Náš současný styl života většině lidí nejen zajišťuje fyzické pohodlí, ale často nás o nutnost a nejednou i možnost dostatečného pohybu doslova okrádá. Výsledkem bývá nadváha. Přibývající kila roztáčí nebezpečnou spirálu – komplikují fyzické aktivity, nezřídka omezují společenský život, ovlivňují psychický stav, ale hlavně výrazně zvyšují zdravotní rizika. Když se přejíme až k obezitě, zaděláváme si na vysoký krevní tlak, kardiovaskulární nemoci, případně cukrovku 2. typu. Podle agentury STEM mělo koncem roku 2020 v České republice až 66 % dospělých vyšší tělesnou hmotnost: 38 % mělo nadváhu a 28 % se ocitlo v kategorii obézní.
Není však tuk, jako tuk. Bílý tuk, kterého máme v těle nejvíce, se hromadí zejména v oblasti stehen, boků a břicha jako energetická zásoba z nadbytečně přijatých kalorií. Podstatně méně zastoupený a také méně známý je takzvaný hnědý tuk, jehož buňky jsou plné mitochondrií. Protože jsou bohaté na železo, tkáni dodávají hnědou barvu. Mitochondrie mají funkci elektráren, rozkládají cukr a bílý tuk a dodávají buňkám energii. Ze zdravotního hlediska je dobré mít co nejvyšší poměr hnědého tuku vzhledem k bílému, a tím se obézní lidé samozřejmě chlubit nemohou.
Chlad je nepříjemný, může však prospívat
Musí-li se lidské tělo vypořádat s chladem, vyplavuje se z dřeně nadledvin do krevního řečiště hormon noradrenalin (norepinefrin). Když se dostane k buňkám hnědé tukové tkáně, aktivuje na jejich povrchu příslušné receptory, čímž vyšle signál mitochondriím, aby začaly pracovat na plné obrátky a zajistily organismu více energie a pomohly tak udržet tělesnou teplotu.
To platí hlavně pro novorozence, kteří se nedokážou třást zimou. Asi 5 % jejich tělesné hmotnosti však tvoří právě hnědý tuk, který v krku obklopuje cévy vedoucí do mozku, je uložen mezi lopatkami, ale také u ledvin a jiných důležitých vnitřních orgánů. Věkem ho však výrazně ubude a chladu se tělo začne bránit svalovým třesem. Do dospělosti se uchová jen malé množství hnědého tuku v krku, u klíční kosti, ledvin a míchy. Jeho zásoba se o něco zvětší při aklimatizaci na déletrvající chladnější podmínky.
Hnědý tuk je zajímavým objektem výzkumu. Zejména v souvislosti s obezitou se pod drobnohled dostaly procesy proměny bílého tuku na „palivo“ nebo mechanismy související se zvýšenou tělesnou aktivitou. Při ní totiž dochází ke zvýšené produkci hormonů, které aktivují buňky hnědé tukové tkáně.
Diabetes, zánět a maresin 2
Jedním z méně známých důsledků obezity je mírný, ale chronický zánět. Způsobuje, že buňky zejména ve svalech, játrech a tukových tkáních přestávají být citlivé na inzulin. Vzniká tak zdánlivý deficit tohoto hormonu. Když je pak navíc umocněn také jeho sníženou produkcí beta buňkami Langerhansových ostrůvků ve slinivce břišní, výsledkem je zdravotní malér obecně známý jako diabetes 2. typu. I když obezita není jedinou jeho příčinou, je tou nejčastější.
V massachusettském Bostonu sídlí prý největší světové centrum pro výzkum diabetu a diabetologická klinika Joslin Diabetes Center a zároveň významná fakultní nemocnice Lékařské fakulty Harvardské University, Brigham and Women's Hospital. Výzkumníci z těchto dvou institucí publikovali v odborném časopisu Nature Metabolism studii, v níž na živých modelových organismech – obézních myších – prokazují, že nižší teploty nejen potlačují zánět vyvolaný obezitou, ale zároveň zvyšují citlivost na inzulín a glukózovou toleranci. Zásluhu na tom má právě "dobrý tuk“, tedy hnědá tuková tkáň, která vlivem chladu výrazně zvýší produkci protizánětlivého lipidového mediátoru označeného jako maresin 2. Syntetizují ho speciální imunitní buňky – makrofágy z kyseliny dokosahexaenové (DHA), jež patří mezi životně důležité omega-3 mastné kyseliny. Jejím potravinovým zdrojem je například rybí tuk.
Když bostonští vědci umístili obézní myšky do chladného prostředí (kolem 4 °C), zjistili, že jejich buňky začaly lépe reagovat na inzulin, což vedlo ke zvýšenému metabolismu glukózy, a tedy i snížení její hladiny v krvi. Pokusná zvířátka také zhubla v porovnání se svými družkami v kontrolní skupině chované stejně, jen za běžné pokojové teploty. A co je důležité, u myší, které se musely vypořádat s nízkou teplotou, došlo k výraznému ústupu obezitou vyvolaného zánětu, což se projevilo sníženými hladinami zánětlivého markeru v krvi.
"Zjistili jsme, že hnědý tuk produkuje maresin 2, který řeší zánět systémově a v játrech," vysvětluje jeden z autorů studie, Matthew Spite, docent anesteziologie na Harvard Medical School. "Tato zjištění odkrývají dříve nerozpoznanou funkci hnědé tukové tkáně při potlačení zánětu způsobeného obezitou prostřednictvím produkce tohoto důležitého lipidového mediátoru.“ (Pozn.: lipidový mediátor je bioaktivní lipid s funkcí podobnou hormonu. Také přenáší do cílové buňky signál k aktivaci nějakého procesu tím, že se naváže na příslušný receptor na jejím povrchu).
Jak výsledky zmíněné studie mohou pomoci samotným pacientům s obezitou, metabolickým onemocněním nebo jinými nemocemi spojenými s chronickým zánětem? Několik studií již dříve provedených na dobrovolnících právě v Joslin Diabetes Center potvrdilo, že již při mírně nízkých teplotách asi 10 až 12 °C dochází k aktivaci hnědé tukové tkáně a zlepšení metabolismu, ačkoli mechanismy nebyly zcela pochopeny. Jak ale tyto poznatky využít v praxi? Než nechat zpravidla dost pohodlné pacienty s velkou nadváhou se chvět chladem, praktičtější by bylo externě dodávat tělu přímo maresin 2 a tím navodit procesy potlačující zánět a zlepšující využití glukózy buňkami. Tedy působit proti příčinám diabetu 2. typu. Molekula maresinu 2 se však v těle rychle rozkládá, proto vědci nyní pátrají po stabilnějším chemickém analogu se stejným účinkem.
##seznam_reklama##
Video: Jeden z bezpočtu příběhů pacientů s diabetem 2. typu. Vypovídající, varující, protože nejde o nic méně než o kvalitu života, zdraví a koneckonců o život samotný.
Video: Welcome to Joslin Diabetes Center
Literatura: Nature Metabolism, Joslin Diabetes Center