Netrpí nespavostí. Stráví spánkem svých osm hodin denně jako všichni ostatní. Problém je v tom, kdy lidé stižení dědičným syndromem posunutí spánku vlastně spí. V devět večer už mají „půlnoc“. Zato v pět ráno jsou ve svém živlu. Někteří s tím žijí celkem bez problémů. Dokonce si našli povolání, při kterém jim časné vstávání nevadí. Jiní ale trpí, protože jejich chování vypadá, jako kdyby se stranili okolí. Tito lidé žijí v izolaci, protože se s ostatními normálně spícími lidmi míjejí v čase.
Tým amerických vědců, v jehož čele stál Ying-Hui Fu z University of California v San Francisku, odhalil v rodinách postižených tak časným vstáváním nositele mutovaného genu. Jde o gen pro kasein kinázu I-delta (CKI-delta).
Tato kináza je zodpovědná za fosforylaci proteinu vyráběného podle genu PER2, který se rovněž podílí na řízení našich vnitřních biologických hodin.
Postižení lidé nesou v jednom místě genu místo adenosinu guanin a to vyvolává v kódovaném proteinu záměnu aminokyseliny treoninu za alanin. Takto pozměněná kináza má sníženou schopnost fosforylace cílových proteinů.
Myši s narušeným genem pro CKI-delta trpí obdobným posunem denního rytmu jako časně vstávající lidé. Naopak, octomilky se zvýšenou produkcí nenarušené CKI-delta jsou náchylné k usínání.
Pokud máte někde v okolí takového extrémního „skřivana“, mějte s ním strpení. Nemůže za to. Není asociál, jen obyčejný mutant.
Pramen: Nature