Asi všichni mají teď virů plné zuby. Jen virům to, bohužel, nikdo neřekl. V současné době čelíme velmi neobvyklé vlně šíření opičích neštovic a je už opravdu únavné, jak opakujeme stejné chyby, které přispěly ke katastrofě covid-19. Chybuje každý, ale jen blbec se z toho nepoučí. Jednou z klíčových chyb je přitom zlehčování problémů a spoléhání se na to, „že to nějak dopadne.“
João Paulo Gomes z portugalské Universidade Lusófona v Lisabonu vedl tým odborníků, kteří jdou opičím neštovicím po krku na úrovni genomu. Současná vlna opičích neštovic je sice největším šířením nemoci mimo země dosavadního endemického výskytu, zároveň je samozřejmě v mnohém odlišná od covidu-19. Původcem této choroby je virus opičích neštovic (MPV, Monkeypox virus), který je úplně jiný než SARS-CoV-2. Jde o obří DNA virus ze skupiny orthopoxvirů, jehož DNA má délku 200 kb a obsahuje asi 200 genů. K jeho blízkým příbuzným patří i původce pravých neštovic (Variola virus).
Tyhle viry jsou podstatně „sofistikovanější“ než RNA viry a obvykle mutují podstatně méně. Gomesův tým ale zjistil, že pro viry ze současné vlny opičích neštovic, co zaplavuje svět, to tak úplně neplatí. Analyzovali sekvence pocházející z 15 různých vzorků od pacientů a dospěli k závěru, že za globální vlnou stojí linie viru, která prošla neobvykle intenzivním mutováním. Rovněž zjistili, že tato linie pochází z nákazy, která se šířila v roce 2017 v Nigérii a pak byla v letech 2018 a 2019 zachycena v nízkém počtu případů v Izraeli, Singapuru a Velké Británii. Poté „zmizela z radaru“ virologů a vynořila se teprve nedávno, zmutovaná, jak zákon káže.
Jak říká Gomes, vyjdeme-li z toho, že virus MPV letošní vlny (2022) je přímým potomkem virů z roku 2017 v Nigérii, tak by podle našich dosavadních znalostí o orthopoxvirech měl nést tak maximálně 5-10 nových mutací. Jenomže on jich má v genomu zhruba 50. Podle převládající hypotézy viry této linie v letech 2019 až 2022 cirkulovaly někde v Africe bez většího zájmu. Když vznikl virus v podobě, v jaké se dnes neobvykle intenzivně šíří, vzápětí se nešťastnou souhrou okolností rychle rozšířil mezi větší počet lidí, až byl letos na jaře opět detekován virology.
##seznam_reklama##
Podle Gomese se zdá, že velký počet nových mutací, které se objevily v genomu viru opičích neštovic, se dotýká proteinů, co souvisejí s lidským imunitním systémem. To naznačuje rychlý proces adaptace na lidské hostitele. Jinak totiž MPV „žije“ mezi různými druhy zvířat, včetně primátů, v tropických pralesích centrální a západní Afriky, a do lidí se dostává jen zřídka. S mutacemi v genomu opičích neštovic zřejmě také souvisí aktivita lidského editoru sekvencí APOBEC3. Jde o obranný systém lidských buněk, který mohou používat proti virům a měnit jim sekvence. Potíž je v tom, že APOBEC3 občas nefunguje jak má. Někdy se dokonce utrhne z řetězu a vyvolá rakovinné bujení, když se „netrefí“.
Podle řady expertů je současné šíření opičích neštovic opravu výjimečné a zasluhuje si maximální pozornost. Patří k nim i Raina MacIntyre z australské University of New South Wales, podle které by jistou roli mohla sehrát i (doufejme) doznívající pandemie covid-19. Prodělání covidu-19 zatěžuje imunitní systém, který pak může být zranitelný dalšími infekcemi, jako jsou třeba opičí neštovice.
V současné době je ve světě asi 5 tisíc známých případů opičích neštovic. WHO nedávno odmítlo vyhlásit globální stav zdravotní nouze (PHEIC) a mnozí odborníci to příkře kritizují jako nepochopitelné. Množí se spekulace o důvěryhodnosti WHO. Někdy je těžké nemít pocit, že jsme uvízli v nekonečné smyčce.
Literatura