Lov exoplanet, v němž nadšeně objevujeme nové světy ve stále větším počtu, nám prozradil zásadní věc o nás samotných. A to, že pokud jde o planety, tak máme vážně mizernou představivost. Nechali jsme se ošálit planetami Sluneční soustavy, které se nám zdály navzájem velmi odlišné. Měli jsme pocit, že reprezentují slušnou porci diverzity planet ve vesmíru. Teď už víme, že jsme byli úplně mimo.
V případě pátrání po životě ve vesmíru je naše zaslepenost nejspíš ještě větší. Je to tím, že známe jen jedinou planetu s životem – naši Zemi. Proto obvykle hledáme v okolním vesmíru další Země a doufáme, že právě tam bychom mohli mít štěstí na cizí organismy. Jenomže, naštěstí se ukazuje, že jsme opět úplně vedle.
Nikku Madhusudhan z britské University of Cambridge a jeho spolupracovníci vystopovali novou kategorii planet, které mohou být obyvatelné životem podobným našemu. Jsou to hyceánské světy (podle anglického „hydrogen“ plus „ocean“), čili planety prakticky celé pokryté oceánem, které mají mlžnou atmosféru bohatou na vodík. Jinými slovy jsou naprosto fascinující a hodně se vymykají pozemské představivosti.
Na první pohled to možná nevypadá, ale pro astrobiology je to pecka. Hyceánské světy jsou totiž mezi exoplanetami podle všeho častější než světy podobné Zemi. A tím to nekončí. Například, oproti planetám podobným Zemi mají mnohem širší obyvatelnou zónu. Mnohé potenciální hyceánské světy jsou větší a více horké než Země, přesto na nich mohou panovat podmínky, v nichž by obstály přinejmenším některé pozemské organismy.
Hyceánské planety mohou být až 2,6krát větší než Země a jejich atmosféra může dosahovat teplot až 200 °C. Přesto jsou v jejich oceánech takové podmínky, že by tam teoreticky mohly existovat organismy podobné pozemským. Madhusudhan s kolegy rozlišují takzvané temné hyceánské světy, které jsou ve vázané rotaci se svou hvězdou, na nichž by byly obyvatelné ty oblasti, kde panuje věčná noc. Rovněž podle nich existují chladné hyceánské světy, které dostávají od hvězdy jen málo záření.
Badatelé jsou přesvědčeni, že na hyceánských světech bude možné objevit biomarkery přítomnosti života. V dohledné době by to měla zvládnout detailní spektroskopická pozorování. Jistou vadou na kráse je, že otázka biomarkerů není uzavřená. Stále není úplně jasné, jak spolehlivě potvrdit přítomnost života na nějaké planetě. Výhodou zase naopak je, že na hyceánských planetách takové biomarkery detekujeme mnohem snadněji, než na planetách podobných Zemi. Jedním z nejvíce slibných kandidátů na taková pozorování je planeta K2-18b, obíhající v obyvatelné zóně červeného trpaslíka, vzdáleného 124 světelných let.
Video: IUCAA Colloquium, March 25, 2021
Literatura