Lidé v současné době produkují ohromující množství dat. Neznamená to, že by všechna ta data byla smysluplná nebo dokonce užitečná, ale je jich opravdu hodně. V roce 2020 bylo odhadnuto, že lidstvo generuje asi 2,5 trilionů bajtů digitálních dat denně. Pro rok 2025 odborníci odhadují, že po růstu tohoto závratného čísla zhruba o 61 procent ročně jeho hodnota dosáhne zhruba 175 zettabajtů, což odpovídá triliardám bajtů.
Co to má společného s informační katastrofou? Melvin Vopson z britské University of Portsmouth ve své studii z roku 2020 mluví o informační katastrofě jako o chvíli, kdy objem digitální informace převýší zásobu dostupných atomů. I při solidně konzervativním odhadu by informační katastrofa měla být blíž, než by člověk řekl.
Jak zmiňuje Vopson, v současné době produkujeme asi 1021 digitálních bitů ročně. S přihlédnutím k nárůstu, který neustále probíhá, Vopson konzervativně odhaduje, že asi tak za 350 let by počet generovaných digitálních bitů překročil počet všech atomů na naší planetě, což je zhruba 1050. Při méně konzervativním odhadu může podle Vopsona dojít k informační katastrofě už tak za 150 let. Ještě podstatně dřív, asi za 110 let by podle Vopsona mělo dojít k tomu, že množství energie potřebné pro produkci uvedených objemů digitální informace překročí nynější celkovou produkci energie na planetě.
Vopsony odhady navíc vycházejí z toho, že lidstvo bude v budoucnu velmi efektivní v produkci digitální informace. V dnešní době přitom rozhodně není. S masivním nárůstem množství digitální informace také samozřejmě narůstají nároky na životní prostředí, nejen pokud jde o produkci energie, ale také plochy potřebné pro zařízení, která digitální informaci uchovávají a uskladňují. Zdá se, že produkce digitální informace v současné podobě není příliš udržitelná.
Co s tím? Milan Ćirković ze srbské Astronomical Observatory of Belgrade v nedávné studii doporučuje, že když se lidstvo opravdu bude blížit k limitu počtu dostupných atomů, lze to elegantně řešit tím, že si sežene více dostupných atomů, a také více volného prostoru. Sluneční soustava je podle něj plná prázdných a nevyužitých těles, která by byla vhodná k uskladnění dat – například pro to, že by tam bylo výrazně jednoduší provádět potřebné chlazení zařízení pro práci s daty.
Jak říká Ćirković, budoucí lidská technosféra může zahrnout řadu vhodných oblastí Sluneční soustavy. Pro náš druh bude v řadě ohledů prozíravé, když svou přítomnost rozprostřeme dál než jen na planetu Zemi. Prospělo by to i ochraně pozemské přírody, která je ve Sluneční soustavě unikátní a zaslouží si výjimečnou pozornost i v digitálním věku. Zároveň je jasné, že se objeví nové technologie a postupy, které mohou podstatně změnit naše zacházení s digitální informací. To samozřejmě poněkud kazí apokalyptické nálady.
##seznam_reklama##
Zároveň je dobré vzít v úvahu, že náš druh je mimořádně slabý v predikování i blízké budoucnosti. Někteří odborníci se domnívají, že je to dané původní ekologií našeho druhu. Když se utvářela lidská psychika, nijak zvlášť jsme nepotřebovali kvalitně odhadovat budoucnost. Podle některých náznaků jsou v tom podstatně lepší například někteří predátoři, kteří potřebují odhadovat úmysly kořisti, jinak by zašli hlady. Jinými slovy, kdo ví, jak to tu bude vypadat za 100 či 300 let. Problém s objemem digitální informace bychom ale každopádně měli brát v úvahu.
Video: Melvin Vopson - Talking about Information Physics
Literatura