O.S.E.L. - Erupce supermasivní černé díry se rozprostírá přes 16 úplňků
 Erupce supermasivní černé díry se rozprostírá přes 16 úplňků
Nejbližší aktivní supermasivní černá díra, která sedí v nejbližší rádiové (a eliptické) galaxii Centaurus A vyfoukla ohromující rádiové bubliny. Na unikátním snímku radioteleskopu Murchison Widefield Array, který pracuje v rádiovém tichu australské pustiny, zabírá nemalou část noční oblohy.

Nový snímek rádiových bublin galaxie Centaurus A. Kredit: Ben McKinley, ICRAR/Curtin & Connor Matherne, Louisiana State University.
Nový snímek rádiových bublin galaxie Centaurus A. Kredit: Ben McKinley, ICRAR/Curtin & Connor Matherne, Louisiana State University.

Radioastronomové nám posílají elegantní vánoční dárek v podobě doposud nejvíce detailního rádiového snímku monumentální erupce supermasivní černé díry. Tahle obluda sedí v centru veliké eliptické galaxie Centaurus A, která je od nás vzdálená asi 12 milionů světelných let. Je to nejbližší supermasivní černá díra, která se aktivně cpe hmotou a odpaluje při tom pompézní ohňostroje. Galaxie Centaurus A je rovněž nejbližší rádiovou galaxií, což z ní dělá oblíbený cíl pozorování a výzkumů.

 

Benjamin McKinley. Kredit: ICRAR.
Benjamin McKinley.
Kredit: ICRAR.

Když takováto černá díra požírá hmotu, což je obvykle kosmický plyn, kroužící v akrečním disku, tak v jejím bezprostředním okolí dochází k odpalování hmoty relativistickou rychlostí. Tím vznikají „bubliny“ rádiového záření, které narůstají po stovky milionů let a tyčí se do ohromujících vzdáleností.

 

Benjamin McKinley z australské Curtis University a centra International Center for Radio Astronomy Research (ICRAR) s kolegy snímal rádiové erupce supermasivní černé díry galaxie Centaurus A s využitím radioteleskopu Murchison Widefield Array (MWA) v Západní Austrálii. Tohle zařízení má pro podobný výzkum řadu předpokladů, od velmi širokého „zorného“ pole, přes výjimečnou citlivost, až po luxusní rádiové ticho, v němž se MWA nalézá. Pozorované erupce jsou velmi estetické a v celé své šíři se táhnou po oblasti oblohy, přes kterou by bylo možné naskládat do řady 16 úplňků Měsíce.

 

Část radioteleskopu Murchison Widefield Array v pustině. Kredit: SKA Telescope.
Část radioteleskopu Murchison Widefield Array v pustině. Kredit: SKA Telescope.

Podle McKinleyho by výsledný unikátní rádiový snímek měl odhalit pozoruhodné nové detaily o emisích rádiového záření ze srdce galaxií. Předešlá pozorování této supermasivní černí díry a jejích bublin si příliš neporadila s extrémním jasem protilehlých polárních výtrysků hmoty, které tryskají do okolního vesmíru, a detaily na těchto snímcích tím byly nepříznivě ovlivněné. McKinley a spol. se s tím vypořádali.

 

Badatelé jsou přesvědčeni, že zmíněný nový detailní rádiový snímek supermasivní černé díry v galaxii Centaurus A podporuje nedávno navrženou teorii Chaotické chladné akrece (CCA, Chaotic Cold Accretion). Podle této teorie v galaktickém halu kondenzují nezměrná mračna chladného plynu, který pak „prší“ do centra příslušné galaxie a stává se z něj žrádlo pro supermasivní černou díru. Černá díra pak na tento kosmický déšť reaguje bouřlivým odpalováním energie a hmoty v podobě intenzivních polárních výtrysků, které nafouknou impozantní rádiové bubliny, právě jako v galaxii Centaurus A.

 

Video: Actively Feeding Black Hole – Radio Galaxy Centaurus A

 

Literatura

ICRAR 23. 12. 2021.

Nature Astronomy online 22. 12. 2021.


Autor: Stanislav Mihulka
Datum:24.12.2021