Hydroelektrárny jsou prezentovány jako vzor producentů ekologicky čisté energie. Právě za takové dílo s blahodárným vlivem na celosvětově se zhoršující stav ovzduší, byla považována brazilská elektrárna Belo Monte na řece Xingu. Výsledky studie zveřejněné tento pátek v časopise Science Advances ale přinesly rozčarování.
Když výzkumník kvantifikoval emise metanu a oxidu uhličitého uvolňované během prvních dvou let provozu elektrárny a porovnal je s úrovněmi před existencí nádrží, zjistil že z dané plochy došlo až k trojnásobnému zvýšení emisí skleníkových plynů. I když vodní elektrárny nespalují žádné fosilní zdroje, tak se v jejich nádržích ze splavované vegetace ukládané na dně, uvolňují miliony tun metanu a oxidu uhličitého. Něco jiného je totiž plynoucí řeka a něco jiného hluboká vodní nádrž se stojatou vodou. Autor studie Bertassoli komentoval výsledky měření lakonicky: „Místo přirozeně plynoucí řeky tu teď máme reaktor, který upřednostňuje produkci metanu“.
Závěr
Mnohde legislativa producentům skleníkových plynů ukládá registrovat se jako znečišťovatelé. Zda se na některé provozovatele vodních nádrží začne pohlížet jako na oteplovače klimatu s povinností kupovat emisní povolenky, nebo zda se aktivisté začnou zasazovat o jejich rušení, jako v případě atomových elektráren, není v tuto chvíli jasné. I když se výsledky studie nedají interpretovat jako celkové hodnocení životního cyklu, upozorňují nás, jak zcestné mohou být naše představy ohledně takzvaného pohřbívání uhlíku na dně.
Vodní komplex Belo Monte na řece Xingu v povodí Amazonky:
Belo monte (Altamira stát Para) v roce 2015. Kredit: Pascalg622, CC BY 3.0
|
Belo Monte nyní, Kredit: Brazílie Mauro Pimentel AFP.
|
Literatura
Dailson J. Bertassoli et al, How green can Amazon hydropower be? Net carbon emission from the largest hydropower plant in Amazonia, Science Advances (2021). DOI: 10.1126/sciadv.abe1470