Pozemské blesky, už tak dost děsivé, mohou být obrovské. Největší z nich překlenuly stovky kilometrů. Ale i ty naprosto blednou v porovnání s gigantickým monstrem, které nedávno pozorovala na Slunci americká vesmírná solární observatoř Solar Dynamics Observatory.
Šlo o zcela monumentální výboj plazmatu, jehož délka byla neuvěřitelných 500 tisíc kilometrů. Takový blesk, který 19. ledna 2023 prosvištěl atmosférou Slunce mezi dvěma slunečními skvrnami, by se kolem pozemského rovníku obtočil hned 12,5krát.
Naše Slunce se blíží k vrcholu aktivity v rámci svého slavného 11letého cyklu. Dělá častěji skvrny, které vznikají v důsledku působení magnetických polí v hlubších vrstvách Slunce a jsou paradoxně o něco chladnější než okolní povrch Slunce. Také odpaluje více erupcí a výronů koronální hmoty. Některé z těchto divokých úkazů dosáhnou až k naší planetě, což se obvykle projevuje elegantními polárními zářemi.
Magnetické siločáry poblíž slunečních skvrn se snadno „pocuchají,“ například v souvislosti se svižnou rotací Slunce. Mohou se zamotat, křížit a měnit uspořádání, což může spustit procesy vedoucí ke zmíněným odpalům slunečních erupcí a výronů koronální hmoty. Anebo, jako 19. ledna, může dojít ke gargantuovskému zablesknutí.
Tento nepředstavitelný blesk možná působí strašidelně, ale ve skutečnosti šlo z našeho pohledu o neškodnou show na povrchu Slunce, která jako taková nemá prakticky žádný vliv na další objekty ve Sluneční soustavě. Elektrické proudy a žhavé plazma neodpálily žádnou erupci ani výron, nic. Podobně jako v případě samotných slunečních skvrn, i sluneční blesky jsou hlavně „cool“ než co jiného a dovedou uchvátit pozemské pozorovatele.
##seznam_reklama##
Gigantický blesk na krátkou chvíli spojil dvě sluneční skvrny, které se v ten moment vyskytovaly na povrchu Slunce – AR3192 a AR3190. Druhá z uvedených skvrn je sama o sobě pořádné monstrum. Jde o jednu ze zatím největších slunečních skvrn solárního cyklu 25, v němž se naše hvězda právě nachází.
Video: 133 Days on the Sun
Literatura