Nad klasickými fosilními palivy se pomalu zavírá voda a vývojáři pokukují po jiných pohonných látkách. Jednou z přinejmenších zajímavých možností je amoniak. Při srovnání s vodíkem představuje palivo s mnohem snazším a hlavně levnějším skladováním a transportem. Nepříznivé je, že obsahuje pouze asi 20 procent energie vodíku o stejné hmotnosti, ale zase při porovnání objemu (s kapalným vodíkem) amoniak obsahuje o cca 70 procent více energie.
V soudobých debatách o alternativních palivech pro letadla bývá právě nízký obsah energie na hmotnost paliva pro amoniak likvidační. Postupně se ale ukazuje, že je nutné přihlížet i k objemu paliva, a v tom má zase amoniak podstatnou výhodu. Soudobá dopravní letadla jsou postavená na tradiční letecké palivo a případný přechod na vodík by znamenal nutnost podstatného rozšíření palivových nádrží, nejspíš na úkor prostoru pro náklad či dokonce cestující.
Tato situace podle všeho vrací do hry amoniak. Britská společnost Reaction Engines se nedávno domluvila s IP Group a britskou vládní výzkumnou agenturou Science and Technology Facilities Council (STFC), aby společně vyvinuli amoniakové reaktory, které by bylo možné použít i k pohonu letadel. Reaction Engines využijí své technologie z pohonu SABRE (Synergetic Air-Breathing Rocket Engine), STFC poskytnou výsledky výzkumu v oblasti zpracování amoniaku.
Nový amoniakový pohon by měl fungovat tak, že výměník tepla získá tepelnou energii od trysky pohonu a použije ji k pohonu krakovacího reaktoru. Tento reaktor bude s využitím katalyzátoru přeměňovat čistý amoniak z palivových nádrží na směs amoniaku a vodíku, která je snadno spalovatelná. Podobně by mohly fungovat i amoniakové pohony v dalších technologiích, například v generátorech elektřiny.
Jak „zelený“ by byl takový pohon? Produkty spalování teoreticky jsou dusík a voda, což je ok. Potíž je v tom, že při spalování amoniaku často vznikají oxidy dusíku a s těmi už to není tak jednoduché. Mohou být toxické, přispívají ke tvorbě smogu a také kyselých dešťů. To je nutné brát v úvahu a případně řešit. Další věc je, že „zelený“ amoniak je teď dost drahý a obtížně dostupný, přičemž jednou ze surovin k jeho výrobě je „zelený“ vodík. Naprostá většina amoniaku se dnes vyrábí z metanu, a to už není tak zelený příběh. Každopádně jde o zajímavý pohon, který se určitě vyplatí i nadále sledovat.
Literatura