Pravděpodobně žádný jiný živočišný druh nepřinesl s sebou na tento svět takové množství hlouposti, jako právě tvor jež se ve své pýše sám označil jako „člověk dvoumoudrý“ Homo sapiens sapiens. Možná je to právě tato skutečnost, jež nám evolucionistům brání věřit, že jsme byli stvořeni k obrazu božímu a raději se spokojíme s tím, že jsme pouze produktem přírodního výběru, jež po dlouhou řadu generací vybírá ty nejschopnější jedince.

Každodenně jsme zavaleni důkazy, že evoluce pokračuje, neboť velmi často jsme svědky situací, jež nás přesvědčují, kterak se někteří jedinci brání převelice pestrými a neobyčejně vynalézavými způsoby tomu, aby přenášeli své geny na potomstvo. Nejzasloužilejší pak bývají po zásluze oceněni Darwinovými cenami. (většinou in memoriam)

Selekční tlak, jemuž je lidstvo vystaveno, se snižuje tím, jak se výrobci předmětů, jež by potenciálně mohly být některým jedincům lidského druhu nebezpečnými, brání soudním žalobám takto postižených jedinců o peněžní náhradu za újmu způsobenou těmito výrobky. To umožňuje přežívat a rozmnožovat se i jedincům, kteří by jinak své geny potomstvu nikdy předat nemohli.
Co si příklad pomyslíte čtete-li návod k použití motorové pily jednoho nejmenovaného výrobce (abych nebyl obviněn za nedovolenou reklamu) NEPOKOUŠEJTE SE ZASTAVIT PILU SVÝMA RUKAMA NEBO SVÝMI GENITÁLIEMI (Jaký druh telefonátu od zákazníka asi mohl zapříčinit tenhle nápis?!)

Toto varování sice zabrání žalobě výrobce této pily o náhradu za ztracený orgán, ale ve svém důsledku možná umožní dalším, kteří byli varováni předat své geny potomstvu. (I když ten druh lidí, který zastavuje řetěz pily uvedenými způsoby je s největší pravděpodobností nepoučitelný)

To že se snažíme chránit děti u kterých se dá předpokládat, že nemají tolik rozumu a životních zkušeností je přirozené. Příkladem může být varování na dětském kostýmku Supermana východoasijské provenience v překladu znějící asi nějak takto: ANI S TÍMTO KOSTÝMEM NEMŮŽETE LÉTAT, které je zcela na místě. (Jen jsme surově zničili další dětský sen)

Snahu chránit spotřebitele je možné zřetelně vypozorovat i na nápisu na krabici žehličky jedné světoznámé firmy NEŽEHLETE OBLEČENÍ NA TĚLE! Ale to snad není tolik nebezpečné, ledaže by zákazník předtím použil benzinového čističe skvrn jiného výrobce. Pak už by si svou genetickou informaci asi s nikým vyměnit nestačil…
Na krabičce prášků na spaní jednoho nadnárodního farmaceutického koncernu je též důležité upozornění: VAROVÁNÍ – MŮŽE ZPŮSOBIT OSPALOST (a já jsem pořád přemýšlel, proč jsem si je kupoval…)
 
Jsou i méně nebezpečné situace v nichž vedou výrobci postup nás zákazníků tak aby byl metodicky správný. Na balíčku arašídů, které rozdávaly letušky jedné letecké společnosti při vnitrostátním letu Spokojenými státy bylo napsáno INSTRUKCE – OTEVŘTE BALÍČEK, SNĚZTE OŘÍŠKY to aby nikdo neměl pražádnou pochybnost co s nimi.

Ve své upjaté snaze chovat se ke zvířátkům co nejlépe, živené kampaní některých vysloužilých umělkyň, výrobci dělají další hlouposti. Co si například pomyslíte o prohlášení napsaném na spreji proti hmyzu: TENTO PŘÍPRAVEK NEBYL TESTOVÁN NA ZVÍŘATECH. (Inu možná že to funguje a třeba to ty komáry doopravdy hubí.)
Láska člověka ke zvířátkům (ale spíše jeden vyhraný soudní proces) je příčinou dalšího varování v návodu k použití mikrovlnné trouby americké výroby. NEPOUŽÍVEJTE MIKROVLNNOU TROUBU K SUŠENÍ DOMÁCÍCH MAZLÍČKŮ. (Pokud byl okolo toho mazlíčka dostatek česneku nemuselo to být zas tak špatné…) Inu hloupost člověka „moudrého“ je nebezpečná nejen jemu samotnému, ale i dalším tvorům, které miluje.
U nás takováto prohlášení nejsou příliš častá, neboť při rychlosti našich soudů se nedá očekávat, že by se někdo, kdo dostatečně nebyl upozorněn na nebezpečí a možná úskalí používání zakoupené věci, vůbec mohl dožít nějakého odškodnění. Ale o to pestřejší a dobrodružnější máme život.

Za dob studií jsem se setkal s  rozhořčenou reakcí jednoho pedagoga, jež nám sděloval podrobnosti o tragickém úmrtí zaviněném elektrickým proudem jež postihlo jeho kolegy z katedry fyziky a uvedl to slovy: „Manželé se holili ve vaně…“ (Utišit posluchárnu po tomto výroku již nedovedl... Jó s elektrickým proudem by neměl laškovat ani docent z katedry fyziky.)

Ze stejného soudku je příhoda s veselejším koncem. Vzpomínám na posezení, na němž se jeden známý po návratu ze země, kde už tenkrát zítra znamenalo to samé, co dnes, to jest včera, pochlubil geniálním technickým vynálezem: elektricky vyhřívanou dečkou. Kamarád elektrikář si vyžádal od paní domu kuchyňský nůž a když na něj přišla řada při obdivování „dostiženija sovětskoj těchniki“ se slovy: „ták a teď už je to bezpečné“ uřízl energicky jedním tahem síťovou šňůru za nechápavého pohledu majitele tohoto divu vzešlého z konstrukčních kanceláří jedné z kosmických velmocí.

 

Nebezpečné elektrické vymoženosti nejsou jen otázkou minulosti, či geografické vzdálenosti. Sám jsem nedávno v jednom obchodě narazil na „šikovnou“ věcičku o níž jsem se domníval, že se již nevyrábí a je dávno překonanou minulostí, na kterou mám dosud živou vzpomínku ze svého dětství. (tenkrát jsem měl ještě silné srdce, jež se spolu s příznivou shodou okolností postaraly o to, že dnes mohu psát tato slova) Jde o elektrickou rozdvojku. Ale ne jen tak ledajakou! Tato speciální má tu vtipnou vlastnost, že i když na jednom konci je vše v pořádku fáze nulák a zemnicí kolíček jsou na svém místě, na druhém konci v dírce kde je normálně schován nulák, číhá fáze.

Protože oba konce vypadají na první pohled stejně je to hra na způsob ruské rulety. S tím drobným rozdílem, že při použití šestiranného revolveru máte šanci 1:6 což jak jistě uznáte, je pro vášnivého hráče nudný poměr, jež zbytečně hru protahuje…

S rozvojem individuální automobilové dopravy jsme denně svědky situací, které zavání hodně černým humorem. Když pominu chvályhodné sebeobětování „dárců orgánů“ na jednostopých strojích spěchajících pomoci svými mladými neopotřebovanými „náhradními díly“ na transplantace starším spoluobčanům, kteří si již v náročném světa běhu stačili ty své propít a prokouřit, setkáváme se stále se situacemi, nad kterými zůstává rozum stát.
 
Někdy nad tím kroutíme hlavou a občas to dopadne tak, že někteří z nás už nemají ani čím kroutit.

 

Ale může to skončit i humorně jako výpověď jedné svědkyně dopravní nehody: „Že se soused objevil u mě v ložnici, mě ani tak nepřekvapilo, jako spíše to, že tam vjel na traktoru Zetor.“
 

Občas to k popukání není a kdyby si někdo dal tu práci a sestavil hitparádu nejpovedenějších posledních vět, mohlo by to vypadat třeba nějak takhle:
1. Tady je tlustý led, tady to přejdeme.
2. Hele, užovka!
3. Pejsku, pojď sem!
4. Mohl bych si přidat ještě trochu té výtečné houbové omáčky, Maruško?
5. Žádný strach, chlapi, to je nulák.
6. A teď mě ještě vyfoť tam na té skále.
7. Neboj, není nabitá.
8. Tak brzdy jsou hotové, jedu je vyzkoušet.
9. Miláčku, nechceš řídit?
10. Divné, cítím plyn, rozsviť, ať se na to podívám!

Na závěr Vám přeji abyste vždy sami dopláceli jen na svou hloupost, protože doplácet na hloupost druhých není nic příjemného.
Když už se Vám něco přihodí, a přežijete to, aby Vás ani potom neopustil humor a dokázali jste ho přijímat i rozdávat.

A teď si vyberte sami co z toho všeho byl Apríl!