Jak říká australský virolog Edward Holmes z University of Sydney, když v Číně poprvé přečetli genom pandemického koronaviru, tak se některé pasáže jeho RNA zdály být „zvláštní“, v tom smyslu, že jsme je nenacházeli u jiných tehdy známých koronavirů. Týkalo se to především domény proteinu spike RBD (Receptor-Binding Domain), tedy místa, kterým se částice viru váže na napadenou buňku, a polybázického restrikčního místa pro furin a další lidské proteázy, rovněž na proteinu spike, jehož přítomnost významně podporuje infekčnost viru. Jak se bohužel stává, vedlo to k mnoha spekulacím o „nepřirozeném“, „laboratorním“ (tj. v laboratoři vyrobeném) původu viru.
Nicméně, postupně vychází najevo, jak se ostatně dalo čekat, že je to celé omyl, způsobený tím, že koronaviry donedávna byly dost opomíjenou skupinou virů – a tudíž ještě méně prozkoumanou, než jiné skupiny nebezpečných virů. Francouzský virolog Marc Eloit z Institut Pasteur a jeho kolegové v těchto dnech ohlásili zásadní objev tří koronaviru u vrápenců v Laosu, označených BANAL-52, BANAL-103 a BANAL-236, jejichž genom je bližší pandemickému koronaviru, než u všech doposud známých virů. Jsou s ním shodné na více než 95 procent a v případě koronaviru BANAL-52 jde o zatím rekordní shodu na 96,8 procent.
Z jejich preprintu především vyplývá, že domény RBD těchto virů jsou prakticky totožné s doménou RBD pandemického koronaviru. To znamená, že mohou úspěšně infikovat lidské buňky, což potvrdily i experimenty. Badatelé za tím účelem podnikli náročný výzkum v jeskyních severního Laosu, kde získali vzorky slin, trusu a moči od celkem 645 jedinců několika druhů vrápenců.
Tento výzkum dále velmi silně podporuje prakticky jasný scénář zcela přirozeného původu pandemického koronaviru SARS-CoV-2. Ukázkovým způsobem se tu opakuje historie výzkumu původce SARS z roku 2002, tedy koronaviru SARS-CoV-1, kdy rovněž byly velmi blízce příbuzné koronaviry objevované až mnohem později, u netopýrů v jeskyních.
Z výsledků výzkumu také vyplývá, že jihovýchodní Asie představuje další velmi nebezpečný hotspot diverzity těchto koronaviru, které mají do budoucna velký potenciál infikovat lidi. Zároveň samozřejmě zbývá zodpovědět některé dílčí otázky, například kde se vzal SARS-CoV-2 ve Wu-chanu. Mohl zjevně vzniknut kdekoliv mezi jihovýchodní Asií a Wu-chanem. Vrápenci tam žijí všude. Koronaviry milují rekombinaci a užívají si ji všude, kde jenom mohou. Nebyl pro ně problém rekombinací poskládat stealth zabijáka, jako je covid-19.
Další věc je, že ani zmíněné tři nové koronaviry z Loasu nemají v proteinu spike restrikční místo pro furin. Nebude to ale žádná záhada. Jak prokázala studie týmu čínské Shanghai Tech University z letošního ledna, místa pro furin se objevují v evoluci betakoronavirů jako třešně v létě, nezávisle a opakovaně. Ve skutečnosti mají toto místo některé viry všech pěti hlavních skupin betakoronavirů, včetně neblaze proslulého MERS-CoV i „rýmičkových“ HCoV-OC43 a HCoV-HKU1. Z toho plyne, že koronaviry během své divoké evoluce získávají furinové místo relativně často a snadno.
Literatura