V Delfách stálo mnoho pokladnic jednotlivých obcí. Z většiny z nich se toho bohužel moc nezachovalo. Lépe než ostatní dopadla pokladnice Athéňanů, viz článek Delfy v době své největší slávy, tedy v 6. století před n. l.. A nejlépe pokladnice ostrova Sifnu. Nezachovalo se však nic z jejího obsahu, což by nás zajímalo nejvíc; nejen pro pudovou potřebu vidět poklad, ale že krom kvanta slitků bankovního zlata obsahoval taky četná umělecká díla, a to nejen zlatá. Ze zpráv antických autorů tušíme, že přinejmenším část pokladu přečkala loupení keltského vojska i císaře Nerona osobně. Definitivně přišla vniveč později, nejspíš za ataku Góttů nebo Slovanů.
Když Pausaniás ve 2. století n. l. pokladnici popisuje, vypráví pověst o bohatství Sifnu a jeho konci (Cesta po Řecku X, 11, 2):
„Obyvatelé Sifnu zbudovali svou pokladnici pro tuto příčinu: Ostrov Sifnos vydával zlatý kov a bůh přikázal jeho obyvatelům, aby z výtěžku odevzdali desátek do Delf. Postavili tedy pokladnici a desátek skutečně odváděli. Později však ve své nenasytnosti od dávky ustoupili a tehdy jim také moře zlaté doly zatopilo.“
Apollón si to prostě uměl zařídit. Není divu, je to bůh nanejvýše prozřetelný. Delfy měly další zdroj a Sifnijští relativně bezpečné úložiště pro to, co si v Delfách ukládali pro sebe, mimo onen desátek.
 Pokladnice Sifnijských v Delfách, kolem 525 před n. l. Východní a severní strana, Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
 Pokladnice Sifnijských v Delfách. Severní a západní strana. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Pokladnice Sifnijských stojí po levé straně posvátné cesty, kterou poutníci přicházeli k Apollónovu chrámu, kousek před slavnou pokladnicí Athéňanů. Ta je dnes slavnější už proto, že je athénská, což zaručuje místo v učebnicích. Navíc byla rekonstruována, takže ji na místě mohou obdivovat i laici, je jedním z ikonických objektů antické architektury. Pokladnici Sifnijských oceňují spíše znalci, kteří znají také její zbytky vystavované v Archeologickém muzeu v Delfách. Navíc je starší než ta Athéňanů, i když jen o 20 let.
Pokladnice ostrova Sifnu byla postavena někdy kolem roku 525 před n. l. ve tvaru chrámku, jak bývalo obvyklé. Většina její výzdoby je z téže doby. Na původním místě zůstaly základy a mohutné spodní části zdí z pořádně velkých kvádrů, do výšky kolem tří metrů. Přicházejícím poutníkům stavba ukazovala své východní průčelí, pak prošli kolem její severní strany a mohli se ohlédnout po západní.
 Karyatida (koré) z pokladnice Sifnijských, mramor, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
 Nákres rekonstrukce. Dobře ukazuje tvarovou dispozici, ale neradno tento obstarožní pokus „chytat za slovo“ v identifikaci průčelí a umístění jednotlivých reliéfů. Theophil Hansen, 19. století. Kredit: Wikimedia Commons. Public domain.
|
Zachovala se také přinejmenším jedna z karyatid, které v roli sloupů nesly architráv. Koré (dívka) v roli karyatidy se v archaické době ještě moc často nevidí, běžnými se stanou až o dvě generace později, na počátku klasické doby.
Tím hlavním jsou však reliéfy, naštěstí docela dobře zachované. Představují jeden z pěkných příkladů řeckých plastik pozdní archaické doby. Místo skutečné rekonstrukce teď zkusím nabídnout virtuální, s využitím toho, jak reliéfy uspořádalo delfské muzeum.
Východní průčelí s Apollónem a trojskou válkou
Výzdoba východního průčelí bývá nejbohatší, podobně jako hlavní fronton chrámu, alias (východní) pediment. Jako obvykle i zde sestává z trojúhelníkového tympanonu v horní části (pod střechou), pod ním je pás metop, tedy velkých mramorových plochých kvádrů s reliéfy.
Centrálním výjevem na tympanonu je tahanice o trojnožku mezi Héraklem a Apollónem. Zobrazení takovéto taškařice zrovna v Delfách je trochu na pováženou. Onen příběh se vypráví ve více verzích. Podle nejbarvitější byl Héraklés sice mimořádně zdatný a přímočaře odhodlaný hrdina, ale jako žák ve hře na lyru nebo kytharu u Apollóna neuspěl, takže se uchýlil k násilí. Snad chtěl Apollóna zmlátit znakem jeho moci. V jiné verzi chtěl trojnožku ukrást, a to nikoli lstí, nýbrž silou. Apollón tím prý byl velice vyveden z míry, neboť je sice zdatný atlet a bezchybný lukostřelec, ale přímý silový kontakt mu nepřijde esteticky vhodný, nerad se umaže.
 Shromáždění bohů (Afrodité, Artemis a Apollón). Reliéf z východní strany pokladnice Sifnijských, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
 Bojová scéna z trójské války. Reliéf z východní strany pokladnice Sifnijských, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Pod tímto výjevem na tympanonu je řada reliéfů (vlysů). Ukazují scény Iliady, uspořádané tak, že názorně demonstrují hlavní myšlenku homérského eposu, totiž paralelu mezi ději bohů a bojů mezi lidmi. Na levé straně je shromáždění bohů, na pravé scény z trojské války. Na levé straně tedy bohové rokují o tom, co si počnou s ději, zobrazenými vpravo (viz výklad v článku Homérské eposy).
Reliéfy ze severní strany pokladnice
 Reliéfy ze severní strany pokladnice Sifnu, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
 Reliéf ze severní strany pokladnice Sifnu, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Severní stěnu zdobily mytické bojové scény. Muži v brnění se střetávají nejen s válečníky, ale také se lvy a nejspíš i s Amazonkami.
 Reliéf ze severní strany pokladnice Sifnu, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
 Reliéf ze severní strany pokladnice Sifnu, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Z té vřavy jsem vybral hlavně detaily právě takových netypických střetnutí. Za pozornost stojí archaická estetika, která i takto drastické scény vyjadřuje s určitým odstupem, na rozdíl od pozdějšího verističtějšího umění.
 Detail reliéfu ze severní strany pokladnice Sifnu, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
 Reliéf ze severní strany pokladnice Sifnu, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Zatím je divák ušetřen bolestných i vášnivých grimas. Je to ještě trochu snové.
Ostatní reliéfy z pokladnice Sifnijských
Reliéfy na jižní a západní straně vytvořil jiný sochař, asi iónského (východořeckécho) původu, ale zachovaly se jen fragmenty, např. kvadriga. Navíc se některé kusy nedaří s jistotou lokalizovat.
 Koně. Reliéf z pokladnice Sifnu, po 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
 Palmety. Reliéf z pokladnice Sifnu, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Helen Simonsson, Wikimedia Commons. Licence CC 2.0.
|
Literatura
Fotogalerie Treasury of the Sifnians v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.
Viz také kapitola Sifnos v mé webové publikaci Pouť na Kyklady.