Za dávných časů sehnat sůl nebylo jen tak. Její cena a spotřeba vyletěly do výše zhruba 2000 let před Kristem - to když se začala používat ke konzervaci potravin. Z dob, kdy sůl byla vzácná a využívala se i jako platidlo, se nám zachoval její název. Ještě římští vojáci dostávali žold ve formě soli. Anglické slovo plat – „salary“, je odvozenina z latinského „salt“. Slané nám prostě chutná, a tak spotřeba soli neklesla ani tehdy, když jsme v 19. století začali potraviny chladit v ledničkách.
Sůl má s hypertenzí hodně společného. V zemích jako je Německo, kde se hodně solí, má podle některých údajů vysoký tlak zhruba 30–45 % populace. V sousedním Rakousku by mělo být asi milion hypertoniků a další milion Rakušanů o své nemoci nevědělo a možná ještě neví. Podle Eurostatu hypertenzí a s ní spojenými problémy v celé EU trpí už 22 % všech občanů a všeobecným snahám navzdory číslo setrvale roste. Onemocnění srdce a mozková mrtvice, k nimž hypertenze velkou měrou přispívá, patří celosvětově k hlavním příčinám předčasných úmrtí. Statistiky ukazují, že se prevence nedaří. Od roku 1990 se počet lidí s vysokým krevním tlakem na světě zdvojnásobil. Nová studie uveřejněná v časopise Circulation Research odhaluje, jak sůl v organismu působí a jak lze podchytit nás, kteří jsme přisolováním ohroženi na životě, aniž bychom to tušili.
Někomu sůl zvyšuje krevní tlak zákeřně
Čtvrtině lidí se po slaném jídle zvyšuje krevní tlak. V případě hypertoniků se po takovém slaném jídle přehnaně tlak zvýší celé polovině. To, že zvýšení krevního tlaku v reakci na sůl může být natolik významné, že způsobí srdeční infarkt nebo mozkovou mrtvici, překvapením není. Jaksi se s tím u hypertoniků počítá. Studie o níž referuje tento článek je ale o něčem jiném – že náhlou srdeční smrt může konzumace slaného přivodit i osobám, které hypertenzi diagnostikovanou nemají. Abychom si rozuměli, tak tím máme na mysli osoby, kterým lékař v ambulanci vysoký krevní tlak nenaměřil, tudíž je neléčí a obě strany si myslí, že hypertenze a její riziko nepřichází v úvahu. Řeč je o solí navozené hypertenzi, která se projevuje jen někdy. Mezi námi s tlakem v normě je dost těch, kterým stačí aby si víc přisolili a krevní tlak jim vyskočí do vysokých hodnot. Je to zákeřná forma onemocnění, neboť riziko náhlého úmrtí, je stejné, jako je tomu u „klasických“ hypertoniků. Navíc si většinou nejsme vědomi, že bychom se měli léčit.
Podle Annet Kirabo, docentky medicíny a hlavní autorky studie, přehnaně zvýšený krevní tlak po konzumaci slaného jídla se týká 25 % osob s normálním krevním tlakem. Jinak řečeno, pro čtvrtinu z nás cítících se být ohledně krevního tlaku v pořádku, je sůl „tichým zabijákem“.
Jak sůl navozuje hypertenzi
Vědci na to přišli zkoumáním lidských a myších bílých krvinek. Buňkám dopřávali zvýšenou koncentraci NaCl, což se u nich projevilo charakteristickými změnami. Poté, co epiteliálním kanálkem sodík vnikne do buněk zvaných dendritické (subtyp bílých krvinek) startuje tvorba isolevuglandinů s následným uvolněním prozánětlivých cytokinů. Proces provokuje buňky zvané T buňky a celý proces vykazuje typické známky aktivace imunitního systému při zánětu.
Samozřejmě, že odborníkům je solí navozená hypertenze již nějakou dobu známa. Nynější novinkou je odhalení mechanismu, kterým k ní dochází. Poznatek je významný v tom, že dovoluje imunitní buňky (respektive jejich stav projevený změnou povrchových značek) využít jako biomarker ke zjišťování nešťastníků, kteří ač s tlakem normálním, jsou na sůl citliví a hrozí jim náhlé úmrtí. Už to je samo o sobě významné. Odhalení mechanismu účinku soli ale také vytyčuje cestu k nalezení medikamentu, který by kanálek, jímž do imunitních buněk sůl vniká, zvládl přiškrtit. To by si pak mohli jak „krypto hypertonici“, tak ti „klasičtí tlačiči“, přisolovat dle libosti a bez následků. To by teprve byla výhra, neboť přesolování se hned tak nezbavíme.
##seznam_reklama##
Osvěta je na zlozvyk slabá
Sůl totiž aktivuje v mozku centra libosti a přičiní se o to, že se cítíme spokojeně. Blaho je silným motivem k přemíře konzumace. Dietologové to přirovnávají k projevům návykové látky. Podobností je více než dost. Když organismu sůl odepřeme (byť by jí měl fyziologický dostatek), dostaví se pocit strádání, úzkosti a nechuť k jakýmkoliv aktivitám.
Světová zdravotnická organizace doporučuje maximálně 5 g soli denně. Žel celosvětový příjem soli se pohybuje v rozmezí 8 až 10 gramů a den. Doufejme, že medikament škrtící prostup soli iontovým kanálem do dendritických buněk farmakologové vyrobí brzo. V tom, co nás v nastávající době čeká, by se levná sůl mohla k zahánění blbé nálady hodit.
Literatura
Ashley Pitzer, et al.: DC ENaC-Dependent Inflammasome Activation Contributes to Salt-Sensitive Hypertension, https://doi.org/10.1161/CIRCRESAHA.122.320818Circulation Research. 2022;131:328–344