Vstupujeme do rozbíhajícího se roku. Mnozí se znepokojivými otázkami i nemalými obavami. Naděje ale motivuje přemýšlet o budoucnosti s perspektivou, aktualizovat recyklovaná předsevzetí nebo si „nařídit“ nová. Seznam nesplněných plánů, nenaplněných snů však časem zkracujeme tím, že se jich vzdáváme nebo je zapomínáme. Že rčení „nikdy není pozdě“ nemusí být jen prázdným klišé, dokazuje i Manfred Steiner, který v září loňského roku na prestižní americké Brownově univerzitě úspěšně obhájil disertační práci v oboru teoretické fyziky na téma „Corrections to the Geometrical Interpretation of Bosonization” (Opravy geometrické interpretace bosonizace). Proč to zmiňujeme? Manfred Steiner se narodil v roce 1932 ve Vídni a na tamní známé univerzitě promoval jako 23letý na lékaře. Po odchodu do USA se zaměřil na hematologii a v roce 1967 získal na proslulém Massachusettském technologickém institutu (MIT) svůj první doktorát. Tenkrát z biochemie. Svou úspěšnou kariéru uznávaného hematologa korunoval profesurou z medicíny (1978) a završil v roce 2000 odchodem do důchodu. To mu bylo 68 let a konečně měl dostatek „časoprostoru“ pro svůj dávný sen – fyziku. Vysokoškolské studium nejenže jako 70+ letý zvládl (v r. 2007), ale pokračoval doktorátem náročnou disertační prací. Jeho školitel, Brad Marston (Brown University), byl zpočátku skeptický, nyní ale hodlá se Steinerem dál spolupracovat na odborných článcích vycházejících ze zmíněné „dizertačky“. Pro téměř 90letého trojnásobného doktora věd je výhodou, že oblast jeho nynějšího odborného zájmu je teoretická, a tak nepotřebuje nákladnou laboratoř. Nicméně intelektuální nároky jsou vysoké, jak můžete sami posoudit náhledem do článku Bosonizace pro začátečníky. To nejde jednoduše „nabiflovat“. Bez vyšší matematiky a hlubších znalostí fyziky jde o zcela nesrozumitelný text.
I když s doktorátem, s největší pravděpodobností Steiner neudělá díru do světa teoretické fyziky pevných látek. Přispívá však k poznatkům o mentálním stárnutí. Je příkladem dávno známého, ale málo propagovaného faktu, že tak, jako vhodná fyzická aktivita pomáhá udržovat tělo v dobré kondici, mentálním cvičením bojujeme s důsledky stárnoucího mozku. Jedním ze živých „důkazů“ v České republice je dnes již 80letý neuropatolog se širokým záběrem poznatků z různých oborů – František Koukolík, jenž se touto tématikou i profesně zabývá.
Jen zcela výjimečně má někdo možnost, schopnosti i odhodlání následovat příklad Manfreda Steinera. Přibývající léta přináší nejen zdravotní komplikace, ale často nenápadně zmenšují svět, v němž se člověk pohybuje fyzicky i duševně. Věkem či únavným, neinspirativním pracovním stereotypem podmíněné fyzické a mentální deprivaci se můžeme pokusit vzdorovat. Redakce Osla doufá, že i letos alespoň něčím přispěje k Vašemu rozhledu a zájmu o nové vědecké poznatky, inspiruje k dalšímu studiu a myšlenkám o souvislostech. Ať Vám novoroční odhodlání vydrží po celý rok a nepodrazí ho zdravotní, osobní nebo společenské problémy.
Zdroj: Brown University, Department of Physics
Dodatečná děkovačka
Na štědrý den jsme Vám všem již přáli. Také našim mecenášům poděkovali. Jenže nám v mezičase přispěli noví příznivci. Těmi dalšími oslími spolupachateli se dobrovolně stali:
Paní Kučírková, pan Machovský, pan Taft, pan Čumpelík, pan Krajíček, pan Svoboda, pan Janů, panu Vrzal, pan Kysela, pan Vlach, pan Kuba, pan Hájek, pan Pithart, pan Jurásek, pan Čech, pan Šťáva, pan Novák, paní Balounová, pan Sikora, pan Hudeček, pan Pantík, pan Harant, pan Divín, pan Bayer. Díky Vám všem, snad se nám podaří nezklamat.