Hurikány, zvláště ty kategorie 3–5 (s rychlostmi větru přesahující 50 ms −1 ) se těší velkému zájmu, jak u výzkumníků, tak i veřejnosti. Ne náhodou se jim dostalo přezdívky MH (major = hlavní). I když v USA představují jen třetinu všech případů, mají na svém triku více než 80 % škod.
Ve starších vědeckých publikacích se můžeme dočíst, že v reakci na zvyšující se koncentraci CO2 se intenzita a síla hurikánů zvyšuje a bude dál zvyšovat. Právě tím rádi operují aktivisté. Nutno přiznat, že na ruku jim v tom jdou modely globálního oteplování a že podporu takové představě poskytla i satelitní pozorování. Ta od počátku 80. let ukazují nárůst podílu hlavních hurikánů na celkových počtech tropických cyklon.
Kolektiv puntíčkářů pod vedením Gabriela Vecchiho z Princetonské univerzity, se rozhodl uváděná data prověřit. V téměř již posvátných mantrách narazil, no řekněme na opomenutí, která k takovým závěrům vedla. Je pravda, že záznamy z družic vykazují nárůst hurikánů, nicméně problém autoři vidí v tom, že satelitnímu pozorování, které je bezpochyby vysoce přesné a neunikne mu ani myš, sahají jen do roku 1972. Údaje před tímto datem, k nimž se ta čísla získaná „satelitním okem“ porovnávají, jsou od pozorování „očitých svědků“. V těchto záznamech od „pozemských“ pozorovatelů, ale mnoho hurikánů chybí. Například kvůli tomu, že se nikdy nedostaly až na pevninu. Proto se Vecchiho kolektiv rozhodl jít dál do minulosti.
Hlubší pohled umožnila Databáze The North Atlantic Hurricane, která sahá až do roku 1851. S laskavým souhlasem vědci využili záznamy vedené pracovníky Národního úřadu pro oceán a atmosféru. Tím se Vecchiho partě podařilo získat přehled hurikánového běsnění od východního pobřeží USA, podél Mexického zálivu, včetně případů na ostrovech v Atlantiku a dokonce i hlášení od rybářů, kteří byli na moři a hurikán pozorovali. Když to zkrátíme, tak se vědcům podařilo rekonstruovat hurikány síly ≥ 33 ms−1, a také ty MH s rychlostí ≥ 50 ms−1. Vechiho přístup je nový například v tom, že dává jednotlivým datům patřičnou váhu. Zatímco stávající modely berou do svých kalkulací například pozorování z lodí jako důvěryhodný fakt - neberou v úvahu že jde o čísla značně podhodnocená (například kvůli tomu, že , že se kapitáni odjakživa snaží rizikovým událostem vyhnout). Když autoři opravená data zakreslili na časovou osu, nestačili se divit. Hypotézu, že oteplování vyvolané nárůstem skleníkových plynů vede k zesilování severoamerických hurikánů, nic nepodporovalo. To autory studie dostalo do poněkud prekérní konfrontační šlamastiky s všeobecně uznávanou hypotézou. Museli se nějak zhostit i odpovědi na otázku, zda zda jejich výsledek popírá oteplovací hypotézu. Vybruslili z toho odpovědí hodnou Šalamouna: „Ne nutně“. Nelze vyloučit, že by situaci s probíhajícím oteplováním, mohla zakrýt například nadměrná produkce aerosolů, která by mohla intenzitu hurikánů v průběhu 20. století snížit.
Závěr
Jsou Vecchiho studie a její závěry důvěryhodné? Soudě podle toho, že se na ní, kromě autorů z Princetonu, podíleli i odborníci z Národního hurikánového centra, Národní meteorologické služby úřadu pro oceán a atmosféru a vědci z dalších dvou univerzit: Utah State University a University of Iowa , tak nejspíš ano. To ale znamená, že důkazy pro často omílané tvrzení, že v posledních několika desetiletích počet hurikánů roste, ve skutečnosti žádné nejsou. A stejně tak nejsou ani důkazy pro další časté tvrzení, že hurikány jsou teď silnější, než bývaly v minulosti.
Pro ty, kteří by si chtěli výsledky studie odporující stávající hypotéze překontrolovat, případně dojít k jiným závěrům, dávají autoři všechna data k dispozici na adrese: Princeton University DataSpace: https: // doi .org / 10,34770 / epch-0h54 .
Literatura
Gabriel A. Vecchi et al, Changes in Atlantic major hurricane frequency since the late-19th century, Nature Communications (2021). DOI: 10.1038/s41467-021-24268-5