O.S.E.L. - CO2Rail proměňuje železniční vozy na mobilní lapače oxidu uhličitého
 CO2Rail proměňuje železniční vozy na mobilní lapače oxidu uhličitého
Je dostat z atmosféry „nadbytečný“ oxid uhličitý? Technologie CO2Rail je pozoruhodným počinem, který by mohl prorazit. Využívá železniční infrastrukturu a přetváří jedoucí železniční vagony na energeticky soběstačné lapače oxidu uhličitého. Jeden vagon vylepšený touto technologií by měl lapit 3 tisíce tun oxidu uhličitého ročně.

Vagon s technologií CO2Rail. Kredit: CO2Rail / University of Sheffield.
Vagon s technologií CO2Rail. Kredit: CO2Rail / University of Sheffield.

V poslední době si stále více pozornosti získávají technologie přímého lapání oxidu uhličitého z atmosféry. Jedna z úplně nových poněkud překvapivě sází na železnici. Společnost CO2Rail vyvíjí speciální železniční vozy, které bude možné připojit k vlakovým soupravám. Budou využívat energii chytrého brždění (regenerative braking) k lapání oxidu uhličitého z atmosféry.

 

Peter Styring. Kredit: University of Sheffield.
Peter Styring. Kredit:
University of Sheffield.

Ve světě již jsou k vidění zařízení pro pohlcování oxidu uhličitého. Obvykle zabírají kus země a bývají poháněné obnovitelnou energií, solární nebo třeba hydrotermální. Velké vrtule a filtrační systémy spotřebují poměrně dost elektřiny. Technologie CO2Rail na to jde jinak. Vagóny prostě jezdí po kolejích, takže žádný další prostor prakticky nepotřebují. Energii těží chytrým bržděním a ukládají si ji do baterií, které si vezou s sebou. Velkou výhodou jedoucích vagónů je, že mohou získávat vzduch procesem typu „ramjet“ a nepotřebují tím pádem vhánět vzduch pomocí vrtulí.

 

Logo. Kredit: University of Sheffield.
Logo. Kredit: University of Sheffield.

Když se vzduch dostane do vagonu s technologií CO2Rail, vstupuje do velké válcovité sběrné komory. Tam je chemicky oddělen oxid uhličitý a uložen v zásobníku s kapalinou. Do atmosféry se pak vrací vzduch zbavený oxidu uhličitého. Pokud jde o pohon této technologie, brždění je výtečná volba. Každé brždění typického vlaku vytvoří tolik energie, že by to stačilo na 1 den pro 20 domácností. V současné době se tahle energie „vypaří“ pryč v podobě tepla. Tak proč ji nevyužít?

 

Vedoucí výzkumu, který je za konceptem technologie CO2Rail, Peter Styring z britské University of Sheffield, je přesvědčený, že lapání oxidu uhličitého pomocí vlaků může vést k pohlcení zajímavého množství tohoto skleníkového plynu při mnohem nižších nákladech. Styring odhaduje, že jejich technologie má potenciál v roce 2030 pohlcovat 0,45 gigatuny CO2 ročně, v roce 2050 2,9 gigatun a v roce 2075 7,8 gigatun CO2 za rok. Jeden železniční vagon s technologií CO2Rail by přitom měl ročně zvládnout 3 tisíce tun CO2. Bonusem je cool vzhled vagonů s technologií CO2Rail, který dodá celé vlakové soupravě příchuť budoucnosti.

##seznam_reklama##

 

Společnost Climeworks nedávno spustila na Islandu největší zařízení pro lapání oxidu uhličitého na světě, zvané Orca. Je výkonné, ale jeho provoz je poměrně nákladný. Climeworks by rádi srazili cenu za 1 tunu polapeného plynu na 100 dolarů. Technologie CO2Rail by to měla zvládnout při ceně 50 dolarů za 1 tunu. Styringův kolega Geoffrey Ozin z kanadské University of Toronto předpovídá, že by se CO2Rail mohl stát prvním projektem lapání oxidu uhličitého, který dosáhne megatunové a pak i gigatunové úrovně. Jak se zdá, vlaky půjdou po krku atmosférickému skleníku.

 

Video: CO2Rail - Pitch Deck

 

Literatura

New Atlas 20. 2. 2022.

Joule 6: 1368–1381.


Autor: Stanislav Mihulka
Datum:25.07.2022