Nejen lidé

O nemoci COVID‑19 (název vznikl z anglického spojení coronavirus disease 2019) už toho víme hodně. Například, že ho způsobuje typ koronaviru s odborným označením SARS-CoV-2. A také, že nejde záležitost čistě lidskou. Strádajícími nebo přenašeči jsou kromě netopýrů i další savci. Například psíci mývalovití, hlodavci i velbloudi. Popsané jsou dokonce i případy tygrů a lvů chovaných v zoologické zahradách. Nová nepříjemnost se týká spárkaté zvěře a lovců. Konkrétně jde o jelence běloocasé, nazývané také jeleny viržinskými.

 

Hned dvě instituce začaly šířit poplašnou zprávu, že američtí jelenci jsou promořeni virem SARS-CoV-2.  Jde o poznatek velmi znepokojivý, neboť je podložen poznatky o masivním šíření onemocnění COVID-19 u volně žijícího druhu. Důkaz podala Inspekční služba pro zdraví zvířat a rostlin amerického ministerstva zemědělství. Vyšetření vzorků od téměř pěti set kusů jelenců ze států Illinois, Michigan, New York a Pensylvánie ukázalo, že 33 % případů je pozitivních. Zvířata byla buďto nemocná, nebo chorobu nedávno prodělala, o čemž svědčila jejich vysoká hladina specifických protilátek proti SARS-CoV-2.

 

Ještě smutnějších výsledků se u jelenců dobrali výzkumníci z Univerzity státu Pensylvánie. Z jejich šetření vyplynulo, že pozitivních by mohlo být více než 80 % tamních volně žijících zvířat. Nelze se proto divit  úřadům, že pro ty, co manipulují se zvěřinou, vydaly oficiální varování. Praví se v něm, že se mají co nejvíce vyhýbat manipulaci s mrtvými nalezenými zvířaty. Nekonzumovat maso z kusů, které při odlovu jevily známky nemoci. Při manipulaci se zvěří nosit rukavice a obličejový štít. Minimalizovat kontakt s mozkem nebo míšní tkání. V souvislosti s lokalizací infekčního agens COVID-19 se mají vyhýbat hlavě, plícím a trávícímu traktu. Skolenou zvěř by měli vyvrhnout venku a zpracovat na dobře větraném místě. Opatrně při porcování  zacházet s nožem. Důkladně si mýt ruce a dezinfikovat plochy a nástroje. Ulovenou zvěřinu následně důkladně tepelně zpracovat (nad 74 stupni Celsia).

 

Lovci, stejně jako u nás myslivci jsou relativně málo početnou skupinou. Navíc jsou osobami prověřenými psychotestem, a co do dodržování nařízení, jsou disciplinovaní. Z hlediska šíření nákazy proto nepředstavují pro společnost riziko. Stejně tak odborníci na bezpečnost potravin nespatřují v konzumaci tepelně upravené zvěřiny velké riziko. Proč se tedy o tom zde zmiňujeme? Důvody jsou dva. Jednak proto, že v našich revírech máme jelence i psíky mývalovité. Takže by i naše instituce něco podobného mohly brzo odhalit a dospět k obdobným doporučením. Ale i kdyby naše zvířata byla v pořádku, nic to nemění na tom, že vysoká vnímavost viru divokou zvěří není dobrou zprávou. Zákonitě totiž umožňuje vznik mutovaným kmenům a dlouhodobou perzistenci nákazy v přirozeném životním prostředí. Zabránit opakovaným náhodným přeskokům na další hostitele, a zpětně i na člověka, se tím stává spíš iluzorním přáním. Laicky řečeno, koronaviry tu s námi byly a budou až na věky, amen. A z toho zase plyne, že se s opakovanou vakcinací na zmutované kmeny, budeme muset smířit asi tak, jako je tomu v případě opakujících se chřipkových epidemií.

 

Pět minut a dost!

Tak by se dalo parafrázovat zjištění odborníků na dynamiku z Institutu Maxe Plancka v Göttingenu, k němuž došli při zkoumání rizika přenosu nákazy COVID-19. „Byli jsme překvapeni, že na vzdálenost několika metrů bude stačit tak krátká doba, než se infekční dávka z dechu nosiče předá příjemci,“ říká Eberhard Bodenschatz, vedoucí kolektivu. „V naší studii jsme zjistili, že riziko předání infekce bez roušek je enormně vysoké již po několika minutách, dokonce i na vzdálenost tří metrů, pokud mají infikované osoby vysokou virovou zátěž delta varianty. Žel právě takovým setkáním se nelze vyhnout ve školách, restauracích, klubech ani venku.“

S dobře padnoucí maskou už je ale situace jiná, zvláště pak pokud jde o masku (respirátor) FFP2, nebo KN95. Pokud infikovaná i neinfikovaná osoba nosí dobře padnoucí masky, je maximální riziko infekce po 20 minutách sotva větší než jedno promile, a to i na tu nejkratší vzdálenost. Pokud jim masky špatně padnou, zvyšují si pravděpodobnost infekce asi na čtyři procenta. Pokud oba nosí jen obyčejné masky, byť dobře padnoucí, virus se pravděpodobně přenese do 20 minut s maximální pravděpodobností deseti procent.

 

U výše uvedených čísel jde o horní hranici rizika. V běžném životě ta pravděpodobnost přenosu infekce bude 10 až 100krát menší. Ale i tak se dají výsledky shrnout následovně: Těsně přiléhající masky FFP2 poskytují 75krát lepší ochranu ve srovnání s dobře padnoucími chirurgickými maskami. Nicméně jakákoliv maska, byť by šlo i jen o kapesník, je lepší, než nic. A jak autor studie podotýká: „Nošení roušek ve školách a také obecně, je velmi dobrý nápad."

 

Zašmodrchanost jako východisko nového způsobu léčby

Genom koronaviru se přirovnává k jakési špagetě smotané do klubíčka, případně přadena, z něhož nám babičky pletly svetry. Nic ale není realitě vzdálenější. Ve skutečnosti je molekula ribonukleové kyseliny jakýmsi organizovaným chaosem plným záhybů smyček a jinak roztodivných zakroucenin. Právě jim se věnuje článek, který před několika dny vyšel v časopise Science Advances. Protože autorský kolektiv z Duke Univesity jsou spíše chemici než virologové, imunologové či genetici, nešli na covidový problém od lesa, ale ze zatím opomíjeného směru – hledáním sloučenin schopných se uchytit na 3D RNA struktuře. Převedeno do lidštiny, pátrali po sloučeninách, které nemají s imunitou, virem ani čímkoliv jiným sofistikovaným nic společného, ale které mají tu vlastnost, že pouze díky pouhopouhému svému tvaru, zapadnou do některého místa RNA zašmodrchaniny tak, laskavý čtenář jistě promine, jako prdel na hrnec.

 

Aby koronavirus nad námi vyhrál, musí se nejprve vloupat do buňky a podvrhnout jí svoji genetickou instrukci zapsanou ve formě RNA. Tím znásilní náš molekulární aparát a buňka se stává továrnou, která podle nukleotidové sekvence (třiceti tisíc písmenek) začne chrlit proteiny potřebné k replikaci viru a jeho šíření.

 

Proč jsme teď zabrousili do těchto již dávno známých faktů?

To abychom si uvědomili, že antivirotika (včetně remdesiviru, molnupiraviru a Paxlovidu) která jsou na COVID-19 schválena FDA (nebo na její schválení čekají), fungují tak, že se na tyto proteiny navazují. A to je to podstatné – odlišnost, kterou ve svém přístupu boje s koronavirem zvolil kolektiv Hargrové. Místo toho, aby se soustředil na struktury proteinů, věnoval se struktuře RNA. I ta totiž, podobně jako molekuly proteinů, má svá temná zákoutí. Protože jsou to chemici, nechali genetikům jejich lineární sekvence zapsané prostřednictví písmen genetického kódu A, C, G a U. Místo sekvencí se věnovali až jakési jejich nadstavbě - trojrozměrné struktuře RNA virového vlákna.

Zjednodušeně řečeno, humpolácky mechanistickým přístupem hledali místa, kam by zapadly nečistoty schopné narušit proces podobně, jako písek sypaný do ozubeného soukolí.

 

Z článku v Science vyplývá, že se vědátorům již něco vhodného podařilo najít. Malé molekuly zvané amiloridy jsou takovou substancí, která se umí vpasovat do vlásenkových záhybů genetického materiálu koronaviru. Z více než dvaceti různých amiloridových molekul, testovaných proti málo nebezpečnému koronaviru zodpovědnému za běžná nachlazení, byly tři účinné. Pokud jimi ošetřili infikované opičí buňky, tak během 24 hodin u nich došlo ke snížení množství viru. To by ještě nebylo nic světoborného. To dokáže leckterý jed. V tomto případě ale při tom nedošlo k poškození hostitelských buněk, což je pro budoucí klinické pokusy velmi slibný začátek.

 

To nejlepší na konec

Podobně nadějně dopadlo testování oněch tří slibných látek ze skupiny amiloridů na buňkách nakažených SARS-CoV-2 (virem způsobujícím COVID-19). Vědci už také ví, jak jejich nadějné molekuly virům ztěžují život. Vážou se jim, lépe asi bude říkat, že zapadají, do struktury vytvářené prvními osmi sty písmeny virového genomu. Nejde sice o místo, kterým RNA kóduje své virové proteiny (proto genetiky moc nezajímá), ale je to oblast, která řídí jejich produkci. Jak se ukazuje, tak právě do těch míst je vhodné virům „hodit vidle“. Chuť na množení jim tím výrazně ochabne.

Vše nasvědčuje tomu, že se nám tu rýsuje zcela nový typ léků, které by mohly dělat svět pro nás méně riskantním. Nejen ve vztahu k SARS-CoV-2. Obdobné molekuly, jen patřičně jiných vhodných tvarů, by se mohly stát tím, co bude zadrhávat soukolí i dalším virovým prevítům.

 

Literatura

Martina Zafferani a kol.: Amilorides inhibují replikaci SARS-CoV-2 in vitro cílením na struktury RNA, Science Advances (2021). DOI: 10.1126/sciadv.abl6096 . www.science.org/doi/10.1126/sciadv.abl6096

What you should know about deer and COVID-19. Commonwealth of Massachusetts News. Mas.gov. https://www.mass.gov/news/what-you-should-know-about-deer-and-covid-19

CBC News. https://www.cbsnews.com/news/deer-can-carry-covid-19-heres-what-that-means-for-humans/

https://foodcovnet.ces.ncsu.edu/2021/12/deer-hunting/

Gholamhossein Bagheri et al.:  An upper bound on one-to-one exposure to infectious human respiratory particles, Proceedings of the National Academy of Sciences (2021). DOI: 10.1073/pnas.2110117118