O tom, že novinář Lukáš Valášek jaderné energetice nerozumí a snaží se svými čistě ideologickými články vrátit společnost do padesátých let jsem psal nedávno v článku na Neviditelném psovi. Nedávno se zmíněný novinář serveru Aktuálně zaměřil ve svém článku na projekt výstavby elektrárny Paks II. Lukáš Valášek uplatňuje velmi specifický způsob psaní. Dané problematice vůbec nerozumí, takže skládá text z výroků hlavně politiků, bez ohledu na to, kdy byly řečeny, v jakém kontextu a s jakým cílem. Nebere v úvahu, jestli u nich nejde čistě o politický boj, jen to, jestli se mu výrok hodí pro jeho ideologickou štvanici.

 

Podívejme se tedy, jaká je realita ve srovnání s textem Lukáše Valáška. Je to aktuální i v souvislosti s tím, že v pátek prezentoval maďarský úřad pro jadernou bezpečnost HAEA (Hungarian Atomic Energy Authority) odložení rozhodnutí o povolení zahájení výstavby jaderné části elektrárny Paks II. Nejdříve je třeba zdůraznit, že každý vybraný způsob výběru finančního modelu a výběru dodavatele má svá pozitiva i negativa. Každý je také spojen s jistými riziky. To, jak se konkrétní varianta osvědčí, se pozná až na tom, zda, za jakou cenu a v jakém čase se nakonec podaří danou stavbu realizovat. Jestli tedy Maďaři a Finové udělali výběrem Rosatomu za dodavatele dobře, nebo půjde o odstrašující příklad, jak se tvrdí Lukáš Valášek, se teprve uvidí.

 

Na začátek je třeba říci, že jaderní odborníci i u nás se většinou shodují v tom, že reaktor VVER1200 je z technologického hlediska i z pohledu jaderné bezpečnosti velmi zdařilý projekt. A s tím souhlasí třeba i Dana Drábová, která má jinak k zadání zakázky ruské firmě postoj negativní. Projekt splňuje všechny požadavky kladené na reaktory III+ generace. V provozu už je jich pět, jeden z nich je mimo Rusko, a zatím jsou s nimi velmi dobré zkušenosti. V Rusku má Rosatom rozestavěny dva a v zahraničí pak dvanáct dalších reaktorů typu VVER1200 a VVER1000 (3 Turecko, 1 Bělorusko, 3 Indie, 2 Čína, 1 Bangladéš a 1 Irán). Další stavby se připravují. A mezi nimi jsou i právě zmíněné dva reaktory v elektrárně Paks II a jeden v Hanhikivi. Chystá se i velká čtyřbloková elektrárna v Egyptě. I díky tomu už má Rosatom vybudovány řetězce subdodavatelů, do kterých jsou poměrně hojně zapojeny i české firmy. Ale nejen ony, do projektů nových reaktorů VVER jsou zapojeni i další subdodavatelé. Jako příklad mohou sloužit dodávky turbín firmou GE Power, mimochodem pro projekt Paks II by je měla dodat její maďarská součást, nebo kontrolního systému firmou Framatom.

Jak je vidět, má Rosatom v pokročilém stádiu výstavby řadu bloků v různých státech. V Evropské unii však zatím žádné reaktory nestaví a projekty Paks II a Hanhikivi jsou první vlaštovkou. Úřední pravidla a byrokratické mantinely jsou v Evropské unii velmi náročné. Dají se tak vždy očekávat problémy. Zvláště, když se to týká tak kontroverzního odvětví, jako je jaderná energetika. Proto se pochopitelně dala čekat zdržení. Je to z toho důvodu, že Rosatom zde teprve sbírá zkušenosti.

 

Připomeňme si, že v březnu 2009 bylo rozhodnuto o zahájení přípravy výstavby dvou nových bloků v elektrárně Paks. V lednu 2014 pak byla podepsána mezi Maďarskem a Ruskem mezivládní dohoda o výstavbě dvou bloků VVER1200. Rosatom byl vybrán nejen z technologických důvodů, ale také proto, že nabízel možnost financování pomocí mezistátní smlouvy. Cena kontraktu je fixována a zahájení splácení půjčky je dáno až reálným termínem dokončení stavby a zahájením provozu obou bloků. Splácení tak lze realizovat ze zisku zařízení. V dubnu 2021 byla potvrzena dohoda, že splácení nemusí začít dříve, než v roce 2031. Pochopitelně bylo možné si půjčit peníze pro financování projektu jinde, ale pravděpodobně by bylo daleko méně výhodné. Dost absurdní je pak kritika maďarského finančního modelu opozičními maďarskými politiky prezentovaná v článku pana Valáška za to, že je vázán na euro a vystaven tak riziku kurzovních pohybů. Takto by to bylo pravděpodobně u libovolné půjčky ze zahraničí.

Vybraný finanční model začaly posuzovat orgány Evropské unie. Teprve v roce 2017 pak Evropská komise v Bruselu dala povolení k realizaci. Je třeba připomenout, že zatím je toto dlouhé posuzovaní, dané i odporem Rakouska, hlavním zdrojem zdržení stavby. Je to vzhledem k tomu, že teprve po tomto schválení bylo možné zahájit intenzivní přípravu, vyladění a poté podat žádost o příslušné povolení k maďarskému úřadu pro jadernou bezpečnost HAEA. Výstavbu jaderného bloku tak opravdu nebylo možné zahájit podle původního plánu v roce 2018.

Již v roce 2016 dostal projekt kladné posouzení environmentálních dopadů. Na přelomu června a července 2020 předal Rosatom veškerou dokumentaci k projektu maďarskému úřadu pro jadernou bezpečnost HAEA. Stavební povolení by tak měl obdržet na podzim roku 2021, tedy někdy v blízké době. Je to dáno tím, že lhůta na posouzení je 12 měsíců, ale může být v případě potřeby prodloužena o další tři. Na konci listopadu 2020 dostal projekt povolení od úřadu pro regulaci energetiky MEKH. Na jaře 2021 obdržela stavba povolení k zemním pracím, které nesouvisí s výstavbou jaderného ostrova. V srpnu 2021 schválil úřad pro jadernou bezpečnost HAEA plán fyzické ochrany elektrárny a potvrdil, že plně odpovídá požadavkům. Je to další důležitý krok.

Čeká se tak pouze na konečné povolení výstavby jaderné části zmíněným úřadem HAEA. To, že na posouzení bude úřad potřebovat více času, se potvrdilo z prohlášení z 1. října 2021. Úřad deklaroval, že pečlivé posouzení dokumentace, která má 280 000 stran, si vyžádá více času. Nový termín dokončení posuzování úřad nevyhlásil. Je tak stále otázkou, zda opravdu v nejbližší době úřad HAEA povolení pro zahájení stavby jaderného ostrova dá. Může pochopitelně při nalezení nedostatků v dodané dokumentaci rozhodnutí ještě dále odložit a požádat o jejich nápravu. Na jedné straně je odložení jistě nepříjemné, na druhé pak může ukazovat, že úřad přistupuje k posuzování velmi seriózně a preferuje pečlivost a kvalitu.

 

Pokud však rozhodnutí na přelomu roku padne, začne v příštím roce výstavba naplno a betonáž jaderného ostrova prvního reaktoru, která je oficiálním startem stavby reaktoru, bude na spadnutí. Rosatom na příkladu výstavby jaderné elektrárny Ostrovec v Bělorusku dokázal, že umí blok tohoto typu dokončit za sedm let. Samotná výstavba už by neměla být tak silně ovlivněna byrokratickými překážkami v Evropské unii. S využitím zkušeností, jde už o několikátý blok tohoto typu, by mohla být doba výstavby i kratší. Pochopitelně se mohou objevit problémy a vést naopak ke zdržení výstavby. Přesto se dá očekávat spuštění prvního reaktoru mezi léty 2028 až 2030.

Zatím tedy probíhají terénní úpravy, přeložil se teplovod, který přes dané území vedl, budují se potřené kancelářské budovy, betonárky a další stavby tvořící zázemí budoucí stavby. Budují se i příjezdové komunikace s potřebnými mosty. Zároveň se dokončují řetězce subdodavatelů, kteří se budou podílet na dodávkách.

Původně počítalo Maďarsko s velmi vysokou lokalizací stavby. Evropská unie si však stanovila podmínku, že velká část subdodávek musí být soutěžena na úrovni Evropské unie. Míra lokalizace je tak omezena. Může to však být výhoda pro český průmysl. I z důvodů, že je Maďarsko velice blízko, se dá předpokládat, že se do projektu Paks II i Hanhikivi intenzivně zapojí české firmy. V jednání jsou možnosti dodávek od firem Sigma Group, Kabelovna Kabex, I&C Eńergo a ZAT. Pro elektrárnu Hanhikivi už například byly schváleny dodávky kotelen z třebíčské firmy MICo Group, na kterých se už pracuje a brzy by měly být uvedeny do provozu.

 

I v případě finské elektrárny Hanhikivi se klíčové rozhodnutí místního úřadu pro jadernou bezpečnost očekává na přelomu roku. I zde by se tak budování samotného reaktoru mohlo rozběhnout už v příštím roce. Pochopitelně ani zde není vyloučeno zdržení, finský úřad pro jadernou bezpečnost STUK je proslulý svou náročností. Pokud však povolení dá, bude mít Rosatom zkušenost a referenci realizace bloku v tom nejnáročnějším evropském prostředí. S dalšími projekty tak už nebude mít s největší pravděpodobností problémy.

Pokud se týká situace u nás, tak zatím nedošlo ani k vyhlášení tendru. I v případě ideálního průběhu se počítá s počátkem výstavby jednoho bloku v době, kdy se dva bloky v Paks II budou pravděpodobně spouštět. Kdyby nedošlo k vyřazení Rosatomu z tendru, rozhodovalo by se o jeho výsledku v době, kdy budou rozhodnutí maďarského i finského úřadu pro jadernou bezpečnost známa. Ať už budou kladná či záporná. Při výběru by tak mohla být zohledněna.

Česká republika, která byla ve střední Evropě v jaderné energetice a průmyslu na špici se vinou nekompetentních politiků a novinářů, jako je třeba Lukáš Valášek, kteří o oblasti energetiky, a hlavně té jaderné, nic neví a pouze ji zneužívají k politikaření a ideologickému boji, úspěšně propadá na chvost.

Zvláště v době, kdy se v praxi ukazuje, k čemu vede nedostatek stabilních energetických zdrojů a spoléhání na masivní využívání plynových zdrojů, je kritika ceny elektřiny z plánovaného jaderného zdroje Paks II v článku Lukáše Valáška až absurdní. Opírá se pouze o prohlášení opozičních maďarských politiků učiněná v době, kdy přebytek fosilních a uhelných zdrojů a nízké ceny povolenek zajišťovaly s dotovanými obnovitelnými zdroji ve větrných a slunečných obdobích nízké ceny elektřiny. Jejich výroky se opíraly o hesla z kampaně zelených aktivistů, jak bude cena elektřiny díky obnovitelným zdrojům jenom nižší a nižší. Problém je, že tato hesla nemají nic společného s realitou.

Lukáš Valášek spolu s opozičními maďarskými politiky kritizuje zdržení stavby o několik let a její dopady na maďarskou energetiku a ekonomiku. Ovšem mnohaleté zdržení výstavby jaderných bloků u nás a jeho dopady, ke kterým významně přispěly ideologické kampaně jemu podobných novinářů a politiků, ho nevzrušují.

V současné české situaci je podle mého názoru jediné racionální řešení, které by mohlo vést k vybudování bloku v Dukovanech v rozumném čase, dokončení připravovaného tendru a výběru nejlepšího ze tří zbývajících uchazečů podle racionálních odborných kritérií. Zrušení i druhého tendru, tentokrát těsně před jeho vyhlášením, by mělo hodně zničující dopady. To je patrně i důvod, proč zákon, který ruské a čínské firmy z tendru vylučuje, podepsal i přes své pohledy na problematiku, prezident. Je tak trochu absurdní, když Lukáš Valášek využívá stále tuto kartu pro ideologický boj. Pokud se alespoň nyní nedokážeme v Česku dohodnout na racionálním postupu, můžeme na postavení nových jaderných bloku zapomenout. Současná situace, kdy cena elektřiny nakupované na příští rok překračuje 100 EUR/MWh a aktuální ceny na silových burzách v Německu (i v okolí) překračují i 200 EUR/MWh, ukazuje, kam se bez jádra a při spoléhání se na plyn můžeme dostat.

Průběh výstavby bloků v jaderných elektrárnách Paks II a Hanhikivi je pochopitelně pořád otevřenou záležitostí. Počítá se jen reálný čas jejich dokončení a cena. A teprve v budoucnu uvidíme, jak dopadne situace s novými bloky v Maďarsku, Finsku, Česku i Polsku, které jde také cestou přímého výběru bez tendru. Pouze srovnání různých postupů v těchto státech v následujících letech ukáže, kdo se rozhodl správně.