Pandemie prověřuje odolnost každého z nás. Někteří lidé mají panickou hrůzu z jednoduchých ochranných pomůcek, které pomáhají v medicíně již dlouhá desetiletí. Jakmile vidí roušku, podlamují se jim kolena. Musí to mít těžké, protože z roušek se dle očekávání stal běžný odpad a lze se s nimi setkat na nejrůznějších místech.
Těmto nešťastníkům by mohl ulehčit život nový nápad materiálových vědců americké Washington State University (WSU). Navazují na dřívější zjištění, podle nichž lze vytvořit beton odolnější vůči prasklinám vmícháním jemných vláken. Zkusili, jestli by takovým materiálem mohla být vlákna z použitých roušek.
Xianming Shi a jeho spolupracovníci nejprve odstranili kovové a bavlněné komponenty roušek. Zbývající látku rozmělnili na vlákna o délce 5 až 30 mm. Takto vytvořená vlákna smíchali s roztokem oxidu grafenu. Tím vznikl na vláknech povlak, který podpořil provázání vláken s cementem. Vznikl cement, v němž vlákna z roušek tvořila 0,1 procent objemu.
Experimenty následně ukázaly, že „rouškový“ cement má o 47 procent vyšší pevnost v tahu. Zároveň má o něco nižší pevnost v tlaku, je to ale jen o 3 procenta. Shi je přesvědčený, že s touto technologií bude možné „vysvobodit“ použité roušky z odpadu a dát jim nový život v podobě slibné aplikace ve stavebnictví.
Odborníci australské techniky RMIT (Royal Melbourne Institute of Technology) loni přišli s podobným výzkumem. Navrhují využívat použité roušky k vylepšení vlastností asfaltu a dalších materiálů, které se používají při stavbě komunikací.
Video: Green Deicers: Dr. Xianming Shi Research Spotlight – Voiland College WSU
Literatura