V minulém roce jsme si podrobným článkem připomněli 35. výročí havárie v Černobylu. Když jsem ještě před dvěma měsíci uvažoval o tom, co budu psát k výročí letošnímu, předpokládal jsem, že zdůrazním to, že po alespoň částečném opadnutí pandemie koronaviru bude konečně možné využít nové fáze revitalizace oblasti a její otevření turistům. Nikdy v životě by mě nenapadlo, k čemu dojde 24. února 2022. Ruská invaze na Ukrajinu zasáhla i areál černobylské uzavřené zóny. Tato událost se tak stala i hlavní částí našeho článku k výročí jaderné havárie v Černobylu. Pro zajímavost lze uvést, že první událost spojená s blížící se válkou se v Černobylu realizovala už na začátku února 2022, kdy v areálu města Pripjať trénovaly v souvislosti s narůstajícím nebezpečím invaze ukrajinská národní garda, policie a speciální jednotky obranné postupy při nepřátelském bombardování a napadení měst.

 

Obsazení Černobylské jaderné elektrárny ruskou armádou

Hned v úvodu je třeba zdůraznit, že důvodem obsazení Černobylské zóny byla čistě její poloha. I když se nejen u našich novinářů objevily spekulace, že Rusové chtěli získat nějaké ukrývané poznatky či materiály, takové důvody neexistují. Areál je pod intenzivní mezinárodní kontrolou nejen Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) a likvidace následků havárie probíhá v mezinárodní spolupráci. Není tam tak nic, co by se nemohlo Rusko dozvědět snadno bez válečných operací.

 

Jediným důvodem obsazení Černobylské jaderné elektrárny byla její strategická poloha. Jedná se o jeden z hlavních směrů, odkud z Běloruska postupovaly ruské jednotky, které měly obklíčit a dobýt Kyjev. Černobylská radiologicko-biosférická ekologická rezervace a další zasažené oblasti leží na území Ukrajiny i Běloruska. Zároveň je na sever od Kyjeva a poměrně blízko něho. A právě hlavní kolony techniky pro obklíčení a obsazení Kyjeva směřovaly ze severu z Běloruska. Pro zajištění jejich zásobování a logistiku potřebovala mít ruská invazní armáda, která obkličovala Kyjev ze severozápadu, zajištěno i obsazení prostoru, který obsahuje i Černobylskou jadernou elektrárnu. Kdyby byla Černobylská jaderná elektrárna v místě, kde neprobíhal útok na jiný cíl, ruská armáda by ji neobsazovala. Stejně tak bylo obsazení Zaporožské jaderné elektrárny dáno tím, že Rusko chtělo obsadit celý jih Ukrajiny a odříznout ji od moře.

 

Do jisté míry i podle mého názoru způsob i rychlost jejího obsazení byl dán symbolickým významem Černobylské jaderné elektrárny. Byla zde obava z velmi negativní symboliky, kdyby zde došlo k bojům a poškození některé z budov, hlavně však nového sarkofágu. Tuto negativní symboliku a svou zodpovědnost si uvědomovali i ukrajinští pracovníci elektrárny i vojenská ostraha areálu, kteří se podvolili ruské okupaci zařízení. I když určitě neradi.

 

Průběh okupace

Areál i celá oblast byly okupovány již v prvním dni invaze a 211 zaměstnanců, kteří byli přítomni přímo v areálu elektrárny, se stali zajatci. Pokračovali v péči o areál i některých potřebných pracích. Ovšem nutnost být neustále na pracovišti, nemožnost vystřídání a reálného odpočinku i to, že jsou v zajetí agresora bez kontaktu s rodinami, se pochopitelně silně projevovalo na jejich psychickém a zdravotním stavu. Je třeba zmínit, že většina pracovníků bydlí ve městě Slavutyč, ke kterému je z Černobylu nejkratší spojení přes území Běloruska. Zároveň po většinu doby by se nedalo z elektrárny do tohoto města dopravit bez průjezdu frontovými oblastmi. Na začátku března tak ukrajinské orgány oznámily Mezinárodní agentuře pro atomovou energii, že nemají kontrolu nad oblastí a nemohou zajišťovat příslušné závazky o kontrole radioaktivních materiálů v černobylském areálu.

 

Dne 9. března pak došlo i k poškození elektrického vedení a výpadek dodávek elektrického proudu do areálu. Areál tak musel vystačit se záložními zdroji v podobě dieselagregátů. Je však třeba připomenout, že v případě jaderné elektrárny, u které byl poslední blok odstaven už před více než dvaceti let, není takový výpadek tak velkým nebezpečím. Krátkodobé radionuklidy, které jsou největším zdrojem aktivity, a tím i tepla, už se rozpadly. Produkce tepla je tak u vyhořelého paliva v bazénech přechodného úložiště ISF-1 omezená a nehrozí vypaření vody. I zničený blok a nový sarkofág není i několikadenním výpadkem proudu ohrožen. I tak se však pochopitelně jednalo o bezprecedentní událost, která jen zvýrazňuje absurditu a kriminalitu ruské invaze. Možnost realizace opravy poškozených vedení pak pochopitelně silně závisela na průběhu okupace oblasti a bojů v ní.

 

Dne 10. března bylo ohlášené, že Mezinárodní agentura pro atomovou energii ztratila kontakt s Černobylem a jeho dozimetrickou monitorovací sítí. Neměla tak data o stavu jednotlivých zařízení a radiační situaci v oblasti.

 

Teprve 14. března se pět dní po výpadku podařilo dodávku elektřiny do areálu obnovit. V polovině března už bylo prakticky téměř nemožné pro pracovníky realizovat nějaké větší práce a zvyšovalo se riziko chyb a problémů. Dne 20. března se podařilo realizovat alespoň malou obměnu personálu. Odjet mohlo 64 osob, z nich 50 byli pracovníci elektrárny, 9 vojáků národní gardy Ukrajiny (8 žen a jednoho s rakovinou), 1 pracovník pohotovostní služby a 4 „stalkeři“, kteří se v dané době v Černobylské zóně nacházeli. Nahradilo je 46 dobrovolníků z odborných pracovníků elektrárny.

Vysoké riziko, které vyplývalo z omezené možnosti střídat personál a vojenského obsazení areálu, si uvědomovalo celé mezinárodní společenství. I z tohoto důvodu navštívil na konci března 2022 Ukrajinu ředitel MAAE Rafael Mariano Grossi, který poté jednal v Kaliningradu i s představiteli Rosatomu.

 

Černobylská zóna pak byla osvobozena dne 31. března 2022, kdy ji v rychlosti opustila ruská okupační vojska. Během svého pobytu zničily vojáci zařízení některých laboratoří i systémy zajišťující automatický monitoring, který tak nemohl posílat data. Při ústupu pak ruská armáda odvlekla téměř 170 příslušníků ukrajinské národní gardy a čtyři zaměstnance elektrárny. Je vysoce pravděpodobné, že je chtějí Rusové využít při výměnách zajatců. Dne 6. dubna pak plnou kontrolu nad oblastí převzala ukrajinská národní garda. Pak se po zajištění bezpečného průjezdu oblastí začalo s pravidelným střídáním personálu. Z počátku se využívaly pro dopravu mezi Slavutyčí a elektrárnou lodě plující po řece Pripjať, protože silniční spojení bylo přerušeno. I v této oblasti se však situace rychle zlepšuje. Obnovuje se i spojení mezi elektrárnou a světem. Dne 14. dubna se tak obnovil provoz webových stránek Černobylské elektrárny.

 

Otázkou je, jakou dávku obdrželi ruští vojáci, kteří se v kontaminované zóně nejen pohybovali, ale budovali zde i zákopy a další fortifikace. V zóně existuje několik míst pro skladování silně kontaminovaných zařízení, které se využívaly při likvidaci havárie. Tato místa jsou ohraničená a označena. Nyní se upravují a připravují na podmínky daleko větší návštěvnosti daných oblasti, která se před invazí předpokládala. Ovšem vojáci při svém pobytu areálu potřebné postupy ochrany před zářením a kontaminací nedodržovali. Je tak možné, že jejich obdržená dávka nebyla zanedbatelná.

 

Velice známý vysokou aktivitou je tzv. Rudý les. Je to oblast, kterou prošel radioaktivní oblak v prvních hodinách havárie a zdejší borovicový les byl tím nejsilněji zasaženým. Postižené stromy získaly rudý odstín. Při likvidaci následků byly stromy pokáceny a silně kontaminovaný materiál z vrchní části půdy byl uložen do vykopaných jam a zahrnut vrstvou méně kontaminované zeminy. I tak je tato oblast ohraničena a charakterizuje ji vysoká radioaktivita. A právě i v těchto místech kopali vojáci zákopy. I tak je však velmi nepravděpodobné, že by jejich obdržená radiační dávka vedla k nemoci z ozáření a nějakým rychlým zdravotním dopadům. Od havárie už uplynula dost dlouhá doba. Ovšem možné zdravotní dopady v dlouhodobějším horizontu nejsou vyloučeny.

 

Významný pokrok v cestě k likvidaci následků havárie

V průběhu roku od minulého výročí se podařilo realizovat několik velice významných kroků. Dne 20. srpna 2021 dostal objekt nového sarkofágu povolení pro práci s radioaktivními materiály, které je nutné přepracovat v průběhu likvidace starého sarkofágu a zničeného čtvrtého bloku Černobylské jaderné elektrárny. Končí tak zkušební provoz zařízení a laboratoří nového sarkofágu, a začíná reálná práce na likvidaci starého sarkofágu a zničeného bloku. Připomeňme, že po dokončení hermetizace nového sarkofágu přestalo při deštích zatékat do zbytků zničeného reaktoru. Začaly se tak postupně vysušovat i místa, kde je ztuhlá tavenina zbytků aktivní zóny. Snížila se tak absorpce neutronů, které vznikají při samovolném štěpení uranu a transuranů, a monitorovací detektory zaznamenaly zvyšování toků těchto částic. Tento jev však nepředstavuje žádné nebezpečí, i když hlavně novináři z toho udělali senzaci a hrozbu. Podrobněji jsem situaci popsal v článku z poloviny minulého roku. Ještě před invazí už nastala stabilizace a růst toku neutronů se zastavil.

 

Důležitým krokem v tomto směru je i schválení provozu komplexu zařízení pro přepracování a uložení pevného radioaktivního odpadu ICSRM (Industrial Complex for the Solid Radioactive Waste), který bude zpracovávat radioaktivní odpad nahromaděný při likvidaci zničeného bloku. Na podzim roku 2021 proběhly horké testy tohoto zařízení. Závod pro zpracování kapalných radioaktivních odpadů je v činnosti už od roku 2019, i když konečnou licenci pro standardní provoz obdrželo až v květnu 2021.

 

Velmi důležitou událostí bylo uložení prvního kontejneru s vyhořelým palivem z nepoškozených bloků Černobylské jader do betonové kóje suchého úložiště ISF-2 ve standardním režimu, které proběhlo 29. července 2021. O obdržení povolení k normálnímu provozu se už psalo ve zmíněném loňském přehledu. Průběh převozu, úpravy a vložení palivových souborů do speciálních kontejnerů potvrdil plnou připravenost zařízení. Tím se v podstatě přešlo od režimu uvádění do provozu k normální činnosti tohoto zařízení. O průběhu testování úložiště a zahájení jeho uvádění do provozu se psalo na konci roku 2020. Všechny palivové soubory jsou zatím v mokrém bazénovém úložišti ISF-1 a do suchého úložiště ISF-2 by se měly postupně přemístit během deseti let.

 

Další klíčovou událostí, kterou se i přes ruskou invazi a okupaci podařilo realizovat, je dokončení suchého úložiště pro vyhořelé palivo z ukrajinských reaktorů typu VVER, získání povolení k jeho provozování a zahájení převážení palivových souborů a jejich ukládání do něj. Dne 29. července 2021 se po dokončení trati z Vilče do Janova o délce 43 km realizovala testovací jízda speciálního vlaku s imitaci kontejneru na vyhořelé palivo. Při výstavbě postupovaly dva stavební týmy ze dvou konců proti sobě a při spojení zatloukly symbolický zlatý hřeb. Splnila se tak nutná podmínka pro uvedení úložiště do provozu.

 

V lednu 2022 proběhly studené testy. Povolení, které se oproti předpokladům výrazně zpozdilo, měl úřad pro jadernou bezpečnost vydat 9. března 2022. První přeprava skutečného vyhořelého paliva se pak předpokládala v dubnu. Kvůli válce však došlo k dalšímu zpoždění. Předpokládá se však obdržení povolení v nejbližší době. V současné době je největším problémem, že je kvůli válce zákaz přepravy jaderného materiálu. Ukládat se zde budou palivové soubory ze sedmi reaktorů VVER1000 a dvou VVER440 v elektrárnách Rivne, Chmelnické a Jihoukrajinské. Celkově by se zde mělo uložit 16 530 palivových souborů, z toho 12 010 z bloků VVER1000 a 4520 z reaktorů VVER440. Budovala jej americká firma Holtec od roku 2017 zhruba 14 km od hranic s Běloruskem. Díky němu nebude potřeba odvážet vyhořelé palivo do Ruska a platit za to. K úplnému ukončení vývozu vyhořelého paliva z ukrajinských jaderných elektráren by mělo dojít do roku 2025. Uspořit by se tak mělo okolo 200 milionů dolarů ročně.

 

V Černobylské zóně se také připravuje výstavba přechodného úložiště pro odpad z přepracování vyhořelého paliva z ukrajinských jaderných elektráren, které proběhlo v Rusku. Předpokládá se realizace tohoto úložiště v následujících dvou letech. Vybudováno bude na ploše okolo pěti tisíc metrů čtverečných ve stejném místě, jako právě popsané přechodné úložiště vyhořelého paliva. Otázkou je, jak bude tato výstavba ovlivněna válkou.

 

 

Závěr

Dne 12. října zemřel ve věku 85 let první ředitel Černobylské jaderné elektrárny Viktor Petrovič Brjuchanov. Ředitelem elektrárny se stal v roce 1970. Nejdříve řídil její výstavbu a posléze až do havárie čtvrtého bloku její provoz. Za podíl na havárii byl souzen a dostal deset let v pracovním táboře. V roce 1991 však byl omilostněn a pracoval pak ve firmě, která se podílela na likvidaci následků havárie v Černobylu.

 

Naštěstí v případě Černobylské jaderné elektrárny jsou škody způsobené ruskou invazí omezené. Pravděpodobně je bude možné v poměrně krátké době napravit. Jinou věcí jsou obrovské škody, které Rusko Ukrajině způsobilo celkově. Náklady na jejich odstranění budou kolosální. Je tak otázka, zda bude mít Ukrajina prostředky na rozvoj černobylské oblasti.

Zde by bylo vhodné rozšířit monitorování radiační situace v celé zasažené oblasti a likvidací jednotlivých zůstávajících dozimetricky problematických míst. Je třeba ještě podrobněji zmapovat doposud uzavřené oblasti. Umožnilo by to masivnější otevření biosférické rezervace turistům a průmyslové využití nejbližšího okolí elektrárny.

 

Důležitým krokem je, že se dokončila potřebná zařízení pro likvidaci tekutého a pevného radioaktivního odpadu. Zároveň byl do provozu uveden i nový sarkofág a obdržel potřebná povolení. Může se tak zahájit postupná likvidace starého sarkofágu i zničeného reaktoru. V rámci předběžných prací je třeba zmapovat co nejpřesněji polohu a množství ztuhlé taveniny ze zničené aktivní zóny. Jak už jsem vysvětlil, je pozorované zvýšení toku neutronů ve zničeném reaktoru přirozené, ale v každém případě je potřeba tento tok podrobně monitorovat.

 

Do normálního provozu uvedlo i suché úložiště SF-2 pro vyhořelé palivo z ostatních bloků Černobylské jaderné elektrárny. Intenzivně by tak měla pokračovat likvidace již odstavených bloků 1 až 3.

Jak se ukázalo i nyní, bylo by dobré, kdyby v areálu byl vlastní stabilní zdroj elektřiny. Zatím je tam fotovoltaická elektrárna, jejíž plocha se bude zvětšovat. Bylo by však vhodné zajistit stabilní zdroj, který nezávisí na počasí. Uvažuje se například i o malém modulárním reaktoru. Zmiňoval jsem, že o výstavbě svého prototypu zde uvažovala i firma Witkowitz. Jak tyto plány změní válka, teprve uvidíme.

Doufám, že se Ukrajina ubrání a válka co nejdříve skončí. Pak by se mohl co nejvíce využít potenciál revitalizace zasažené černobylské oblasti. Jednou z možností, jak Ukrajině pomoci, je po válce navštívit biosférickou rezervaci i samotnou elektrárnu. Už vícekrát jsem zde psal, že finanční podpora sanačních prací v Černobylu by byla velmi smysluplným prostředkem podpory Ukrajiny a nyní i její obnovy po ruské agresi.

Přednáška naší ukrajinské kolegyně, která pracuje právě v Černobylské radiologicko-biosférická ekologická rezervaci, o dopadech ruské invaze na ukrajinská jaderná zařízení

 

Přednáška o rozdílu mezi seriálem Černobyl a realitou