Poslední doba ledová kulminovala maximálním zaledněním zhruba před 26500 až 19 000 roky. Voda uvízla v ledovcích a výsledný pokles světových hladin oceánů odhalil v místech dnešní Beringovy úžiny mezi Čukotkou a Aljaškou pevninský most. Fauně i lidem se tak otevřela cesta z Asie do Ameriky. Daleko je ale americké pevninské ledovce nepustily. Lidé „zkejsnuli“ v Beringii na několik tisíciletí. Vědci byli dlouho přesvědčení, že člověk pronikl dál do Nového světa zhruba až před 13 500 roky, když se mezi pevninskými ledovci na severu Severní Ameriky otřel nezaledněný koridor.
Stopy po osídlení z oblastí jižně od souvislého zalednění staré přinejmenším 16 000 roků ale tuhle představu poslaly na věčnost. Vědci předpokládali, že lidé obešli souvislé pevninské zalednění po americkém pobřeží Pacifiku. V Americe se našly i starší stopy po lidech. Například vloni publikoval tým pod vedením dánského genetika Eskeho Willersleva v časopise Nature studii, v které dokazoval osídlení mexické jeskyně Chiquihuite staré 27 000 roků. Zdaleka ne všichni vědci ale považovali nález údajných jednoduchých kamenných nástrojů za přesvědčivý.
Teď hlásí tým vedený Danielem Odessem z washingtonské National Park Service z Nového Mexika nález, který stávajícími představami po nejstarším osídlení Nového světa znovu řádně otřásl. Výsledky výzkumu z novomexického národního parku White Sands zveřejnil vědecký časopis Science. Tentokrát není pochyb o tom, že nález dokládá přítomnost lidí. Jde o zkamenělé stopy, které zanechala skupinka pravěkých lidí v bahně na břehu tehdejšího jezera. Datování určilo stáří „zkamenělé procházky“ na 21 000 až 23 000 roků.
„Pokud je stáří určeno správně, pak se jedná o nejsolidnější důkaz toho, že lidé dosáhli Ameriky uprostřed posledního zalednění, tedy o celá tisíciletí dřív, než jsme se dosud domnívali,“ komentovala pro časopis Science objev Loren Davisová z Oregon State University v Corvalisu.
Ve studii popisují vědci celkem šedesát lidských šlápot v bahně dnes dávno zaniklého jezera. Stopy se nacházejí v sedmi různých vrstvách a to dokazuje, že šlo o celkem frekventované místo, kde se lidé vyskytovali poměrně dlouhou dobu. Většinu stop tu zanechaly děti a mládež. Možná chodily k jezeru pro vodu, ale možná se tam jen tak poflakovaly a blbly. V tom se lidstvo za tisíciletí nejspíš příliš nezměnilo.
„Člověk tráví spoustu času hrami. A jaké lepší místo pro hry si lze představit než břeh jezera,“ říká v rozhovoru pro Science Odess.
Jestliže o původu šlápot nepochybuje nikdo, nad jejich stářím už taková unisono shoda nepanuje. Vědci si pomohli analýzou uhlíkových izotopů v semenech rostlin, jež uvízla v blátě ve vrstvách oddělujících různě staré šlápoty. Semena jsou stará 23 000 až 21 tisíc roků. Podle Davisové ale mohou být semena starší než stopy. Semena mohla uvíznout ve starších usazeninách, po několika tisících let se mohla z těchto sedimentů uvolnit a dostat se do bahna, kterým se brouzdala pravěká děcka. Davisová proto navrhuje další datování stop jinými metodami, u nichž podobná chyba nehrozí. Po důkladnějším datování volají i další experti.
„Je to jeden z nejsilnějších případů svědčících ve prospěch velmi raného osídlení Ameriky,“ říká např. americký archeolog Ben Potter působící v Číně na universitě v Liao-čchengu. „Tak mimořádný nález bychom ale chtěli mít podpořený řadou dalších důkazů.“
Spokojeni jsou s výsledky výzkumu místní indiáni. Největší dojem na ně udělaly lidské stopy otištěné společně se stopami dnes vyhynulých amerických velbloudů, kteří chodili k jezeru pít. Jazyk místních indiánů má pro tato zvířata slovo. Indiáni jsou přesvědčeni, že tenhle jazykový relikt je dědictvím z dob, kdy se na břehu pravěkého jezera ozýval dětský výskot.
Literatura
Ciprian F. Ardelean, et al.: Evidence of human occupation in Mexico around the Last Glacial Maximum, Nature 584, 87–92 (2020). https://doi.org/10.1038/s41586-020-2509-0
Matthew R. Bennett, et al.: Evidence of humans in North America during the Last Glacial Maximum, SCIENCE 24 Sep 2021,Vol 373, DOI: 10.1126/science.abg7586