Kočky neměly ve středověku moc dobrou pověst. Bývaly spojovány s pohanstvím a čarodějnictvím a nezřídka sloužily jako hromosvod pro frustrace davu. V západní a střední Evropě bylo sadistickou zábavou hromadné upalování koček i jiné formy jejich likvidace či mučení. Jejich osud ale mohl být mnohem rozmanitější.
Jak uvádí specialistka na středověkou literaturu Madeleine Killacky z Bangor University ve Walesu pro portál The Conversation, navzdory jejich údajném spojení s temnými nadpřirozenými silami středověké rukopisy ukazují překvapivě rozpustilé obrázky těchto chlupatých společníků. Z těchto často velmi veselých znázornění se lze dozvědět leccos zajímavého o vztahu středověkých lidí k domácím zvířatům.
Mazlíčci byli součástí identity horních vrstev společnosti. Bohatí lidé často vystavovali svá zvířata na odiv. Například opice byly známkou velkého bohatství, protože byly dováženy z exotických zemí a jejich pořízení bylo nákladné. Majitel takovým mazlíčkům věnoval velkou pozornost a investoval prostředky do kvalitní stravy, i když chov exotických druhů neměl žádný praktický význam. Symbolem bohatství se stávali psi a někdy i kočky, když byly zobrazovány s bohatými vlastníky.
Kočky se běžně nacházejí na zobrazeních středověkých hostin a dalších typů domácího prostředí. Zřejmě to odráží jejich status jako součásti středověké domácnosti. Na „Poslední večeři“ italského malíře Pietra Lorenzettiho, zhruba z roku 1320, je v levém dolním rohu vyobrazena místnost s ohništěm, nádobím, psem a kočkou. Kočka velmi příznačně rozkošnicky leží u ohně. Domácí zvířata nejsou přímo součástí biblické scény, ale vyjadřují domácí prostředí.
Kočkám se ve středověku často dostálo přímo královského zacházení. Tak jako dnes jim středověké rodiny dávaly jména. Pokud si to majitelé mohli dovolit, byly kočky krmeny vyloženě luxusní stravou a někdy měly i drahou výbavu, včetně speciálních šperků. Kočky rovněž bývaly oceňovanými společníky učenců a chvalozpěvy či básně o kočkách nebyly například v 16. století ničím neobvyklým.
##seznam_reklama##
Navzdory své poněkud pekelné pověsti byly kočky zcela běžnými obyvateli klášterů a stávaly se společníky mnichů, jeptišek i výše postavených církevních hodnostářů. Na druhou stranu ale kočky a jejich přítomnost v církevních objektech bývaly terčem kritiky radikálních kazatelů, což opět potvrzuje, že šlo o běžnou situaci. Hněv fanatiků a lůzy se proti kočkám obracel například během moru. Bylo to nanejvýš ironické, protože právě kočky představovaly jedno z nejvíce účinných opatření proti moru té doby. Jak je vidět, fanatismus a zaslepenost během pandemií zabíjely dnes i ve středověku se stejnou chutí.
Video: Cats and their difficult lives in the Middle Ages
Literatura