Už nějakou dobu víme, že na Zemi máme supervulkány, které dovedou odpálit supererupce a zdevastovat oblasti o rozloze celých kontinentů. Odborníci se snaží přijít na to, co by nás před nadcházející supererupcí varovalo. V tomto případě je to dost naléhavé, protože na podobné katastrofy by bylo dobré se alespoň trochu připravit dopředu.
Mezinárodní tým geologů, který vedla Ping-Ping Liu z Pekingské univerzity, přináší v tomto směru špatnou zprávu. Vychází z jejich detailního výzkumu supererupcí na indonéské Sumatře, které má na svědomí zdejší supervulkán Toba. Jde o dvě erupce, k nimž došlo před zhruba 840 tisíci let, a pak před 75 tisíci let, tedy v době, kdy se už v oblasti pohybovali naši předci a pocítili supererupci na vlastní kůži.
Badatelé zjistili, že ani jedné z těchto supererupcí nepředcházelo náhlé zalití magmatického krbu magmatem, což by geologové považovali za předzvěst nadcházející erupce, provázenou nápadnou seismickou aktivitou. V obou případech magma naopak pozvolně a nenápadně plnilo magmatický krb, až do samotné erupce. U supervulkánu Toba se navíc nápadně zkrátila doba mezi supererupcemi. Mezi zmíněnými erupcemi uplynula méně než polovina doby, kterou Toba potřebovala k „nabití“ na supererupci před 840 tisíci let.
Jak říká Liuová, je to vyloženě zlý cyklus erupcí, přinejmenším v případě supervulkánu Toba. Čím více magma ohřeje v dané oblasti zemskou kůru, tím pomaleji pak vychládá a tím rychleji se pod supervulkánem shromažďuje „palivo“ pro další erupci.
Vědci k tomu dospěli analýzou minerálů zirkonů, které vznikají při sopečné erupci. Zirkony jsou skvělé na datování U-Pb, tedy s využitím probíhajícího radioaktivního rozpadu uranu na olovo. S pomocí hmotnostní spektrometrie je možné určit, jak je dotyčný zirkon starý. Tímto postupem badatelé datovali průběhy obou supererupcí i plnění magmatického krbu, které jim předcházelo.
Z jejich výzkumu rovněž vyplynulo, že pod supervulkánem Toba se v současnosti nachází asi 320 kilometrů krychlových magmatu. Dnešní Toba má podobu jezera, které zaplnilo kalderu vzniklou po nejmladší supererupci. Ve středu jezera je ostrov, který neustále roste. Podle Liuové je to jasná známka, že hlubiny pod superveulkánem jsou aktivní, a že se tam neustále hromadí magma.
V dnešním světě je asi 5 až 10 aktivních supervulkánů, o nichž víme. Je jenom otázkou času, kdy vybuchne další z nich. Sopečná erupce takových rozměrů zdevastuje rozsáhlé okolí a její vliv na klima pocítí celý svět, zřejmě v podobě dlouhého ochlazení. V době globálního oteplování by se to mohlo zdát v pohodě, ale výsledkem by zřejmě byla mimo jiné i rozsáhlá neúroda a problémy s tím spojené. Bohužel, jak se zdá, před erupcí supervulkánu se nemusejí objevit zemětřesení či varovné zdvihy zemského povrchu, jak to vídáme v katastrofických filmech. Supervulkán může udeřit jako blesk z čistého nebe.
Literatura