Je to ironie. Zemské póly se, jak známo, oteplují podstatně rychleji než zbytek planety. Problém je v tom, že v polárních oblastech je spousta vody zamrzlé v ledu. Lidé, bohužel, příliš nebrali v úvahu, že žijeme v období, kdy je hladina oceánu při srovnání s historií extrémně nízko, a zastavěli pobřeží rozlehlými městy. Teď se nám to může vymstít, protože voda vázaná v ledu se vrací do oceánu, což vrací jeho hladinu na obvyklejší úroveň.
Na kapitulaci je ale vždycky dost času. Wake Smith z Yale a jeho kolegové vyvíjejí metody geoinženýrství, přičemž kladou důraz na jejich reálnost, praktičnost a co nejnižší finanční náklady. Před necelými čtyřmi lety jsme na OSLU psali o jejich projektu globálního geoinženýrství s aerosoly, jehož cílem je s reálnými náklady kompenzovat polovinu lidského příspěvku k oteplování planety.
Teď Smith a spol. představují o něco méně globální technologii, geoinženýrství s aerosoly, které by bylo použito v polárních oblastech. Jde o to, že by cca od severního a jižního polárního kruhu směrem k příslušnému pólu dopravní letouny vypouštěly aerosoly do stratosféry. Létaly by tam ve výšce 13 kilometrů, tedy o něco výše než vedou trasy letecké dopravy. Aerosoly by se pomalu pohybovaly směrem k pólům a „stínily“ by polární oblasti.
Volba polárních oblastí přináší podstatnou výhodu. Jak realisticky poznamenává Smith, ve světě panují rozmanité obavy z použití aerosolů a následného ochlazování. Jestli by někde geoinženýrství tohoto typu mělo být opravdu výhodné a jen s minimálními riziky, jsou to podle Smithe právě polární oblasti. Žije tam jen zlomek obyvatel planety, což znamená zlomek rizik a zlomek případných protestů.
Pokud jde o praktické použití této technologie, vypouštění aerosolů by bylo sezónní. Probíhalo by v dlouhých dnech místního jara a počátku léta. V takovém případě by jedna flotila dopravních letounů mohla pracovat jak na severní, tak i na jižní polokouli. Dnešní letecké tankery, jako je Boeing KC-135 Stratotanker anebo Airbus A330 MRTT, nejsou podle vědců pro tento úkol praktické. Mnohem efektivnější by bylo postavit nový typ tankerů, které by byly schopné operovat ve velkých výškách.
Badatelé odhadují, že by flotila zhruba 125 takových letounů mohla zajistit ochlazení polárních oblastí asi o 2 °C v daném roce. Náklady na takovou akci by byly asi 11 miliard dolarů ročně. To je méně než třetina nákladů na stejné ochlazení, pokud by šlo o celou planetu a jen zlomek nákladů na dosažení výsledně nulových globálních emisí.
##seznam_reklama##
Jak Smith zdůrazňuje a je nutné to velmi podtrhnout, toto není definitivní řešení problému s otepleným světem. Vypouštění aerosolů do stratosféry tlumí příznaky, ale neléčí onemocnění. Smith to pěkně strefil s přirovnáním – takové geoinženýrství je aspirin, nikoliv penicilin. Podstatné je, že ho případně můžeme použít, že nám může získat čas. Že se mladá generace nemusí utápět ve fatální klimatické depresi. Není to snadné a nebude to snadné, ale nejsme definitivně a bezvýchodně v háji.
Literatura