Vnitřní jádro, tedy střed naší planety a jeho okolí, je stále dost záhadným místem. Asi jde o masu superionické slitiny železa, tedy víceméně pevného materiálu, jehož teplota zřejmě dosahuje zhruba 5 430 °C. Poloměr vnitřního jádra by měl být asi 1 220 kilometrů, což odpovídá cca 20 procentům poloměru Země anebo asi 70 procentům poloměru Měsíce. Podle nové studie se vnitřní jádro mělo zastavit (vzhledem k zemskému povrchu) a jeho rotace přechází do jiného rytmu.
Pokud někomu vytanuly na mysli šílené scény z filmu 2012, který se svezl na trapné vlně výmyslů o mayském kalendáři, tak o nic podobného pochopitelně nejde. Jestli má dvojice čínských geologů pravdu, což mnozí další odborníci zpochybňují, tak počítají s tím, že k takovým změnám rotace vnitřního jádra dochází v cyklu o délce zhruba 70 let. Jak si starší čtenáři jistě vzpomenou, žádné planetární apokalypsy se již dlouhé miliony let nekonaly.
Yi Yang a Xiaodong Song ve své kontroverzní studii dospěli k tomu, že se vnitřní jádro Země přestalo točit, relativně k povrchu planety, kolem roku 2009. Zní to podivně, ale pokud jsou naše představy o vnitřku planety správné, je vnitřní jádro koule z pevného materiálu, která se vznáší v tekutém vnějším jádru. V takovém systému nemusí být rotace vnitřního jádra napevno svázaná se zbytkem planety.
Čínští badatelé analyzovali seismické vlny z různých zemětřesení, které od šedesátých let procházely vnitřním jádrem Země. Z jejich analýz vyplývá, že se kolem roku 2009 něco podstatného změnilo. Podle nich se si vnitřní jádro Země dalo pauzu ve vlastní rotaci, a teď se pasivně „veze“ s rotací celé planety. Zároveň se domnívají, že až vnitřní jádro opět spustí rotaci, tak to bude v jiném rytmu než doposud. Opět jde ale o zdánlivou rotaci vůči povrchu planety.
Podle vědců došlo k takové změně naposledy počátkem sedmdesátých let. Věří, že pro to našli důkazy. Změna rotace vnitřního jádra by podle nich měla souviset s dalšími změnami, například planetárního magnetického pole nebo délky dne na Zemi. Pokud jde o mechanismy, které by mohly tento cyklus pohánět, jde prý o několik zásadních sil, které si konkurují. Magnetické pole generované vnějším jádrem Země by mohlo urychlovat rotaci vnitřního jádra, zatímco mohutná gravitace zemského pláště ho zase může zpomalovat.
##seznam_reklama##
Výzkum publikoval časopis Nature Geoscience s velmi slušným impakt faktorem. Přesto se další odborníci ve světě tváří spíše skepticky nebo i odmítavě. Jak uvedl geofyzik Hrvoje Tkalcic z Australian National University pro AFP, jde o kontroverzní matematické modely, které jsou nejspíš špatně. Geofyzikální komunita je podle všeho v této otázce rozpolcena a i v dohledné době půjde o kontroverzní záležitost.
Literatura