Podél pacifického pobřeží se v severní Chile táhne jedna z nejsušších oblastí na Zemi, poušť Atacama. Příznivcům astronomie je známá zejména díky hoře Cerro Paranal, jejíž původní nadmořská výška 2664 m n. m. byla uměle snížena o 29 metrů, aby se vytvořila plošina pro výstavbu observatoře Paranal provozovanou Evropskou jižní observatoří (ESO). Nachází se zde systém čtyř dalekohledů VLT (Very Large Telescope), každý s průměrem primárního zrcadla 8,2 m. Důležité je, že mohou pracovat nezávisle, ale i simultánně, kdy poskytují obraz s velmi vysokým úhlovým rozlišením. Jako každý velký profesionální dalekohled, je i VLT vybaven adaptivním optickým systémem. Pro ten paranalský našli hezký acronym SPHERE ze Spectro-Polarimetric High-contrast Exoplanet REsearch (Spektrální a polarimetrický vysoce kontrastní výzkum exoplanet). Systém pracující ve viditelném a blízkém infračerveném spektru umožňuje spektroskopickou a polarimetrickou charakterizaci exoplanetárních systémů, ale samozřejmě ho lze primárně využít pro jakákoli přímá pozorování, kdy v sice omezeném zorném poli poskytuje vynikající kontrastní obraz jasných objektů. A protože i větší šutry v pásu asteroidů odrážejí sluneční světlo, astronomové zde mohou zkoumat – z vesmírného hlediska vzato – doslova titěrnosti.
Příkladem je i první potvrzený gravitačně spjatý čtyřčlenní systém asteroidů. Přesněji (i když fyzikálně ne zcela přesně) řečeno, již dávno známou planetku s označením 130 Elektra obíhají tři menší asteroidy jako tři mini-měsíce. Zprávu o pozorování toho třetího, donedávna neznámého, podala v časopisu Astronomy and Astrophysics trojice astronomů: Anthony Berdeu z Chulalongkornovy univerzity v thajském Bangkoku, který zároveň působí v thajském Národním astronomickém výzkumném ústavu, dále Maud Langlois z Centra pro astrofyzikální výzkum Lyonské univerzity a Frédéric Vachier z Pařížské observatoře a Univerzity v Sorboně.
Planetku nesoucí jméno antické mytologické Elektry objevil v hlavním pásu asteroidů astronom Christian Peters již v roce 1873. V dalekohledu identifikoval těleso, o němž dnes víme, že je nepravidelného tvaru s největším rozměrem asi 260 km. Na své eliptické dráze se ke Slunci přiblíží na vzdálenost asi 2,5krát větší, než se od naší hvězdy nacházíme my. Spektrální analýzy řadí Elektru k relativně vzácným uhlíkatým planetkám typu G, kam patří jen asi 5 % všech asteroidů. Nejznámějším z nich je trpasličí planeta Ceres.
Prvním objeveným měsícem Elektry byl asi 6kilometrový asteroid obíhající planetku po velmi mírně eliptické dráze ve vzdálenosti přibližně 1 300 kilometrů. Zaznamenán byl v roce 2003, proto nese označení „S/2003 (130) 1“ (satelit objeven 2003 u asteroidu 130, první v daném roce). Druhý, asi 2kilometrový měsíček, označen S/2014 (130) 1, byl pozorován v roce 2014. Kolem Elektry krouží téměř po kružnici v průměrné vzdálenosti asi 501 km. V kontextu s tímto je označení třetího měsíčku S/2014 (130) 2 překvapením, protože naznačuje, že jeho objev se měl vlastně udát v roce 2014 spolu s druhým obíhajícím asteroidem, nebo po něm. Skutečnost je složitější. Zachycen na záznamech tehdy byl, ale nikdo ho v nich nemohl spatřit. Až zmíněná trojice astronomů použila na údaje z adaptivního optického systému SPHERE z roku 2014 nový analytický postup vyvinutý pro spektrografy s integrálním polem. Ten jim umožnil odečíst světelné halo samotné Elektry a objevit nejblíže obíhající nejmenší měsíček, který byl ukryt, jak se říká “pod lampou“.
Prozatímní údaje o tomto nejmenším tělese první prokázané čtyřčlenné gravitační soustavy asteroidů jsou: odhadovaná velikost asi 1,6 km, oběžná perioda asi 16 hodin po eliptické dráze s excentricitou 0,33, délkou hlavní poloosy 344 km a sklonem vůči rotační ose Elektry přibližně 38°. 15 tisíc krát menší jasnost, než má centrální planetka vysvětluje, proč až nové analýzy starších pozorování mohly vydat své malé tajemství.
Video: S využitím nových technik zpracování dat, které posunuly hranice možností přístroje SPHERE na Velmi velkém dalekohledu VLT v Chile, byl v archivních datech objeven třetí průvodce planetky (130) Elektra. Jde o první čtyřnásobný systém, který byl kdy detekován. Kredit: ESO/VLT/SPHERE Anthony Berdeu, Maud Langlois, Frédéric Vachier
Další dostupná krátká videa, která jsou součástí odborného článku zde
Literatura