Příbřežní oblasti jsou pro větrnou energetiku příhodné. Velké vrtule mohou využívat prostor, v němž příliš nekolidují s lidskými aktivitami. S narůstající hloubkou oceánu se ale situace komplikuje, především pro klasické větrné turbíny s horizontální osou rotace. Tyto turbíny vyžadují spoustu těžkých komponent, které bývají umístěné na horním konci stožáru, jehož délka má ovšem své omezení. Umístit takovou turbínu na plovoucí platformu je přitom technologický oříšek.
Norská společnost World Wide Wind proto přichází s radikálním řešením pro těžbu větrné energie v oblastech oceánu s větší hloubkou dna. Navrhují používat plovoucí protiběžné turbíny se dvěma rotory na vertikální ose rotace. Tyto turbíny podle nich slibují více než dvojnásobný výtěžek energie oproti dnešním největším turbínám klasické konstrukce.
Čepele rotorů zmíněných turbín směřují směrem vzhůru a ostatní těžké prvky konstrukce jsou soustředěné spíše v dolní části, takže horizontální turbína má sklon zůstávat ve svislém směru. Další výhodou těchto turbín je, že na ně může foukat ze všech směrů, aniž by se musely natáčet. Vertikální turbíny jsou obvykle mnohem méně výkonné než horizontální. Na stejnou plochu oceánu se jich ale vejde podstatně víc.
Technologie World Wide Wind zahrnuje dvě vertikální turbíny v jednom zařízení. Spodní turbína je spojená s vnějším obalem stožáru, zatímco horní je namontovaná k jádru, které probíhá prostředkem stožáru. Rotory těchto dvou turbín se otáčejí v opačných směrech. Výsledkem je protiběžná vertikální turbína (CRVT, contra-rotating vertical turbine). Nejtěžší části zařízení jsou umístěné až pod plovoucí platformou, takže celá turbína je dost stabilní. Zároveň ale není nehybná a naklání se podle směru větru, což ji přináší další porci stability a schopnosti odolávat náhlým poryvům větru na moři.
Největší větrnou turbínou v provozu by měla být MingYang Smart Energy 16.0-242. Dosahuje výšky 242 metrů a její výkon činí 16 MW. World Wide Wind ji chce naprosto „uzemnit“ protiběžnou plovoucí turbínou, která dosáhne výšky až 400 metrů a bude mít obrovský výkon 40 MW. Představitelé společnosti přitom tvrdí, že to zvládnou za méně než 50 dolarů na megawatt (LCoE, Levelized Cost of Energy), což by bylo méně než polovina průměrné ceny u amerických projektů US Energy Information Administration tohoto typu, které by měly být připojené k síti v roce 2027.
##seznam_reklama##
Bude to fungovat? Zatím těžko říct. Je to odvážný projekt, to bezpochyby. Dostupných informací, například o souvisejícím výzkumu, je jen málo, zato pochybností celá řada – ohledně technologie turbín, a také jejich životnosti, tím spíše, že by měly strávit celá desetiletí v mořské vodě. Naopak pozitivním signálem je, že World Wide Wind zřejmě spolupracuje s řadou ctihodných institucí, včetně Uppsala University, Sinted, North Wind, Kjeller Vindteknik, Norwegian Energy Partners a Norwegian Offshore Wind Cluster. Kéž by se to povedlo dotáhnout do konce.
Literatura