Od roku 1905, kdy byl formálně popsán obří teropodní dinosaurus druhu Tyrannosaurus rex, se jeho vědecké jméno (často ve zkrácené podobě T. rex, nesprávně pak „T. Rex“ nebo „T-Rex“) stalo asi nejznámějším dinosauřím jménem vůbec.[1] Málokdo si po uplynutí téměř dvanácti desetiletí dokáže představit, že by se k rodovému jménu Tyrannosaurus mohlo připojit jiné druhové jméno než právě rex. A přece se objevila možnost, že kromě typového druhu T. rex mohly existovat ještě přinejmenším dva další druhy. Tuto eventualitu vyzdvihovali někteří paleontologové již před desetiletími, ale teprve v letošní studii, publikované mírně kontroverzním badatelem Gregorym S. Paulem a jeho dvěma kolegy, byla tato možnost jaksi formálně posvěcena.[2] Tyrannosaurus rex je bezpochyby jedním z nejvíce zkoumaných a obdivovaných dinosaurů i pravěkých živočichů vůbec.[3] Jen v posledních několika letech jsme se dozvěděli nebývalé množství informací o rozměrech, rychlosti a způsobu pohybu, tělesném pokryvu, anatomii, ekologii, ontogenezi, početnosti a mnoha dalších aspektech tohoto dávno vyhynulého vrcholového predátora. Díky intenzivnímu výzkumu tak známe „krále dravých dinosaurů“ mnohem lépe než prakticky všechny ostatní druhohorní dinosaury, a dokonce se dá říci, že o tyranosaurovi víme více než o mnoha současných druzích plazů! Jedním z důvodů, proč se T. rex stal jakýmsi „modelovým“ druhem dinosaura je i skutečnost, že máme k dispozici velké množství jeho kosterních exemplářů, a to přibližně šedesát (počítáme-li i fragmentární objevy).[4] A právě tato početnost a dosud objevené individuální variace ve velikosti a vzezření některých částí skeletu vedly již dříve k vyslovení domněnky, že známé exempláře představují například samce i samice nebo že robustnější a gracilnější „morfy“ (tělesné typy) představují rozdílné druhy rodu Tyrannosaurus. Koncept tzv. Tyranosaura X je tak známý již několik desetiletí.[5] Ačkoliv myšlenka existence dalších druhů rodu Tyrannosaurus (mimo druh T. rex) se občas v médiích a v některých vědeckých studiích objevuje, až dosud se jednalo spíše o kuriozity, které paleontologická majorita nebrala příliš vážně.[6]
Již zmíněná odborná práce kontroverzního, ale uznávaného badatele Gregoryho S. Paula a jeho dvou kolegů Scotta Personse a Jaye Van Raalteho, publikovaná letos 1. března v periodiku Evolutionary Biology, definitivně prolamuje jedinečnost postavení druhu Tyrannosaurus rex. Podle Paula i zmíněného Scotta Personse, známého například také výzkumem a popsáním obřího tyranosauřího jedince „Scottyho“[7], neexistoval kdysi pouze druh T. rex, ale ještě dva další druhy stejného rodu, a to T. imperator a T. regina. Volba těchto druhových jmen má původ v „aristokratickém“ označení typového druhu rex, což znamená latinsky král. Tyrannosaurus imperator je tedy „císařský tyranský ještěr“, zatímco jméno Tyrannosaurus regina lze volně přeložit jako „královna tyranských ještěrů“. Skutečně však tyto dva nově stanovené druhy nejslavnějšího dravého dinosaura existovaly? Gregory Paul, který je nezávislým výzkumníkem a dlouhodobě uznávaným paleo-výtvarníkem, volá po rozdělení druhu T. rex již delší dobu. Podle jeho názoru je míra variability u různých částí kostry tyranosaurů větší než u jiných teropodů a jasně tak prý dokládá, že se nemůže jednat o fosilie zástupců jediného druhu tohoto dinosaura. V nové studii Paul s kolegy publikoval své zjištění, získané z výzkumu 37 exemplářů druhu T. rex, které se podle jejich názoru dají rozdělit do jakýchsi tří podskupin podle anatomických rozdílů na stehenní kosti a zubech v přední části čelistí. Především se pak jedná o relativní robustnost stehenních kostí a počet menších „škrabkových“ zubů na přední straně čelistí. Vzhledem k tomu, že se tyto znaky napříč známými exempláři tyranosaurů odlišují, Paul chtěl na jejich diagnostický význam tímto krokem více upozornit. Pravděpodobnost existence dalších druhů rodu Tyrannosaurus je skutečně vysoká – tento obří dravec obýval území táhnoucí se do délky několika tisíc kilometrů a existoval po dobu asi 1,5 až 2,5 milionu let.[8] Vznik různých chronospécií nebo zeměpisně oddělených variant druhu T. rex za dobu trvání jeho existence je tedy vysoce pravděpodobný. Ostatně nemusíme chodit daleko pro důkaz – přímý současník nejslavnějšího dravého dinosaura, ceratopsid Triceratops, jehož fosilie známe rovněž zejména ze souvrství Hell Creek, je ve fosilním záznamu také reprezentován přinejmenším dvěma druhy. Tím starším je T. horridus, mladším pak T. prorsus.[9]
Dá se předpokládat, že tyranosauří exempláře pocházející z vrstev o stáří až 68 milionů let mohou být skutečně jiným druhem než jejich později žijící příbuzní, známí z vrstev asi o dva miliony let mladších.[10] Také toto časové hledisko brali autoři nového výzkumu v potaz – zatímco geologicky nejstarším druhem, který měl dát vzniknout dvěma dalším, byl robustní T. imperator s větším počtem dlátkovitých zubů, dvěma dceřinými druhy měly být celkově gracilnější a menším počtem zubů disponující taxony T. regina a T. rex. Původní a nejslavnější druh T. rex byl tedy podle Paula a jeho kolegů pouze později se objevivší formou rodu Tyrannosaurus, který měl v té době již nejméně milion let vývoje za sebou! Paul se domnívá, že významné variace v kosterní anatomii všech zkoumaných exemplářů jsou natolik velké, že je nelze vysvětlit pouhou variabilitou v rámci druhu nebo pohlavní dvojtvárností. Tuto skutečnost dokládá i detailní porovnání 14 exemplářů druhu Allosaurus fragilis, objevených na lokalitě Cleveland-Lloyd Dinosaur Quarry v americkém Utahu.[11] V případě těchto pozdně jurských teropodů nemůže být pochyb o tom, že se jednalo o zástupce jediného druhu, bylo tedy možné je využít k porovnání jejich anatomické variability s rozdílností, kterou nacházíme u koster tyranosaurů. A nejenom alosaurus, také mírně starší a menší druhy tyranosauridů (jako je Albertosaurus, Daspletosaurus nebo Tarbosaurus) vykazují výrazně menší stupeň anatomické rozdílnosti než exempláře napříč druhem T. rex.[12] Bedlivý výzkum tyranosauřích koster však přinesl ještě jeden zajímavý poznatek, který by mohl změnit vědecký pohled na vývoj tyranosauridů i samotného rodu Tyrannosaurus. V mnoha případech totiž byly kosti na poměry celkové velikosti svých původců neobvykle štíhlé a činily kostru tak velkého teropoda značně gracilní. To platí zejména pro oba mladší druhy, které se možná vyvinuly pod selekčním tlakem směrem k větší kurzorialitě a uchování si schopnosti rychlého a mrštného pohybu.[13] Zatímco největší odborníci na tyranosauridy si v této záležitosti zachovávají poněkud rezervovaný postoj, Paul s oběma kolegy je o správnosti svých vývodů naprosto přesvědčený. Až budoucí objevy a nové výzkumy tak nejspíš rozhodnou, nakolik je stanovení nových dvou druhů rodu Tyrannosaurus oprávněné.
Short Summary in English: There were perhaps three separate species in the famous genus Tyrannosaurus, according to a newly published study. An analysis of almost forty specimens of what is known as Tyrannosaurus rex finds that they in fact exhibit a remarkable degree of proportional and anatomical variations. It seems that the pattern favors multiple species that were at least partly separated by time.
Napsáno pro OSEL a Dinosaurusblog
Odkazy:
https://www.sci-news.com/paleontology/three-tyrannosaurus-species-10590.html
[1] Osborn, H. F. (1905). Tyrannosaurus and other Cretaceous carnivorous dinosaurs. Bulletin of the AMNH. 21 (14): 259–265. hdl: 2246/1464
[2] Paul, G. S.; Persons, W. S. IV.; Van Raalte, J. (2022). The Tyrant Lizard King, Queen and Emperor: Multiple Lines of Morphological and Stratigraphic Evidence Support Subtle Evolution and Probable Speciation Within the North American Genus Tyrannosaurus. Evolutionary Biology. doi: 10.1007/s11692-022-09561-5
[3] Brochu, C. R. (2003). Osteology of Tyrannosaurus rex: insights from a nearly complete skeleton and high-resolution computed tomographic analysis of the skull. Society of Vertebrate Paleontology Memoirs. 7: 1–138. doi: 10.2307/3889334
[4] Larson, N. L. (2008). One hundred years of Tyrannosaurus rex: the skeletons. In Larson, P.; Carpenter, K. (eds.). Tyrannosaurus rex, The Tyrant King. Bloomington, IN: Indiana University Press. pp. 1–55. ISBN 978-0-253-35087-9.
[5] Carpenter, K. (1992). Variation in Tyrannosaurus rex. In Kenneth Carpenter; Philip J. Currie. Dinosaur Systematics: Approaches and Perspectives. Cambridge: Cambridge University Press. pp. 141–145. ISBN 0-521-43810-1.
[6] Horner, J. R.; Goodwin, M. B.; Myhrvold, N. (2011). Dinosaur Census Reveals Abundant Tyrannosaurus and Rare Ontogenetic Stages in the Upper Cretaceous Hell Creek Formation (Maastrichtian), Montana, USA. PLoS ONE. 6 (2): e16574. doi: 10.1371/journal.pone.0016574
[7] Persons, S. W.; Currie, P. J.; Erickson, G. M. (2020). An Older and Exceptionally Large Adult Specimen of Tyrannosaurus rex. The Anatomical Record. 303 (4): 656–672. doi: 10.1002/ar.24118
[8] Marshall, C. R.; et al. (2021). Absolute abundance and preservation rate of Tyrannosaurus rex. Science. 372 (6539): 284–287. doi: 10.1126/science.abc8300
[9] Forster, C. A. (1996). Species resolution in Triceratops: cladistic and morphometric approaches. Journal of Vertebrate Paleontology. 16 (2): 259–270. doi: 10.1080/02724634.1996.10011313
[10] Eberth, D. A.; Kamo, S. K. (2019). First high-precision U-Pb CA-ID-TIMS age for the Battle Formation (Upper Cretaceous), Red Deer River valley, Alberta, Canada: implications for ages, correlations, and dinosaur biostratigraphy of the Scollard, Frenchman, and Hell Creek formations. Canadian Journal of Earth Sciences. 56 (10). doi: 10.1139/cjes-2018-0098
[11] Ferrante, C.; et al. (2021). Histology and geochemistry of Allosaurus (Dinosauria: Theropoda) from the Cleveland-Lloyd Dinosaur Quarry (Late Jurassic, Utah): Paleobiological implications. Frontiers in Earth Science. 9. doi: 10.3389/feart.2021.641060
[12] Holtz, T. R., Jr. (2021). Theropod guild structure and the tyrannosaurid niche assimilation hypothesis: implications for predatory dinosaur macroecology and ontogeny in later Late Cretaceous Asiamerica. Canadian Journal of Earth Sciences. 58 (9). doi: 10.1139/cjes-2020-0174
[13] Enriquez, N. J.; et al. (2021). Exploring possible ontogenetic trajectories in tyrannosaurids using tracks from the Wapiti Formation (upper Campanian) of Alberta, Canada. Journal of Vertebrate Paleontology. 40 (6). doi: 10.1080/02724634.2021.1878201