evropě se technologie oceli rozšířila mnohem dřív, než jsme si donedávna mysleli.
Odborníci dlouho předpokládali, že v Evropě nebylo možné vyrábět kvalitní ocel na počátku doby železné, natož na sklonku doby bronzové. Mělo se za to, že se ocel v Evropě rozšířila až pod nadvládou Římské říše. Průlom přinesla studie mezinárodního týmu, který vedl Ralph Araque Gonzalez z německé Albert-Ludwigs-Universität Freiburg.
Podařilo se jim prokázat, že se kvalitní ocelové nástroje v Evropě používaly již kolem roku 900 před naším letopočtem, čili na konci doby bronzové. Badatelé využili geochemické analýzy, které potvrdily, že na kamenných stélách z konce doby bronzové na Iberském poloostrově jsou složité rytiny, které byly vytvořeny nástroji z popouštěné oceli.
Výsledky geochemických analýz byly podpořeny metalografickými analýzami železného sekáče ze stejné lokality a doby, tedy z Rocha do Vigio v Portugalsku, z doby před zhruba 2 900 lety. Ukázalo se, že obsah uhlíku v sekáči odpovídá oceli s vlastnostmi, které badatelé odvodili z geochemických analýz.
##seznam_reklama##
Aby toho nebylo málo, přítomnost ocelových nástrojů v Evropě před 2 900 lety potvrdily i experimenty s různě vyrobenými nástroji. Na těchto experimentech se podíleli i profesionální kameník, kovář a slévač bronzu. Kovář se slévačem bronzu vyráběli různé sekáče a kameník se s nimi pokoušel opracovat simulovanou kamennou stélu. S kamennými sekáči to nešlo, ani s bronzovými. Neuspěl dokonce ani železný sekáč. K vytvoření rytin na stélách z Rocha do Vigio byly, jak se zdá, nutné sekáče z popouštěné oceli.
Literatura